Světový vyděrač číslo 1 říká „pal!“

Dne 25. Května provedla Korejská lidově demokratická republika již druhý jaderný test, spolu s odpálením rakety krátkého doletu. Je to šokující? Dalo se to čekat? Začiná nová fáze jaderného zbrojení nebo ve skutečnosti nic není tak horké jak vypadá?

Chung Sung-jun/Getty Images

Režim KLDR se v poslední době společně s Íránem vyhřívá ve svitu reflektorů světových médií, kde jsou zastíneni pouze dlouhodobým hitem s názvem ekonomická krize a také na krátkou chvíli světovou megapandemií mexické (prasečí,....) chřipky, která strhne svět v základech tak jak ho známe a zůstane pouze pár přeživších  v jakémsi postapokalyptickém světě. Ale zpátky do Asie.

Tlak mezi KLDR a okolním světem se stupňuje již od zatčení amerických novinářů za údajnou špionáž a překročení severokorejských hranic. Proces je naplánován na čtvrtého června, tedy za pár dní. Hned poté přišel test balistické střely dlouhého doletu, která měla údajně pouze vynést satelit do vesmíru. Tento krok přišel ráno před projevem B.Obamy v Praze, který se měl týkat jaderného odzbrojení, jak příznačné, těžko nalézt lepší datum. Reakcí bylo zpřísnění sankcí RB OSN, ano, těch sankcí které se vztahovaly k pokusnému jadernému výbuchu severokorejského režimu v roce 2006.

Severní korea používá svůj jaderný program ani ne tak jako odstrašující faktor ale spíše jako záminku pro vydírání. Pokud se podíváme do nedávné historie můžeme nalézt mnoho případů, kdy tomu tak bylo. Hned na začátku devadesátých let (1994) byla uzavřena tzv. Rámcová dohoda (Agreed framework)  mezi Spojenými státy a KLDR, mající za cíl zastavení vojenského jaderného programu a jeho nahrazení programem mírovým, jehož komponenty Spojené státy dodaly, stejně  jako další dodávky mající udržet Koreu ekonomicky „nad vodou.“ Dohoda byla všemožně porušována, inspektoři IAEA vyhošťováni a bráni zpět, až do roku 2002, kdy administrativa USA prohlásila, že má důkazy o tom, že Severní Korea spustila program obohacování uranu, kterého vlastní dostatek na výrobu dvou jaderných zbraní.  Obě strany se vzájemně obviňují, kdo porušil podmínky rámcové dohody, což vyústí vystoupením KLDR z Dohody o nešíření jaderných zbrani (NPT). Tento krok lze chápat jako otevření si cesty k výrobě jaderných zbraní, resp. Odstranění formálních překážek. Korea se ho snaží využít k diplomatickým účelům – dejte nám tohle, tohle a tohle, přestaňte zasahovat do našich záležitostí, pak možná vystoupení odvoláme. Ač byly některé podmínky  splněny, nestalo se tomu tak a ani nebylo reálné splnit všechno, co Kim-Jong-Ill požadoval. Následují roky vyjednávání, rezoluce OSN proti jaderným zbraním na Korejském poloostrově, podobné anabáze s inspektory jako tomu bylo již dříve. Dalším zásadním rokem je rok 2006, tedy první jaderný test KLDR, který byl šokem pro celý svět. Důvody byly  úplně stejné jako u vystoupení z NPT – posílení své diplomatické pozice, dejte nám co chceme nebo provedeme další testy, nebo budeme obohacovat další uran, nebo...

Již jsem zmiňoval zhoršení podmínek, předcházející dnešnímu rannímu testu. Korea se opět snaži vylepšit si vyjednávací pozici, není žádným tajemstvím.

„Věří, že vylepší a utuží své diplomatické schopnosti vyjednávání s dalšími státy. Samozřejmě, může to fungovat touto cestou, otázkou zůstává jak dlouho“ Han Sung Joo, dřívější velvyslanec Jižní Korey v USA

Nutno podotknout, jaderná nálož, kterou zatím KLDR otestovala, je ještě relativně daleko od jadernéhlavice, která musí být daleko menší, kompaktnější a funkčnější. Dalším krokem je navíc ještě zajištění spolehlivého nosiče pro tuto hlavici, který je již sice vyvinut, ale testy nedopadají tak jak by si Kim představoval. Nejde tedy o nějaké bezprostřední ohrožení světového míru, za čimž musí bohužel následovat slovíčko zatím. Korejský režim je vyděračský, ač deklaruje vše pro svůj lid, vydržuje obrovskou armádu, utrácí obrovské částky za jaderný program zatímco běžní lidé hladoví. Jedinou možností jak získat peníze, potraviny, výrobky je zahraničí, a nejjednodušším způsobem je vydírání.

Co se stane dál, přijde další a další rezoluce OSN, požadující ukončení jaderného programu. Vojenský útok je značně nepravděpodobný, už proto, že Spojené státy nemají úplně ideální vzpomínky na Korejský poloostrov a ač je KLDR stát zaostalý, disponuje obrovskou armádou, disciplinovanou a tedy značně nebezpečnou. Nejednalo by se tak o „pohodičku“ jako Afghanistán, Irák ale o velký konflikt, mající mnoho nejen civilních obětí. Nebezpečí Korey také spočívá v značné nestabilitě režimu, nikdo netuší, co se stane po pádu/smrti Kim-Jong-Illa, nikdo netuší jakým směrem se bude situace dále ubírat. Jasné je, že režim je schopen vyrobit jadernou nálož, je schopen vyrobit balistické rakety delšiho doletu. Zatím je používá pouze ve válce diplomatické a z mého pohledu u války diplomatické zůstane.