Většina společnosti si ráda hraje na to, jak jim záleží na osudech ostatních lidí, především na jejich životech. Rádi také nadávají na politiky, že se snaží vymezovat jako samozvaná elita, jež ostatní převyšuje pouze z titulu své moci. Společnost však také vykazuje jeden hlavní znak a tím je pokrytectví.
Reuters
Nikdo nemůže protestovat proti tomu, že pád prezidentského Airbusu byl obrovskou tragédií, při které zemřelo 88 polských občanů, 88 lidí. Stejně tak jako nikdo nemůže protestovat proti tomu, že srovnatelnou tragédií je pád Libyjského letadla, při kterém zemřelo 103 lidí. Lítost by měla být stejná, vždyť šlo o stejné lidi, dokonce bylo mrtvých více. Pokud však srovnáváme míru lítosti veřejnosti, rozdíl nemůže být radikálnější. Mediální zájem minimální, na sociálních sítích reakce nulová, minuta ticha za zemřelé nepředstavitelná.
Ano, je to mediální zájem co ve všech vzbuzuje falešný zájem a soucit. Potřeba se identifikovat s ostatními plačícími, potřeba vyjadřovat co nejvyšší míru soucitu a empatie vůči trpícím je přímo úměrná k velikosti titulku na novinových stránkách, či délkou televizní reportáže. Jistě, celá ta symbolika týkající se Katyně, smrt téměř celé polské elity je šokující. Nehrajte si tak ale potom na to, že si jsou všichni rovní, nehrajte si na to, že političtí a vojenští vůdci jsou skutečně elitou a hlavně si nehrajte na pokrytce, že pro vás má každý lidský život stejnou cenu. Soucit se totiž neodvíjí od počtu zemřelých ale spíše podle počtu televizních reportáží a stádní reakce.
