Jak jsem zmiňoval v minulém článku týkajícím se voleb v Íránu, předpokládaný výsledek byl takový, že se v prvním kole nerozhodne a do kola druhého postoupí s podobným ziskem Ahmadinejad a jeho hlavní oponent Hossein Mousavi. Ohledně výsledků se pak strhly obrovské protesty, které trvají dodnes. Zvítězil totiž současný prezident s obrovským náskokem, když získal 62% hlasů oproti 34% nejsilnějšího opozičního kandidáta při volební účasti 85%.
Před volbami bylo často zmiňováno, že vysoká volbní účast by měla být výhodou pro opozici, kterou zde představují hlavně mladí lidé, intelektuálové, ženy a členové umírněného klerického establishmentu. Očekávání opozice se ještě zvýšila, když byl prezident donucen uznat to, že inflace není tak nízká jak sám delší dobu deklaroval, ale spolu s nezaměstnaností dosahuje obrovských čísel. Očekávala se změna, kterou mohly předznamenat již volby v Libanonu, ale jak vidno nestalo se tomu tak. Nyní se všichni ptají „proč“?
Írán je v tuto chvíli zmítán protesty, jak zmiňují média největšími za posledních 30 let. Zprávy které přicházejí jsou značně rozporuplné. Zatýkání opozice, které se za chvíli mění v pouhé výslechy a napomínání v otázce podněcování nepokojů, domácí vězení nebo vůbec nic. Vůdce opozice sice vyzval k protestům ale pokojným a nenásilným, což se jak vidíme zcela nepodařilo. Sám Mousavi podal stížnost, která má vést k anulování voleb, jelikož nesouhlasí s jejich průběhem.
Rozpory zde byly podníceny několika událostmi, jednak to, že mnoho předvolebních průzkumů ukazovala paritu mezi hlavními kandidáty nebo dokonce převahu Mousaviho, což vedlo k obrovským očekáváním. V průběhu voleb si opozice stěžovala na to, že někteří voliči nebyli připuštěni do volebních místností. Dále také to, že Íránská státní zpravodajská agentura vyhlásila vítězství Ahmadinejada velkým rozdílem méně než dvě hodiny po uzavření voleb i když oficiální výsledky neměly být známy, zvláště při vysoké účasti, až do rána. Bylo zpochybněno samotné sčítání hlasů, systém kdy voliči musí vepsat kód kandidáta na lístek a vznikají docela divoké teorie, jako například násobení počtu hlasů pro Ahmadinejada třemi. K tomuto bych chtěl dodat pouze to, že ač se mnoho analytiků vyjadřuje o ne úplné čistotě těchto voleb tak zmanipulovat rozdíl 30% by bylo velice složité. Ano, předvolební boje možná nebyly úplně regulérní ve všech oblastech ale samotné sčítání a výsledky jsou již jiná kategorie.
Nyní se tedy v Íránu protestuje, podávají odvolání, potvrzují a vyvracejí výsledky voleb a obecně lze označit situaci jako mírný chaos. Dovolím si předpokládat, že k anulaci výsledků nedojde, stejně tak jako toto nebude ani nějak více řešeno. Sám Ahmadinejad prohlásil, že výsledky jsou velmi přesné a odpovídají realitě, volby byly volné, průhledné a legální a tak není žádný důvod pro jejich anulování. Opozice toho zde asi moc nezmůže jelikož neexistuje mnoho očividných hmatatelných důkazů. Pokud tedy nepočítáme předvolební a další průzkumy jako důkaz což by byl svět který by se náramně líbil třeba Jiřímu Paroubkovi.
Ti co volali po změně, v Íránu, na Blízkém východě nebo v mezinárodních vztazích obecně budou zklamáni. Ač se (alespoň na papíře) změnila politika Spojených států nástupem Baracka Obamy, ač v Libanonu nezvítězil militantní Hezballah v Íránu se tomu tak nepovedlo. Írán tak bude pokračovat v hard-line politice útočné rétoriky, minimálního konsensu a tvrdého prosazování svých hodnot. Otázka jak by se změnil vztah se západem po změně liberálnějšího prezidenta tak zůstává čistě hypotetickou.
Někteří hodnotí Mousaviho, že zašel příliš daleko ať už v otázce práv že, civilních svobod a obecně vstřícnějšího přístupu k západu, k čemuž lze dodat jen to, že v takto tradicionalistickém státu se tato změna neprovádí lehce a ač byla opozice hodně slyšet, faktem je to, že na venkově měl Ahmadinejad velkou podporu a to i přesto, že právě zde žijí ti, kterým sliboval velkou finanční podporu a obecně zlepšení úrovně. Vliv na to má jednak jeho sebeidentifikace mezi tyto vrstvy (jsem jeden z vás), do jisté míry skromné vystupování a také masivní předvolební kampaň, kdy zajížděl i do odlehlých oblastí a zde pořádal své mítinky.
Jaké jsou tedy důsledky? Žádná změna ani k lepšímu ani horšimu se příliš nečeká. Uvidíme jak na toto vítězství bude reagovat hlavně americká a izraelská diplomacie a jaký výstup budou mít třeba avizované schůzky mezi Ahmadinejadem a Obamou.
