Íránská volební demokracie

Aneb ještě jeden výlet na Blízký východ

Zítra se v Íránu uskuteční dlouho diskutované volby a jak jsem zmiňoval již v jednom z předchozích příspěvků, mohou mít tyto volby velký vliv na budoucí situaci nejen v regionu ale i celosvětově. Už proto tedy další článek o tomto regionu v krátkém časovém sledu.

O místo prezidenta se ucházejí 4 kandidáti, Mahmoud Ahmadinejad, Mohsen Razai, Mehdi Karroubi a hlavní oponent současné hlavy státu, Mir Hossein Mousavi. Volí se přímo a vítězí ten kandidát, který získá nadpoloviční většinu. Pokud se tak nestane za týden bude následovat kolo druhé, ve kterém se utkají nejúspěšnější kandidáti mezi sebou.

Média

Často bývá zmiňováno, že tyto volby jsou jakýmsi testem Íránské demokracie, která je v tomto konkrétním případě značně komplikovaná. Už fakt, že většina sdělovacích prostředků od novin přes televizní stanice a radiové vysílání je plně pod kontrolou vlády. Ta navíc aplikuje obrovské restrikce na webové stránky, které jsou znepřístupňovány podle rozhodnutí vlády, potažmo prezidenta samotného. V nedávných dnech proběhla v médiích kauza, kdy byl zablokován přístup na oblíbenou sociální sít Facebook, kde se sdružovaly tisíce odpůrců současného prezidenta Ahmadinejada a dávali neskrytě najevo podporu opozičnímu kandidátovi Mousavimu. Síla těchto hnutí se projevila v nedávných dnech i v ČR, formou takzvaných vajíčkových útoků (viz. další z předcházejících článků). Pouze na základě této otevřené podpory jednomu z kandidátů byl zamezen celoplošně přístup na tyto stránky, jak informovala například BBC. Na druhou stranu, před volbami televizní stanice nepokrytě podporovaly Ahmadinejada a byly otevřeně proti oponentům. Nutno uznat, že během předvolebních kampaní daly prostor všem kandidátům pro jejich volební programy a debaty, což lze považovat jako jednoznačné plus. Organizace Reportéři Bez Hranic (RFS) zařazuje Írán na samé dno žebříčku hodnotícího svobodu tisku.

Kampaně

Zmiňované nerovnosti mezi kandidáty se projevily i v kampaních, kde Ahmadinejad má stále podporu vládní mašinerie, armády, Revolučních gard a již zmiňovaných médií. Díky tomu si získává podporu pro své projevy a shromáždění, tím že jednoduše nechá zavřít školy a vládní úřady a díky tomu může „shromáždit masy.“ Naopak opoziční kandidáti nejen že s takovouto podporou nemohou počítat, ale navíc se stalo, že byl požadavek na povolení shromáždění zamítnut z důvodu toho, že by mohly být způsobeny dopravní potíže. Hlavním bodem odpůrců současného prezidenta se stala ekonomická situace, kdy před minulými volbami slíbil zlepšení rozdělování zisků z prodeje nerostného bohatství. Ekonomika ale stále klesá a rozdíl mezi bohatými a chudými se zvětšuje. Je mu také vyčítáno, že se mu nepovedlo využít vysoké ceny ropy, které v jedné chvíli dosáhly až $150 za barel. Analytikové tak považují tento bod nejslabším Ahmadinejadovým místem a opozice na něj vytrvale útočí. Ten tak potom musí hrát na nacionalistickou strunu, kdy obviňuje kandidáty ze spolupráce se „sionistickými entitami,“ které jim jednak pomáhají falšovat volební průzkumy, které dopadají jinak než by si představoval (že by hezká paralela s jedním nejmenovaným českým politikem?)  Před debatou označil také Holocaust jako velký podvod, použitý Židy pro získání pozornosti, což však lze označit za jeho běžnou rétoriku. Obecně ale lze definovat Ahmadinejadovu politiku jako nacionalistickou, založenou na pocitu národního ohrožení, útlaku a nutného sjednocení se proti těmto jevům. Ahmadinejad byl také kritizován za svou zahraniční politiku, která podle opozičního kandidáta Mousaviho „podkopala důstojnost“  Íránu na mezinárodní scéně a  „ponížila ho“ v očích ostatních států. Karoubi zašel ještě dál, když se přidal k davu příznivců, skandujícímu „Smrt Talibanu, ať jsou v Kabulu nebo v Teheranu.“ Současný prezident na to reagoval pouze tím, že jde o srabství a že si Írán současné postavení ve světě zaslouží a bude o něj bojovat.  

Důsledky voleb

Ač se v samotném Íránu rozcházejí předvolební průzkumy podle toho, která strana je zadává, na jakém vzorku obyvatel jsou uskutečnovány a podobně, světová média jsou velice opatrná v jakýchkoliv odhadech výsledků. Ahmadinejad a Mousavi jsou hodnoceni jako top-kandidáti, kteří by měli postoupit do druhého kola. Pokud nezvítězí Ahmadinejad, dá se očekávat posun směrem ke vstřícnosti k západu, zvýšený navíc ještě Obamovou výzvou k navázání posílené spolupráce. Nedá se však očekávat razantní posun jako například okamžité ukončení jaderného programu, už proto, že na špici íránské politické hierarchie nestojí přímo prezident, ale ajatolláh Chameneí, který reprezentuje velice konzervativní, teokratickou linii a v probíhajících volbách straní Ahmadinejadovi, ač se s ním v určitých bodech rozchází.