ELVIS, OREL AMERICKÝ: Kapitola 2. Bylo k polednímu, když do klece vstoupil vysoký muž s dlouhými, leskle černými vlasy staženými do ohonu. Okolo hlavy měl čelenku s korály ozdobenou jediným orlím pérem. Vypadal jako Elvis. Měl orlí nos a byl samý sval. Elvis představil vlaštovku Joeovi, a ten ji ujistil, že je rád, že ji potkává. Joe měl dlouhou rukavici s manžetou z pevné kůže, Elvis na ni vyskočil a potom si povídali a rozuměli si! Golondrina nevěřila svým očím. "Jsem rád,že tě vidím,synu," řekl Joe přátelsky Elvisovi, když vycházeli z voliéry. V bezpečné vzdálenosti za nimi je následovala Golondrina. Potom potkali krásnou mladou ženu oblečenou v bílé kožené šaty doplněné světle modrým lemem a červenou čelenkou s korály a jediným orlím pérem. Byla štíhlá, v její kulaté tváři zářily oči plné dobroty a usmívající se rty. Na levé ruce měla také rukavici s manžetou a v pravé ruce nesla magnetofon.
Zástupy lidí, většinou mladých a krásných žen sedících v trávě nebo na lavičkách, se chystaly k obědu. Všichni znali obřad, a proto čekali. Golondrina viděla racky poletující nad Elvisovými obědvajícími fanoušky, připravené vrhnout se na upuštěné sousto nebo nehlídaný sandwich. Golondrina pochybovala, že Elvis, který seděl na Joeově předloktí, vůbec umí létat. Pomyslela si, že vypadá příliš mohutně na to, aby se vůbec mohl vznést.
Marie uchopila mikrofon připojený k magnetofonu, pozdravila turisty, představila obecenstvu Elvise,Joea a sebe a stručně řekla, co se chystají předvést. Poté přivítala pravidelné návštěvníky a pustila hudbu. Za pár vteřin uslyšela Golondrina zvuk vzdálených bubnů. Zněly jako kdyby na míle daleko zahřmělo. Rytmus neviditelných bubeníků splynul se zpěvem válečníků, kteří děkovali Velkému Duchu za to, že přežili.
"Aya-a-a,huh,aya-a-a,huh,huh," zpívali znovu a znovu. Golondrina cítila energii, stoupající z davu jako mocný pták. Jediným mávnutím obrovských křídel přeletěl Elvis od Joea k Marii čekající na opačné straně louky. Když přistál, podala mu kuličku z mletého masa. Vzal si ji jemně z její ruky, a pak zase odletěl. Tiše se snášel, téměř se dotýkal země. Golondrina nikdy neviděla, že by Elvis mávl křídly víckrát než jednou nebo dvakrát. Když přistál, začal se rytmicky pohybovat. Dav se dostával do varu.
Najednou začala skupina mladých žen sedících v trávě zpívat. Jejich alty splynuly s hlasy vzdálených válečníků z nahrávky a vytvořily mohutnou řeku plnou duševní síly. Potom se Elvis zvedl, ztepilý a majestátní, zadupal nohama, potřásl bílými ocasními péry, vytáhl ramena tak vysoko, jak to jen šlo a stojíce lehce na špičkách, dal se do tance.
Golondrina byla ještě překvapenější jeho zpěvem. Píseň vycházející z jeho široce otevřeného hrdla zněla jako jediný vysoký ton obrovských varhan, třepetala se, hvěla se a stoupala přímo k oblakům. Ten uměl zpívat! Hudba z ničeho nic utichla a mohutný hlas se rozezvučel po celé louce, jen tak, bez doprovodu. Všichni seděli tiše a Golondrině téměř přestalo bít srdce.
Potom byl veden mocnými bubny a neviditelnými válečníky a pěvci, znovu létal, tancoval a zpíval. Hudba se ztišila a spolu s ní i zpívající obecenstvo. Golondrina si najednou uvědomila, že se jí vrací ztracená síla. Cítila se zdravá a silná, jenom nemohla přijít na to, proč. Hudba a zvuk zpívajících hlasů ji přenesly do jiného světa. Elvisova půlhodinová show se zdála jako okamžik.
Dozpíval poslední píseň a zatímco návštěvníci dojídali své obědy, snědl poslední kousek syrového masa na hamburgery. Elvis přistál na Mariině předloktí, ona se uklonila tleskajícímu publiku a Joe posbíral peníze, které nechali lidé v plechovce. Potom připnul k Elvisovu stříbrnému náramku s iniciálami řetízek a neobvyklý, okouzlující zážitek náhle skončil. Golondrina by poslouchala pořád.
"No, jak se ti to líbilo?" zeptal se jí Elvis, když zase osaměli.
"Úžasné! Nikdy jsem neviděla nic podobného," řekla Golondrina jako u vytržení. "Stále jsem ohromena tím zvukem bubnů."
"Pro členy kmenu mého otce představuje buben Matku Zemi," vysvětloval Elvis, "je to posvátný prvek."
"Nevěděla jsem, že umíš zpívat a tančit."
"To je část našeho náboženství. Joe říká, že kdykoli zpíváš a tančíš, tak se vlastně modlíš. Naučil mě všechno, co znám. Ale Marie říká, že vždycky věděla, že mám talent. Částečně proto mi dala takové jméno. Líbí se i Veronice."
"Kdo je Veronika?" zeptala se Golondrina a Elvis ukázal na načepýřenou mateřsky vyhlížející slepici, která s důležitým výrazem ve tváři seděla na vejcích v nedaleké líhni.
"Moje chůva," řekl Elvis. "Tohle je ozdravovna a útočiště pro orly. Já jsem bělohlavý orel a zlatí neboli kalifornští orli jsou moji bratranci a sestřenice. Tamhle vidíš sestřenici Donu Q. a Sorayu." Ukázal na dva orly sedící na bidýlkách.
"Narodil jsem se tu," řekl Elvis. "Veronika mě vyseděla."
"Proč tě nevyseděla tvoje vlastní matka?" zeptala se Golondrina.
"Přibližně před pěti lety našli v jednom hnízdě v rezervaci Joe a Marie Orlípéro dvě orlí péra, ta ted nosí, a vejce, v němž jsem byl já. Moji rodiče nebyli k nalezení. Určitě se jim něco přihodilo. Šedý orel, šaman kmene, řekl Joeovi a Marii, že to, že mě našli, je znamení. Když mě Veronika vyseděla, začali mě vychovávat, jak nejlépe dovedli." Elvis se odmlčel.
"Berou mě jako svého vlastního syna. Víš, můj indiánský národ patří ke kmeni Orlích lidí."
"Mluví tvojí řečí?"
"Samozřejmě, že mluví. Když jsem byl ještě malý, vyprávěla mi Marie příběhy, jaké se vyprávějí dětem kmene Orlích lidí."
"Mně vyprávěl pohádky tatínek. Někdy se mi o nich i zdálo," řekla Golondrina.
"Nejvíc se mi líbil příběh o Velkém Duchu, který žije ve svém vlastním světě za duhou. Říká se, že jednoho dne sestoupí na zem a všechny věci budou zase takové, jako bývaly dřív," řekl Elvis. "Kdysi se mi zdálo, jak sám prolétám duhou."
"To je hezký sen. Chápu, proč jsi ho měl nejradši," řekla Golondrina. "V mé nejoblíbenější pohádce se vyprávělo o Argentincích jako o nejchytřejších lidech na celém světě."
"Jsou opravdu nejchytřejší?" zeptal se Elvis. "Nikdy jsem žádného Argentince nepotkal."
"Určitě jsou," mrkla na Elvise Golondrina, "vždyť to říká ta pohádka." A oba dva se rozesmáli.
"Jak jsi dostal tohle místo?"
"Joe a Marie hráli v Hollywoodu a vydělali v spoustu peněz. Pak koupili tento pozemek a přestěhovali jsme se z rezervace sem, do Santa Any. A tady jsem vyrostl, v zotavovně pro zraněné orly."
"Jak ses naučil létat?"
"Pozoroval jsem racky, kachny a jestřába. Létá tady často. Kéž bych tak uměl opravdu létat!" řekl Elvis, vzhlížeje k obloze. "Rychle a vysoko. Proletět duhou."
"Jestliže se na to budeš soustředit celou svou myslí, jednou se ti to podaří," odvětila Golondrina.
"Sestřenice Soraya mě naučila chytat krysy."
"Chytil jsi někdy nějakou?" zeptala se Golondrina, ale Elvis se odvrátil, aby se vyhnul jejímu zvědavému pohledu a nereagoval na otázku. "Sestřenice Dona," ukázal Elvis na zlatou orlici sedící na podlaze, které chybělo jedno křídlo, "byla opravdu dobrý lovec. Lovec. To mumlala, když ji sem přinesli, ted už ale nemluví."
"Pobresita," řekla Golondrina,"taková strašná nehoda. Chudinka."
"Nedí divu, že o něj přišla," řekl Elvis, který ač se díval na rameno, na němž bývalo dřív křídlo, myslel rozum Dony Q.
Golondrina si všimla, že jsou ve voliéře ještě další tři orli, dokonce větší než Elvis, ale s jiným peřím. Hnědá péra na jejich hlavách měla zlatavý nádech, a když se zeptala Elvise, co jsou zač, vysvětlil jí, že jsou to jeho kalifornští bratranci. Byli to zlatí orli, ne orli američtí, jako byl on.
"Proč jsi pořád tady?" zeptala se.
"Je to můj domov. Kde jinde bych měl být?"
"Venku. Venku na svobodě."
"Co to znamená - na svobodě?" zeptal se Elvis zvědavě.
"Vznášení se nad hřebeny hor. Tak daleko a vysoko jak chceš."
"Proč bych měl něco takového dělat?" otázal se, trochu zmatený.
"Tady na zemi mám všechno, co potřebuju. Joea, Marii a podívej," ukázal na svoje bratrance a sestřenice sedící v odlehlých koutech voliéry, "všechny svoje kamarády."
"Elvisi, co se přihodilo Doně a Soraye?" vyhrkla znenadání Golondrina, pozoruje Donu vlekoucí se po zemi, neschopnou chůze, a Sorayu, které chybělo levé oko.
"Marie povídala, že Dona Quixote bojovala někde na severu s větrnými mlýny. Vyrábějí tam pro lidi elektřinu."
"Vidím, kdo vyhrál," řekla smutně Golondrina.
"Nějaký kluk postřelil bratrance Prestona, když kroužil v teplém vzduchu nad gejzírem," poznamenal Elvis suše, ukazuje na Prestonovu ulomenou nohu. "To je pro orla velký problém. Může sice skákat, ale nemůže lovit."
"Co se stalo Soraye?"
"Někdo ji trefil brokovnicí do oka, když letěla. Ted už skoro nevidí."
"Proč by se někdo snažil zmrzačit Prestona?" zeptala se Golondrina, sledujíc kulhajícího Prestona. "Vypadá tak přátelsky."
"Ten kluk ho nechtěl »zmrzačit«. Joe mi jednou řekl, že je lepší sedět doma. Venku je to hotová džungle."
"Ale Elvisi, nemůžeš tady být pořád zamčený."
"Nejsem tady zamčený."
"A co je tohle?" zaklepala zobákem na tyče a dráty voliéry. "To myslím. Přivázaný k bidlu. Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys odešel, odletěl pryč a zkusil to?"
"Zkusil co?"
"Zkusil žít na svobodě. Bez Marie, Joea, Veroniky."
Elvis na chvilku ztichl a potom řekl:"Ano, zkusil jsem to. Jednou."
"A jak to dopadlo?"
"Nijak."
"Něco se přece muselo stát."
"Vrátil jsem se zpátky. To se stalo." Po dlouhé odmlce pokračoval: "Předváděli jsme v rezervaci, kde mě našli. Powwow, víš." Golondrina nevěděla, ale nechtěla ho přerušovat. "Joe mě nechal chvilku kroužit a já jsem mu uletěl."
"A kam jsi letěl?"
"Za kopcem jsem se ukryl na pár dnů v borovici."
"Tak proč jsi se vracel?"
"Nemohl jsem chytit..." odmlčel se a chytře pokračoval, "nemohl jsem popadnout dech."
"Ach tak," řekla Golondrina, která si okamžitě domyslela, co chtěl Elvis původně říct.
"Ted jsem mnohem lepší letec," dodal hrdě. "Chtěl jsem hledat své skutečné rodiče, ale stýskalo se mi po mém bidlu. Taky mi chyběla vystoupení s Joeem a Marií, mí bratranci a Veronika. A navíc, kde jinde by se mi žilo tak dobře?"
"To je ten důvod, proč tu zůstáváš?" zeptala se Golondrina. "Nebo máš strach?"
"Strach?" otázal se Elvis, který si nebyl jistý, jak to přesně myslela. "Jsem bavič. Mám rád svoji práci. Proto tady zůstávám."
________________________________________________________________________________
