Bude možné pacienty za nedodržování léčby pokutovat?

Zdravotnictví zápasí s nedostatkem financí a přitom stále nemá žádný zákonný nástroj, jak postihnout ty nezodpovědné pacienty, kteří s jeho penězi vytrvale plýtvají. Pro začátek by stačilo jim odepřít nárok na...

Peněžní příspěvek na částečnou úhradu cen léků na

recept s doplatkem v lékárnách, běžně poskytovaný

zdravotními pojišťovnami - a stanovit jim povinnost

uhradit si ceny léků v plné výši sami! Pojišťovny by

tak ušetřily dost peněz. Kdyby (teoreticky) jen jedna

čtvrtina z 69 milionů receptů přijatých lékárnami v ČR v roce 2013 dostala příspěvek na doplatky na léky ve výši 400 Kč, jednalo by se celkem asi o 6 miliard a 900 milionů korun. Právo na lékařskou péči na straně jedné všem zaručuje ústava. Na straně druhé, když lékaři z kontrolních odběrů krve u chronicky nemocných opakovaně zjišťují závažné nedostatky, v podstatě nemohou kromě pokárání pacientů dělat vůbec nic!!

Stále u nás existuje (což neplatí jen pro seniory) hodně nemocných, kteří se nemohou smířit s faktem, že mají zdravotní problém. Předepsanou léčebnou dietu a užívání léků nedodržují - a režim domácí léčby soustavně porušují! Léčba pacientů s jejich dost svéráznými názory, kteří se nemíní v jídle nijak omezovat, je díky "pacientovu právu na sebeurčení" zbytečně drahá, nemá v podstatě téměř žádný smysl a kvůli takovým exotům, kteří těží z toho, "že stát je povinen se o jejich léčení za všech okolností zdarna postarat", potom peníze chybí někde jinde.

Proč na našem zdravotnictví není možné nic změnit, je proto, že jeho posláním je léčit každého pacienta (i když ten na sobě trvale provádí malé sebedestrukce) až do jeho posledního dechu! Systém bonusů a malusů chtěl do našeho zdravotnictví zavést v roce 1992 ministr M. Bojar - "zainteresovat každého výdělečně činného občana tak, aby svou vlastní péčí o své zdraví mohl ovlivnit výši částky, kterou za zdravotní pojištění musí každý měsíc platit"... Lékařům je v rámci úspor povoleno třeba předepsat pacientům lacinější druhy léků nebo nepovolit jejich převoz sanitkou. I když léčení nespolupracujících pacientů nemá žádný smysl, lékaři nemohou pacientům (podle zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění) odepřít nárok na bezplatnou lékařskou péči včetně operací - plně hrazenou smluvními zdravotními pojišťovnami.

Uvedu příklad: za každou jednu hemodialýzu, tedy tří a pětihodinovou "očistu" krve pacienta na "umělé ledvině", zaplatí zdravotní pojišťovny ČR "smluvním zdravotnickým zařízením" asi 7 tisíc Kč /v eurozóně cena činí 250-300 €/. Pro jediného pacienta (hemodialyzovaného až třikrát týdně), přijde tato léčba za jeden rok asi na 1 092 000 Kč /pacientů na umělých ledvinách se v ČR střídá v nonstop provozu téměř 12 000/.

Pro zdárné provedení každého tohoto tělesně dost náročného výkonu, musí být celková kondice pacienta v jeho vlastním zájmu bez zbytečných kolapsových komplikací co nejlepší! Stejně, jako zdravé ledviny živé, umělá ledvina umí z krve odstranit vedle jedovatých odpadních látek také vodu. Pacientům, kteří časem pro nulovou činnost svých ledvin úplně přestanou močit, přebytek vody způsobuje otoky a zaplavením srdce a plic jim ztěžuje činnost srdce a dýchání. Kdyby z nějakého důvodu nemohl pacient odkázaný na umělou ledvinu již žádnou další dialyzační léčbu absolvovat, za 2 týdny by zemřel...

Dialyzovaný pacient při zahájení léčby obdrží rozsáhlý seznam nevhodné stravy, ve které si včetně nápojů musí přísně hlídat množství draslíku a fosforu. Podstata problému spočívá v tom, že dnešní dialyzační přístroje i přes svou značnou dokonalost, umí - na rozdíl od ledvin živých a zdravých, stále ze všeho nejméně odstranit z krve právě draslík a fosfor - (hromadění obou minerálů v těle je ale životu nebezpečné i pro člověka relativně zdravého!). Mnoho draslíku způsobuje arytmie srdce nebo přímo jeho zástavu. Mnoho fosforu ucpává cévy, snižuje jejich pružnost a působí negativně na tlak a stálou cirkulaci krve.

Aby každý dialyzační přístroj sám o sobě vůbec mohl 3 až 5 hodin bez problémů správně fungovat, musí k dalším roztokům do svého kapilárního filtru z těla pacienta přes jeho cévní přístup plynule nasávat každou minutu minimálně 300 ml krve (a po očistě objem o něco menší ihned vracet do těla zase zpět).

Zbořit mýtus o trvalém nároku na bezplatnou lékařskou péči, by pomohl systém sankcí (aby každý za stav svého zdraví nesl finanční odpovědnost a neukázněné pacienty snad přivedl k rozumu!)... Zdravotnické zařízení - po uplynutí šesti měsíců, kdy pacient i přes upozornění lékaře stále nedodržuje předepsaný režim domácí léčby - by tuto skutečnost oznámilo zdravotní pojišťovně pacienta. Ta by potom tomuto "odolnému pacientovi" za první porušení léčby předepsala k úhradě celou částku peněžního příspěvku na léky, vydané za posledních 6 měsíců. Za případné další porušení režimu domácí léčby by pojišťovna byla již oprávněna vyžadovat (z finanční částky za celý předchozí kalendářní rok vynaložené na lékařskou péči pro tohoto pacienta) - zpětně 25 procent...

Foto u perexu a článku: repro Atlas.cz a autor.