Berou mi nádraží - ale já jim ho jen tak nedám
Ale oni nevědí, k čemu jim to moje nádraží bude. Oni jen dokola omílají ty omšelé fráze, co nemají žádný nápad a slýchávám je po celý život. Že je nádraží staré. Že nevyhovuje potřebám cestujících. Že je ostudou města. Že na něm provoz už není bezpečný. Že neodpovídá miliónu směrnic. Že to nové bude bezbariérové a s výtahy. Kdyby si aspoň jednou vymysleli něco nového.
Nikdy předtím mi nádraží nebrali, tak jsem nevěděl, jaké to je. Proto jsem usoudil, že si aspoň sepíšu, co všechno jim nedám a nenechám si vzít.
Nedám jim první kolej, protože na ní vždycky večer zastavil kolínský spěšňák a temnou škvárovanou uličkou mezi jeho soupravou a odstavenými poštovními vagóny přicházeli ti, které jsem měl rád a těšil se na ně.
Nedám jim třetí kolej, protože z ní odjížděly všechny ty chomutovské a chebské rychlíky, od kterých mám schované hromady opravdových rychlíkových příplatků.
Ani náhodou jim nedám pátou kolej. Vždyť na ní jsem vyjezdil své první nádražácké metry se „zamračenou“ T 478.1166.
Kdybych jim dal sedmou kolej, musel bych jím dát i ten můj nejdelší nákladní vlak, co byl tak dlouhý, že ji zabral celou a stejně dvacet vozů plus dvě lokomotivy přečuhovaly. Nedám.
A nenechám jim ani devatenáctou kolej vzadu u žosky. Kdy to bylo, jak jsme tam z lávky házeli kousky dřívek šíbujícímu parnímu čtyřkoláku do komína? Předevčírem? Nebo před týdnem?
Jak bych jim mohl dát tu věčně pokřivenou osmou kolej na libereckém nástupišti? Krásná chumutovská T 478.3266 už tam sice nikdy nezastaví, ale po čtyři roky kromě prázdnin jsem tady lezl do rychlíku 696, abych se mohl učit v Děčíně, když už jsem nesměl v Lípě.
Nebo jim snad mám jen tak nechat stánek hned vedle posunovačského doupěte? Ale kde si potom budu kupovat Severočeské tyčinky za korunu sedmdesát?
Co budou dělat se zábradlím před nádražní verandou? Taky si o něj budou otlačovat lokty a počítat vlakům hytláky a bajky?
Jak mi chtějí vzít to dlouhé skladiště, pod jehož převislou střechou jsme vysedávali na rampě, klátili nohama, čuřili otcům znárodněné marsky a šutrákama metali po němkyních?
A už vůbec jim nedám cestu do depa, která kličkovala mezi kolejemi, krásně voněla válcovým olejem a solvinou, a dalo se po ní dojít až do opravdového království. To vám ostatně tady nedám.
Moc vám toho, vy dobrodějové, nezbylo, co? Však řekněte sami – co byste s tolika věcmi z mého nádraží dělali?
Já to chápu. Tam, kde se točí kšefty za miliardu korun, není čas zkoumat, co dělat se vzpomínkami bláznů, vývojově zakrnělých u dřevěných pražců s karbolem.
Já to chápu. Nové nádraží bude pěkné, moderní, betonové, bezpečné a čisté – aspoň tedy ze začátku. Tak jak je to na 3D-animaci: bude sluníčko, mladí a štíhlí cestující budou nastupovat, vystupovat, přestupovat, telefonovat, nosit stočené noviny a číst z informačních tabulí.
Jenomže – bude to opravdu nádraží? Nebude tomu něco chybět?
To vite, že bude. Ja vám to totiž nedám. Tedy - nevím, jestli to pochopíte.
Zdeněk Šindlauer
Vy uličníci, vy chcete zbourat most?
No počkejte – to jenom tak nemůžete! Most u Červené nad Vltavou přeci není k tomu, aby po něm jezdily vlaky! Ten je tam proto, aby upomínal na moje znalosti, píli a námahu, a že jsem spoléhal a nezakolísal.
Zdeněk Šindlauer
Od pondělka služební cesty už jenom pěšky
poněvadž poslední služební kánohéhu nám ostré šutráky pod ploučnickým jezem v Březinách nastrouhaly na korbáčiky, a všechny ostatní dopravní prostředky nám šílenci zakážou.
Zdeněk Šindlauer
Pěšmo šest hodin, vlakmo dvanáct minut
Ovšem vlak se mohl tratí prohnat bez servítků a navíc se v obloucích aktivně naklápět, kdežto já musel cestou prošmejdit kdejaký pozoruhodný kout a navíc natřikrát aktivně konzumovat svačinu.
Zdeněk Šindlauer
„Arciť krajina tato jest jedna z třech nejkrásnějších ...“
pravil světa znalý Friedrich Heinrich Alexander svobodný pán von Humboldt, když L. P. 1844 zdolal Milešovku. On to ovšem samozřejmě zahlásil v němčině, navíc z českého pohledu s poněkud pobuřujícím dodatkem „... v Německu“.
Zdeněk Šindlauer
Vážení hejhulové, covid-pas račte strčiti sobě za klobouk
neb my svobodní lidé cestujeme prstem po mapě a nějací covid-pasoví hejhulové nám do toho nemají co kafrat. Jediné co potřebujeme, je aspoň jeden prst, nějaká pokud možno inteligentní mapa a popřípadě brejle.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Tuleja vzdal nominaci na ministra, připustil selhání. Fiala rozhodnutí vítá
Pavel Tuleja se vzdal nominace na post ministra pro vědu, výzkum a inovace. Připustil selhání v...
Vagony po nehodě u Klínce odklidí dopravce. Policie zahájila úkony trestního řízení
Policie prověřuje čtvrteční vykolejení osobního vlaku bez strojvůdce poblíž Klínce u Prahy pro...
Tramvaj srazila chlapce, který přebíhal přes ulici. Skončil v nemocnici
Záchranáři převezli v pátek ráno do nemocnice šestiletého chlapce, kterého srazila v Plzni tramvaj....
Do školy v Litvínově vnikl muž. Policie ho zadržela poblíž kvůli jiné krádeži
Desítky policistů, hasiči i záchranáři se ráno sjeli k litvínovskému gymnáziu. Důvodem bylo...
Byt 1+kk přímo na metru Vysočanská
Bassova, Praha 9 - Vysočany
16 500 Kč/měsíc
- Počet článků 546
- Celková karma 18,88
- Průměrná čtenost 1384x