Právo na izraelskou sebeobranu

... pokud vás varují, že někam nemáte vplouvat a dostanete vhodnou alternativu... udělejte to, jinak ponesete důsledky sami.

Médii proběhla zpráva, že Izraelské loďstvo napadlo plavidla mířící do pásma Gazy, přepravující humanitární materiál a plavící se pod vlajkou Turecka, potažmo NATO. Je svoláno mimořádné jednání RB OSN, v Turecku demonstrují před Izraelskou ambasádou, nepokoje se šíří a začíná se mluvit o třetí intifádě.

Na lodě s humanitární pomocí by se nemělo útočit, stejně tak jako na bezbranné civilisty. Byli však bezbranní? Na základě videa na konci tohoto článku lze posoudit, kdo byl agresorem. Prvním faktem je to, že z pásma Gazy směřovaly na Izrael raketové útoky a byla vyhlášena námořní blokáda a zákaz dovážení určitých materiálů/surovin, z niž by bylo možné budovat další útočné systémy, čímž má být oslaben odpor z této oblasti. Faktem číslo dvě je nabídka Izraele a Egypta k možnosti přeložení nákladu na pevnině, důkladné analýze obsahu a následnému převezení. Faktem třetím je, že lodě byly předem varovány, že budou zadrženy. Faktem posledním je fakt, že prvním, kdo zaútočil, byla posádka lodí.

Z těchto zásadních důvodů  lze odvodit jasnou odpovědnost na straně aktivistů na lodích, ve snaze demonstrovat, že lze jít proti blokádě a deklarovanému varování. Je prokázáno, že předchozí dodávky humanitární pomoci obsahovaly i zbraně, či části zbrojních systémů. To lze považovat za přímé ohrožení Izraelské bezpečnosti. Stát má v takovém případě právo na obranu, jakou byl přesně tento případ. Jistě, je politováníhodné, že zde zemřelo deset lidí, na straně druhé je však nutné kalkulovat s tím, kolik by mohlo lidí zemřít například jedním dobře cíleným útokem rakety, jejíž části mohl náklad obsahovat.

Situace v regionu dává takovému přístupu opodstatnění, pokud Írán stále ještě označuje Izrael za ďábelskou velmoc, jež je potřeba přinejmenším vytlačit do moře, nebo v případě lepším vymazat z mapy a zároveň zásobuje zbrojními systémy libanonské hnutí Hizballáh. Z pásma Gazy zase přichází nebezpečí od Hnutí Hammás, které  je zase zásobováno tunely pod Egyptsko-Izraelskou hranicí. Izrael tak žije v pocitu permanentního ohrožení, z kterého také musí vyplývat jeho obranná politika, jež může být ze středoevropského pohledu dost nepochopitelná.

Je jasné, že humanisté budou protestovat, je jasné, že OSN vydá další odsuzující rezoluci. Bohužel je také možné, že tyto kroky vyvolají prohloubení konfliktu na základě účelové a emocionální dezinterpretace izraelského zákroku pro zajištění vlastní bezpečnosti.

o