Myšlenka za jedna, provedení za pět

Tak nějak by pan učitel popsal známý paradox: chcete něco zlepšit, a když to zlepšíte, tak je to daleko horší, než před zlepšením. K čemuž autor zlepšovatel zpravidla poznamená: „... že jsem se na to radši nevykašlal!“ (existuje i lidovější verze).

Tak třeba kamarád Franta chce prý zlepšit své žití tak, že se rozvede s Máňou a vezme si nějakou lepší žínku, která ho nebude fackovat. To rozhodně není blbej nápad, neb Máňa je velice svérázná postava - tudíž myšlenka za jedna. A výsledek? Co když se z lepší žínky vyklube taková harpyje, že se z toho Franta zvencne a poznamená k tomu něco tak lidového, že to tady vůbec nemohu napsat. Jak tedy provedení oznámkovat?

Buďme realisté. Provedení za jedna by znamenalo, že Franta má skvělou ženu, což je ovšem velice nejisté. Zato Provedení za tři (Franta má ženu a občas dostane facku) už by Franta akceptovat mohl. Zejména, když Provedení za pět značí, že harpyje toho mamlase jednou umlátí.

Franta to nejspíš viděl dost podobně, neboť se dychtivě optal: „A co dělat, abych se dostal k té trojce – ta nevypadá tak špatně?“

Než jsem se nadechl k radě, zaplnila dveře Máňa, vece k Frantovi: „Kams dal tu žínku, co byla u vany? Tobě ty facky před chvílí nestačily, viď? Ty mamlasi, já tě stejně jednou umlátím! A to buď rád, že máš mne – představ si, kdybys měl nějakou harpyji!“

Pohrozila mu ještě pěstí, a jakmile zmizela za rohem, pravil Franta tiše: „Vidíš? Myšlenka za pět, provedení za jedna!“

„Jakto, provedení za jedna?“ nechápal jsem.

„No – nápad žádnej, čili čistá pětka. A přitom výsledek skvělý – nedostal jsem nafackováno! To je čistá jednička!“ jásal ten mameluk.

Nezbylo mi, než poznamenat: „Že já trouba se na tebe radši nevykašlal!“ Ovšem řekl jsem to v té opravdu, ale opravdu nejlidovější verzi.