Zdeněk Šindlauer
- Počet článků 546
- Celková karma 19,10
- Průměrná čtenost 1386x
Seznam rubrik
Zdeněk Šindlauer
Může být prostý lid politicky korektní?
Představte si, že jdete po ulici, čumíte po ženskejch, zakopnete a otisknete ústa na chodník, načež sami sebe kriticky ohodnotíte slovy: „No – tak se podívejte na toho vola! Je to vůbec možný?“ A tu protijdoucí politicky korektní občan, namísto toho, aby se chlámal, s koženým ksichtem vám oznámí: „Je třeba na tuto nešťastnou událost nahlížet z hlediska, že při realizaci Vašich specifických potřeb i Vy, jakožto vědomostmi potencionálně méně disponující uživatel pěší pozemní komunikace, máte nárok spoléhat se na její bezvadný stav.“
Zdeněk Šindlauer
Jak změřit IQ? No přece automatem na kafe.
A že je to pohodlné! Žádný vědec vám nepokládá slabomyslné otázky. Nebo nemusíte klikat do chlívků nějakého přitroublého formuláře na internetu. Ovšem, stačí drobné zaváhání u kafomatu třeba na nádraží – a máte po inteligenci.
Zdeněk Šindlauer
Odměříme, nakrájíme, naplníme, do zlatova upečeme ...
„... a sežereme,“ dodal bych. Ovšem to poslední sloveso takhle v receptech nebývá. Anebo tam je poněkud vznosněji, poněvadž neodolatelně voňavou krmi přeci nežereme, nýbrž za idylické společenské konverzace labužnicky vychutnáváme.
Zdeněk Šindlauer
Koloběh mých peněz ve státě
V učebnicích vlastivědy se mi kdysi strašně líbil obrázek koloběhu vody v přírodě. Však to znáte: na hory vlevo prší, řeky z hor disciplinovaně tečou doprava dolů do moří, ta se ochotně vypařují, a výpary se ženou vlevo nahoru do hor. Nešel by udělat nějaký podobný polopatický obrázek koloběhu občanových peněz ve státě?
Zdeněk Šindlauer
Tak jsem se dnes konečně přiznal
„Já už se tolikrát přiznal, že mě vlastně ani nemůžou zavřít!“ filosofoval tuhle jeden notoricky známý zlodějíček, jsa v magormarketu během týdne pojedenácté přistižen, kterak mimofinančně nakupuje placatici rumu. „Přiznání je polehčující okolnost – a já se vždycky přiznal!“
Zdeněk Šindlauer
Heč, na mne neprší! A na vás jó-ó!
Božínku, jaký já jsem přízemní tvor! Víte, co mi stačí ke štěstí? Před dešťovým mrakem dezertovat na kopec a se zadostiučiněním se poté škodolibě kochat, jak na ty dole prší, kdežto na mne ne. Tedy - alespoň do doby, než se změní vítr a já sám zmoknu jako trotl.
Zdeněk Šindlauer
Jmenované soudružce spadla na hlavu kráva
Vida tuhle vchod do řeznictví v malém švábském městečku, bezděky jsem si vybavil úředně vznešený zápis v jedné dávné jezeďácké knize úrazů: „Jmenovaná soudružka uklouzla po kluzkém materiálu. Jednalo se o kravské hovno.“
Zdeněk Šindlauer
Jak z českého saloonu odešel zákon
„Jak jsem slíbil, jsem tu. A se mnou přichází zákon!“ ledově pronesl nový host ve dveřích saloonu a přítomní padouši se rozchechtali, až se jim slzy koulely po tvářích. Jeden z desperátů, labužnicky vychutvávaje havano, rozverně se optal: „Jaký zákon, cizinče, máte na mysli?"
Zdeněk Šindlauer
Ušetřil jsem 600 liber za kadeřníka
Tuhle jsem překonal sám sebe a přečetl článeček, kterak se vévodkyně z Cambridge tak zděsila vlastní fotografie, že vyrazila věhlasného osobního kadeřníka se mzdou 600 liber za hodinu. Chudáček kadeřníček ...
Zdeněk Šindlauer
Proč nemůžu být myčem oken?
Inu - protože bych místo mytí okna usedl na rantl, čuměl dolů na ženský, plival na pana starostu a zubní protézou bych se neúmyslně strefil přesně mezi šprincliky kanálové mříže.
Zdeněk Šindlauer
Jak jsem si vychoval příživníka
A ne jen tak nějakého obyčejného, nýbrž - nefalšovaného, poctivého příživníka! Na vlastní oči totiž vidím, že tím, co mu dám, se skutečně živí, a ne, že to hned odevzdá v herně, prohulí a prochlastá.
Zdeněk Šindlauer
Cesta kolem mrtvého parlamentu
Včera jsme šli dokola evropského parlamentu ve Štrasburku a všude tam byly stěny. Někde betonové, občas luxusně nerezově drátěné a nejvíce skleněné. A za všemi těmi stěnami bylo mrtvo. I parlamentní Kerberos v zasklené kukani u vjezdu vypadal jako vypnutý android.
Zdeněk Šindlauer
Reportáž o instruktáži k montáži vitráže v garáži
Ve skrumáži při stafáži na vernisáži k pilotáži projektu kapotáže bandáže betonáže vitráže garáže odhalila špionáž sabotáž v pasáži instruktáže o vlastní betonáži vitráže.
Zdeněk Šindlauer
Dupete kolem chalupy, když vás někdo nakrkne?
Taky dupete kolem chalupy, když vás někdo nakrkne, abyste se zchladili? A máte dost velkou chalupu, když vás někdo nakrkne totálně? Třeba náš panelák je sice dostatečně rozlehlý, ale počnu-li kolem něj kroužit, tak stará Blažková povykuje, že dupu po trávě, šlapu dětem po pískovišti a starýmu Blažkovi ošoupu zaparkovanou stodvácu.
Zdeněk Šindlauer
Až zase jednou lidé město přijmou za své
Tak moje milé město si myslí, že skrzevá jeho nové logo k němu najdu vztah, jelikož v tom městě žiju, pracuju, bavím se a vychovávám moje děti. Město – ty blázínku, co Tě to proboha napadlo?
Zdeněk Šindlauer
Milé lesy, není vám nějak ouzko?
S vypětím všech sil jsem zacvakl pořadač, kam si doma ukládáme podstatné dokumenty, výpisy, vyúčtování a potvrzení. Z balkónu jsem láskyplně obhlédl zelené háje Bezdězské pahorkatiny na obzoru a optal se: Milé lesy, co děláte? Není Vám nějak ouzko?
Zdeněk Šindlauer
Na každým stromě jeden šofér bez poplatku
Jak to říkal obrlajtnant Makovec? „Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.“ No a není to pravda?
Zdeněk Šindlauer
Tak jak, rodičové - řvali jste, řvali?
Donese-li školní dítko vysvědčení, jehož obsah opravňuje alespoň jednoho rodiče k fyzickému útoku, měl by dotyčný rodič zachovat chladnou hlavu, vyjít na balkón a vykřičet se do světa. Tak nějak, byť méně vznosně, to tuhle říkal jeden dětský psycholog.
Zdeněk Šindlauer
Prosím pěkně, schovejte někdo ten dopis z Úřadu vlády!
A sice ten, co nese datum 20. ledna 2014 a pan předseda vlády jím panu prezidentovi navrhuje jmenovat ministry vlády. Toť exemplář hodný zařazení mezi české kulturní památky, ba přímo klenoty.
Zdeněk Šindlauer
Máte doma zvoníka?
Že ne? To bych se divil. V každé famílii se nějaký najde! Ta naše dokonce měla zvoníka světové pověsti. To vždycky tatínek žbluňkl do čaje dvě kostky cukru a jal se míchat tak vehementně, že naproti na vojenské správě se vzbudil chrápající dozorčí, a maminka k otci pohoršeně pravila: „No jo – zvoník u Matky Boží!“
Zdeněk Šindlauer
Mírová idylka v mé prkenici
Z toho bychom si měli vzít příklad! Co se stane, když do jedné peněženky vedle sebe ubytujete české koruny a eura? Myslíte, že se strhne meziměnová pranice, zazní střelba, nesmiřitelní bojovníci se vyřítí z kešeně a ve snaze o poslední ránu se vám budou honit všude pod bundou?
Zdeněk Šindlauer
Koukej uhnout z cestičky ...
... nemám brzdový destičky, zpíval kdysi Honza Vyčítal v takové hezké písničce o radostech a strastech československého motoristy. Ten veršík mě napadl, když jsem šel podle tratě, jíž šestnáctivozové vlaky tančily rychlostí 280 km/h.
Zdeněk Šindlauer
Spadne Vám brada: Máňa bude kupovat rohlík
Máňa (20) prochází pořádnou proměnou. Nechala si poradit, že má nyní na každou nohu obouvat jednu botu; chce-li něco říci, nejprve má otevřít ústa, a i její jídelníček se výrazně mění.
Zdeněk Šindlauer
Jó, za mýho mládí – to bývaly zimy, panečku!
říkávali mí rodičové a prarodičové. Mrazy mínus osmdesát, pan školník nedokázal ve sněhu najít školu, pošťáci přimrzali k obálkám a vlaky jezdily vydlabanými tunely skrz závěje; ba i Amazonka zamrzla až do dna.
Zdeněk Šindlauer
Dělnický osobák
Je půl šesté ráno. Tma jako v pytli. Počasí typu humus. Zima jako v psírně. Kuňkání nádražního rozhlasu. Kvílení brzd bezbarvých vagónů. Bouchání dveří. Nadávky a kletby. Huhňavé pozdravy všeho druhu. Cvakot zapalovačů. Plaménky sirek. Křupavé kroky poloperonem. První blažené šluky. Lampy v závoji dýmu z levných cigaret. Plivání pod vagón. Kluzké hlavy kolejnic. Pomačkané, neoholené, otrávené, rozespalé, zválené, naštvané, brunátné, znuděné a beznadějné grimasy se u kiosku mechanizovaně řadí do fronty na noviny a kuřivo. Lidská živočišnost z vagónů uniká všemi skulinami. Pracovní den se právě probral ze spánku.
| předchozí | ... 8 9 10 11 12 13 14 ... | další |
