Vy uličníci, vy chcete zbourat most?

No počkejte – to jenom tak nemůžete! Most u Červené nad Vltavou přeci není k tomu, aby po něm jezdily vlaky! Ten je tam proto, aby upomínal na moje znalosti, píli a námahu, a že jsem spoléhal a nezakolísal.

Je to bratru pětatřicet let, co pan profesor nad dalším mnou nedotaženým obrázkem průběhu ohybového momentu spojitého nosníku těžce vzdychl: „no ... já myslím, že to asi nemá dál cenu. Bylo by opravdu lepší, kdybyste přišel ke zkoušce ještě jednou a uměl to o DOST LÍP než dnes.“

Cože? Já a sám odejít ze zkoušky? Toho bohdá nebude, aby český Šindlauer z boje utíkal!

„Prosím – ještě jednou, teď už opravdu, ale opravdu poslední pokus ...“ pozvedl jsem prapor a tužku.

„Poslední pokusy dnes byly už tři“ houkl vědec potměšile.

„Ne, doopravdy, doopravdicky – naposledy!“ dušoval jsem se s rozhodností, která by i Blaník otevřela.

„Tak dobře ... za odvahu,“ hořce se pousmál trpící trapitel a zkušenými tahy propisovačkou načrtl opravdu, ale doopravdicky poslední nosník. Podstrčil mi papír před nos a nepříliš nadějně zavelel: „Tak spusťte!“

Něco se mi na tom nosníku hnedka nezdálo; doposud jsme črtali tak nějak jiné. Pak mi to najednou došlo.

„To je Gerberův spojitý nosník se dvěma vnitřními klouby“ pravil jsem trochu váhavě, abych získal čas vymyslet, jak budou průběhy ohybového momentu.

„Jak to víte?“ užasl pan profesor.

„No protože tenhle nosník, teda – most s tímhle nosníkem v roce 1889 postavili v Červené nad Vltavou na trati z Ražic do Tábora,“ soukal jsem ze sebe, nemoha si za boha vzpomenout na ty pitomé průběhy.

„Fakt, jo?“ ožil zkoušející.

„Nó, a byl to tehdy nejvyšší most v Rakousku a  ....a ... a to prostřední pole, jak jsou v něm ty dva klouby, tak to stavěli bez lešení. Letmou montáží ...“ zkusil jsem využít příležitosti a nenápadně přehodit výhybku z oboru pružnosti a pevnosti do oboru historie tratí ČSD.

„No vidíte – to jsem ani nevěděl!“ ocitl se zkoušející zčistajasna v situaci, kdy on nevěděl, kdežto zkoušený věděl.  

„Von je ten most přes Vltavu a protože je vysoký 68 metrů, tak by se jim přes řeku uprostřed montážní lešení stavělo dost špatně, tak právě mezi těma kloubama tu prostřední část montovali letmo, z konců těch krajních konstrukcí. A to právě bylo zajímavý, že to byla první letmá montáž takhle velkýho mostu – teda jeho části - v Rakousku.“

Výhybka k tratím ČSD byla přehozena, zajištěna, a pan profesor si toho v zápalu vědeckého zájmu vůbec nevšiml. A nakonec - sice se nedočkal průběhu ohybového momentu, ale zato si od zkoušky odnesl poznatek, že u mostu je lépe bivakovat na východní straně, poněvadž je to odtamtud blíž do hospody v Červené.

Já si jsem si ze zkoušky z pružnosti a pevnosti odnesl index s elegantním zápisem „chvalitebný“.

Tak vidíte, k čemu může být dobrý takový most se dvěma vnitřními klouby!

Tak, vážení uličníci, ještě pořád ho chcete zbourat?

Já vím. Most v Červené nad Vltavou už je morálně starý, prorezlý, většina lokomotiv už na něj nesmí a když po něm už tedy jede vlak, tak to dělá rámus.

Jestlipak ten nový most ale taky bude mít v pilíři upevněnou desku s nápisem Mnoha mužů znalosti, mnoha mužů píle, mnoha mužů námaha, mnoha mužů pot vytvořily toto dílo, vznešené a nádherné, ku cti nás všech. Pevný základ na skále, silný kámen a dobrý cement, železo a pružné vruty, spoléhej a nezakolísej ?

A co hlavně: co vy uličníci víte, jak projektant mostu, pan inženýr Huss, zbodal zkoušku z „pružiny“ - h?