V divném boji státu proti sprejerům vítězí převážně sprejeři

Nikdo zatím zcela nevyloučil, že státem placené firmy odstraňující malby sprejerů z budov či vlaků, si snad "svoje" téměř nepolapitelné a navíc i zřídka trestané sprejery, aby nepřišly o zakázky, u nás samy platí...

Stačí zajít do prodejny "Barvy - laky" a zjistit, kolik stojí běžná

velikost barvy ve spreji. Kdo by dostal nápad pomocí těchto

malých bombiček postříkat plochu 2x10 metrů, musel by se

finančně zruinovat. Což znamená, že "profesionální" sprejeři

tímto způsobem pracovat nemohou a velké plochy nemalují

žádní amatéři! Jednak musí mít svoje zdroje, odkud získávají levné barvy a k dispozici navíc také kompresorová zařízení, kterými si (často i jednokilové tlakové nádobky) barvami plní. Že se o právě lacinou záležitost nejedná, je snad každému jasné a otázkou zůstává, kdo a proč vlastně, si může celé tohle divné a navíc protizákonné počínání sprejerů dovolit tak štědře financovat? Sprejeři jsou podle sociologů údajně jen "frustrovaní nezaměstnaní chuligáni", kteří nemohou sehnat práci a jejich krášlení cizího majetku je (už 25 let?!) specifickým druhem protestu proti vládě... Tomu by docela přesně odpovídala večerní událost z 20. ledna u Zbýšova na Brněnsku. Sprejeři si pomocí záchranné brzdy zastavili vlak a přes protesty vlakové čety a cestujících postříkali vagony a lokomotivu. Viz novinky.cz/krimi/359392-sprejeri-ve-stanici-zablokovali-vlak-po-cestujicich-hazeli-kameny.html

Kde na "výtvory vypatlaných mozků" již rezignovali a na jejich odstraňování nemají peníze, nezmizí ani za několik let. A tam, kde výtvory zmizí za 2 měsíce, jsou za pár týdnů nahrazeny novými. Proč asi? Možná proto, že vybraní sprejeři pro specializované firmy, které malby odstraňují, jsou jejich "výrobní nástroje". I když konspirační teorie - "že jedni za jedny státní peníze malůvky (jako zdroj příjmů a adrenalinových zážitků na objednávku) v noci tajně malují a druzí je ve dne pro změnu oficiálně v klidu odstraňují" - nemusí být ve všech případech úplně přesná - faktem zůstává, že radnicím se neustále aktivní sprejery, jako silné protivníky dlouho a dost záhadně téměř vůbec nedaří ani zadržet! Protože u nás není možné činnost policie (PČR ani městské) v žádném případě suplovat, představa, že by a nikoliv pouze jen tvůrce graffiti, mohli přímo při trestných činech velmi úspěšně, jak to známe třeba z amerických filmů, chytat soudem pověřené finančně zainteresované skupiny "lovců lebek", je u nás zatím pouhá utopie.

Sprejerům hezky nahrávají také naše zákony a klasickým příkladem může být například tento: "Zobrazuje-li kamerový záznam průběh konání trestného činu na veřejném prostranství a vedle nezahalené tváře pachatele je možné na něm rozeznat i tváře nezúčastněných osob dalších, je tento záznam jako důkaz z důvodu zákona na ochranu osobnosti u soudu nepoužitelný"...         Právě tolik štěstí ale zrovna neměl osamocený Japonec, který 28. 12. v 5 hodin ráno zdobil zeď Národního divadla v Praze a nyní mu za poškození chráněné budovy hrozí 3 roky vězení. Viz praha.idnes.cz/japonec-posprejoval-narodni-divadlo-  3 roky budou daňoví poplatníci ČR tomuto Japonci v jednom z našich "fešáckých kriminálů s televizí" svítit, topit, dopřávat jídlo a hygienu, místo toho (aby za zhruba 1,5 milionu korun, které Vězeňská služba za 3 roky vězení bude muset do Japonce investovat), získali - občané kupříkladu v Blansku - ve stejné výši státní dotaci na výstavbu mateřské školky!

Pro výdaje asi 8 miliard korun ročně se ministerstvo spravedlnosti snaží počet věznů ve věznicích snížit alternativními tresty, kam patří "Obecně prospěšné práce" (kdy každá odpracovaná hodina anuluje 1 den pobytu za mřížemi) a nebo "Domácí vězení" (jenže pro jeho 100 procentní zavedení se již 5 let stále marně hledá výrobce elektronických náramků)! Ideální by bylo od dalšího trestu odnětí svobody méně nebezpečné recidivisty odradit natolik, aby se do vězení nevraceli - neboť pro mnohé, kteří nemohou sehnat práci, je pro silnější nátury "nechat se na účet státu zavřít", trestná činnost pro bezstarostné přežití zatím jediným řešením.                                                                              Protože s mírným sazebníkem trestů patříme mezi civilizované státy 21. století, stěží se můžeme vracet k potupným i když velmi účinným středověkým trestům z dob Království českého, mezi které pro mnohé raubíře například patřilo - "na místním rynku, za hojné účasti konšelů a měšťanů a pro výstrahu prostému lidu, aby si dával většího majzla - 25 ran mokrým bičem na holou zadnici"...

Kdo se domnívá, že se s vězni u nás příliš "jako ve vatičce papláme", má na tom svůj podíl vedle lidumilného tandemu Dienstbier-Šabatová, hlavně vysoce humánní, do všeho se u nás montující a různých Vševědů všeho druhu plná EU. Právě odtud nemůžeme čekat odpověď na otázku - proč naše věznice (kde se podle zákona musí pracovat i za jejich branami, ale pro nedostatek práce se nepracuje, ve kterých stát denně za každého vězně "za hotelové služby" platí nevymahatelných 1.300 korun) - máme 2 roky po Klausově amnestii opět plné?? Viz penize.cz/statni-rozpocet/286071-za-co-nas-trestas-vezeni-stoji-miliardy-

Laciný návod na to, jak našim, k výkonu trestu odnětí svobody odsouzeným dopřát preventivně nápravnou činnost a zároveň jim pobyt za mřížemi, aby netoužili se do tohoto pohodlného zařízení vracet, náležitě znechutit, je v ČR (kde na principu zbytečné práce fungují třeba Úřady práce nebo odbory), jednoduchý. Na dvůr každé věznice nechat navézt několik kubíků štěrku, který budou odsouzení za každého počasí 12 hodin denně s přestávkami na jídlo a oddech, přehazovat lopatami z jedné hromady na druhou. Potom by celá dřívější pohodová nálada zaručeně brzy přešla také všechny tam zavřené sprejery.

Foto u perexu a článku: autor.