Zdeněk Šindlauer
- Počet článků 546
- Celková karma 18,89
- Průměrná čtenost 1386x
Seznam rubrik
Zdeněk Šindlauer
Chalani jeli a jeli ... až jeli 162 km/h
Umíte auto rozjet na stošedesát? No, aby ne - to přece na dálnici zvládneme skoro všichni. Umíte na stošedesátku rozjet lokomotivu? Už je nás nějak méně – že? (Sebe nepočítám, já jsem kdysi rozjel „brejlovce“ na ubohou osmdesátku.) Nicméně s elektrickou lokomotivou to nic těžkého není.
Zdeněk Šindlauer
Kdyby dlouho nejel žádnej vlak
tak bych to prostě musel přečkat a nevzdat. Tak jako lidé, kterým od 3. června 2013 nejel žádnej vlak až do 31. července 2014, a oni to nevzdali ani náhodou. Já jim strašně závidím a chtěl bych to umět tak, jako to umějí oni.
Zdeněk Šindlauer
Naše domácí pokladna nesprávně vykázala téměř 20 korun ...
... ale podle manželky to není zásadní chyba. Tak vida – u nás doma to funguje jako na ministerstvu! Tam sice nesprávně vykázali kapičku více - 20 miliard (však ono je to ministerstvo trochu větší než náš 3+1) - nicméně kontroloři tam byli taky v pohodě.
Zdeněk Šindlauer
Jakého zákona služebního nám jest třeba?
Obecenstvu vezdejšímu panskými hodnostáři odrůd všelijakých, jichž plémě nezřízeně bují, bez ustání podsouváno jest, že vlast naše milovaná, jakéhosi „zákona služebního“ nemajíc, k údělu trudnému, ano, i k opovržení nejstrašlivějšímu od držav cizáckých na pospas vydána prý bude, pakliže ouřednictvo naše, povinností svých neznajíc, nad ouřadem jemu svěřeným ku prospěchu a povznesení domoviny naší řádně dohlížeti moci nebude.
Zdeněk Šindlauer
Myšlenkování k večeři
Co je lepší: televize, nebo křeslo? No samozřejmě že křeslo. Za prvé je levnější, za druhé vám nevygumuje mozek a za třetí nežere drahý proud (pokud to tedy není křeslo elektrické).
Zdeněk Šindlauer
Myšlenkování k večeři
Měl jsem tuhle dojem, že umím všechno. Tedy – skoro všechno. Ale budu realista: úplně všechno asi neumím. Vždyť se mi občas stává, že tu a tam něco neumím. Zpravidla to tu a tam bývá docela často. Přesněji řečeno, tu a tam bezmála furt.
Zdeněk Šindlauer
Najde se obětavá česká učitelka?
... která by se na Jadranu dobrovolně a nějak neškodně nechala sežrat žralokem, aby už konečně v novinách bylo o prázdninách o čem psát, a nešťastní žurnalisti nege ..., negede ..., derege ... no prostě neblbli?
Zdeněk Šindlauer
Umíte čumět do blba?
Ono se řekne – čumět do blba. Ale není blb jako blb, případně blbo jako blbo. Navíc - nějakého blba vidíte každou chvilku, ale - kde je to blbo? A jak vůbec takové blbo vypadá? Vždyť věděl-li by čumící do blba, jak blbo vypadá, třeba by nevypadal tak blbě.
Zdeněk Šindlauer
Viete, že tamo je Rakúsko? (Letní povídka)
Krátce po poledni roku 1988 zastavil motorák na konečné ve Slavonicích. Kolej z nádraží viditelně pokračovala k Rakousku, ale vlaky tam zrušili už po válce a nejspíš hned v oblouku za stanicí byla nějaká zábrana, kdyby se nějaký živel s motoráčkem rozjel k třídnímu nepříteli.
Zdeněk Šindlauer
Dušín, Hojer a neandrtálec mi nedopřáli třešně
Spatřil-li praotec Janeček na třešni třešně, reflex mu zavelel: ihned urvat a sežrat! Neučinil-li tak, učinil tak nejbližší jiný neandrtálec, který nadto mávaje kyjem Janečka prohnal, že mu praotec chtěl sežrat jeho třešně.
Zdeněk Šindlauer
My, trucující lid, si ty trucovny vytrucujeme!
Trucovna jest prosím kutloch, v němž trucuje trucant. Trucuje-li více trucantů v jedné či více trucovnách, vzniká trucující lid. Trucující lid nemajíce trucoven nemůže se náležitě vytrucovat; naopak trucant, jenž v trucovně protrucoval několik dní a nocí, může se cítit přetrucován. Není-li tudíž truc náležitě vyvážený, nemůže trucující lid v mimotrucovní době při netrucovní činnosti podávat odpovídající výkony.
Zdeněk Šindlauer
Jaká to vzácná chvíle, jaké to nevýslovné štěstí!
Nebylo mi přáno býti u velkých okamžiků lidstva - třeba když naši předkové poprvé ugrilovali mamuta, když ukuchtili první pivo či vydefenestrovali zastupitelský sbor - ale teď jsem si to všechno vynahradil: byl jsem u toho, když byl poprvé prakticky využit průkaz energetické náročnosti budovy!
Zdeněk Šindlauer
K čemu potřebuje padesátiletý fotr zrcadlo?
„A ty máš zase červenej frňák, volezlý chlupy na krku, vobočí jak Brežněv a kníra jak Buďonnyj po obědě v závodce!“ zaútočila drahá polovička, když jsem o jejím oblíbeném zpěvákovi prohlásil, že mečí jako marinovaná ovce a že mu prdne stahovací guma přes pivní břuch, jestli se znenadání nadechne.
Zdeněk Šindlauer
Dveře jsou, když …
... když hledáte kliku, najdete držadlo, taháte na blbou stranu, a okolní občané z vás mají prču. Nevím, kolikrát denně musím otevřít nějaké dveře, ale vím, že minimálně jednou denně u toho vypadám jako trubka.
Zdeněk Šindlauer
Poslušně hlásím, že Boušek z Libně už je zase tady
Bouška z Libně, jak známo, z lokálu od Exnerů vyhodili celkem osmnáckrát a jeho věčným návratům dveřmi, oknem, sklepem, kuchyní, spíží či komínem učinil přítrž až hasičský sbor, sundav jej se střechy jmenovaného kulturního zařízení.
Zdeněk Šindlauer
Teorie vzniku a zániku salámu hryzaného
Coby zběhlý salámista jsem žil v přesvědčení, že salám existuje buď krájený (plátky), nebo celý (šiška), nebo sežraný (už není vidět). Jenomže o víkendu jsem v naší lednici našel salám hryzaný (to je hnus, velebnosti).
Zdeněk Šindlauer
Takovejch zbytečnejch už tady bylo ...
„Pane pasáku,“ houkl dobře oblečený muž přes potok na zpustlou osobu s holí, „něco pro Vás mám. Vypracovali jsme návrh strategie integrace černých ovcí do roku 2000. Dovolíte-li, přečtu preambuli.“
Zdeněk Šindlauer
Jak dlouho vydrží šimpanz u večerních zpráv?
Dávám šimpanzovi dvacet vteřin. A co vy? Ještě vás ty zprávy baví? Namačkáte čudliky, rozvalíte se před rozzářenou bednu, zíváním si vyvrátíte čelist, načež pronesete „ježíšmarjá, to jsou zase kraviny!“ a usnete. No - má to cenu?
Zdeněk Šindlauer
Poslední muž s šedou obálkou
„Táto, tak měj rozum přece - nechoď tam!“ pokusila se ho manželka přemluvit naposledy na prahu domova. „Aťsi!“ mávl muž lžící na boty a zarputile zvolal: „A přece půjdu!“ Pevně v ruce sevřel šedou obálku a vykročil. „Blázen jeden strará...“ zaslechl za zády cestou se schodů.
Zdeněk Šindlauer
Pane, půjdeš taky do potoka?
Malý zelený mužíček se producíroval potokem, prstíky měřil teplotu vody, šťoural do kamenů na mělčině, rochnil se v bahně u břehu, zkoušel utopit vodoměrku a odesílal dříví po vodě do Hamburku.
Zdeněk Šindlauer
Že já trouba nedával ve škole větší pozor!
Mohl jsem si včera večer ušetřit spoustu práce, sil a majetku! A přitom šlo o naprosto banální matematickou úlohu: Když dvě mouchy zabijete jednou ranou, kolik ran potřebujete na zabití jedné mouchy?
Zdeněk Šindlauer
Kýho výra – lidičky, co to vlastně děláme?
Že ale bývaly doby krásně jednoduché, není-liž pravda? V dílně dělali dělníci a v prodejně prodávali prodavači. Lakýrník lakoval v lakovně, účetní účtoval v účtárně, řiditel řídil v řiditelně a ředitel ředil v ředitelně.
Zdeněk Šindlauer
Myšlenka za jedna, provedení za pět
Tak nějak by pan učitel popsal známý paradox: chcete něco zlepšit, a když to zlepšíte, tak je to daleko horší, než před zlepšením. K čemuž autor zlepšovatel zpravidla poznamená: „... že jsem se na to radši nevykašlal!“ (existuje i lidovější verze).
Zdeněk Šindlauer
Životní jízda vlakem
Zaplatíte asi tak roční plat, týden vás budou vozit pullmanem s polstrovanými otomany, budou vás krmit kuchařské celebrity, zlinkujete se francouzkým vínem, znemožníte se ve společenském vagónu a vyspinkáte se z toho v hedvábné peřince. Tak nějak prý vypadá životní jízda vlakem.
Zdeněk Šindlauer
Kolo a já: Kde je moje hajtra?
Prosímvás, nevíte někdo, kam se poděla moje hajtra? Byla taková černá, otřískaná, rezavá, rozdrncaná, ohnutá, poškrábaná, vočesaná, zasajrajtěná a zapatlaná – ale byla to má nejmilejší hajtra.
| předchozí | ... 7 8 9 10 11 12 13 ... | další |
