Kolikrát mě napadlo, jaké to musí být, když se vám všechno daří. Všechno a vždycky. Víte, co myslím? Ten zvláštní pocit úspěchu, který většina z nás zažije jen občas a zřídka. Ne třeba jako promovat či porodit. To je šichta. Spíš jako když se připravujete na zkoušku, a pokud jste jako moje žena-šprtna, ani vás nenapadne pochybovat o tom, že to dopadne jinak než výtečně. Nebo si založíte za kačku firmu, která rok po roce prosperuje jako likérka v Božkově. To si zřejmě musel myslet Bill Gates, když si odešel z Harvardu založit MICROSOFT. I když vždycky nevěděl, co a proč to dělá, věděl zcela intuitivně, že to dopadne dobře. Jeho intuice byla, jako když námořník vidí v mlze světlo majáku nebo mašinfíra světlo v tunelu. Když tehdy ještě moc lidí nevědělo, co je to PC, IBM sháněla pro své malé osobní počítače operační systém (OS). Bill Gates, vášnivý to hráč pokeru, který výtečně blafoval, jim nabídl ‘svůj’ OS – který neměl. Nicméně věděl o někom, kdo operační systém má. Intuitivnímu Billovi nikdy ani ve snu nenapadlo, že by mu jej ten dotyčný třeba neprodal. Tato realita nebyla pro pana Gatese vůbec přijatelná. Poslal za oným vlastníkem OS (který už kontraktuálně slíbil všemocné IBM) svého přítele Paula Allena, aby jej koupil za jakoukoli cenu. Paul majiteli nabídl tehdy horentní sumu padesáti tisíc dolarů a OS, který se stal nervovým systémem všech osobních počítačů zn. IBM (a začal vládnout světem), patřil teď panu Gatesovi, CEO Microsoftu. Pak, jak Bill Gates věděl, že se stane, se peníze začly valit. Později ‘šlehl’ Microsoft ‘WINDOWS’ Applu, což rozlítilo Steva Jobse (který to ukradl Xeroxu), ale o tom se teď bavit nechci. To můžete vše vidět ve výtečném filmu “Piráti Silikonového údolí’. Já nevím, kolik milliard vlastní Bill Gates k dnešnímu dni, ale vím, že aby mohl mít dnes takovou částku, za ta léta musel snad vydělávat i million dolarů za den. Tak pokud považujete peníze za úspěch, Bill Gates rozhodně do téhle kategorie patří. Nicméně každý z nás má jiné hodnoty/měřítka, a i když pro většinu lidí to jsou peníze, není tomu tak vždycky.
Můj celoživotní úspěch byl jako počasí. Někdy bylo jasno a slunečno, někdy pršelo, no a někdy bylo i hromobití. Většinou ale bylo teplo, neb jsem se chladnému počasí vyhýbal jak čert kříži. Sníh a zimu nesnáším. Nicméně, můj nejúspěšnější čas v životě byl vždycky únor. Poprvé jsem to zaznamenal v únoru 1971. Dělal jsem auditora na Wall Streetu a do práce jsem dojížděl denně narvanou podzemní dráhou. I když jsem se třeba v lednu či březnu do vagónu podzemní dráhy někdy nevešel, v únoru to bylo zcela jasné. Expres vždy přijel přesně v tu vteřinu, co jsem vstoupil na platformu nástupiště a dveře od vagónu se otevřely na chlup přesně tam, kde jsem stál já. Pohádka!
A to nebylo všechno. V tom únoru ’71 jsem hrál na burse a vydělal spoustu peněz. Všechno, na co jsem sáhl, se proměnilo ve zlato. I když v mém případě to byly jen tisíce, ne milióny, věděl jsem, stejně jako Bill Gates, že to tak bude. Samou radostí jsem si vzal pár týdnu dovolené, a jako někdo v balíku, letěl na Floridu. Když jsem seděl na pláži u prohřátého Atlantiku a četl si v novinách ceny newyorské burzy, viděl jsem, že akcie, co jsem koupil, než jsem vyletěl z té ledárny zvané Manhattan, mi vydělávaly několik tisíc denně.
***
Ve středu jsem šel na japonské kari s mým přítelem Dr Novosedlým. Bavíme se většinou o panu ministrovi Ing. Babišovi a o tom, co dělá či nedělá správně. Pak se mne Alex obyčejně zeptá, co bych dělal já na jeho (teda Babišově) místě. Ne tentokrát. K panu ministrovi jsme došli až úplně na konci. Z Alexe omylem vyklouzlo, že jeho dvouletá vědecká práce (‘journal paper’), nyní sepsaná, byla přijmuta k otištění v prestižním profesionálním časopisu v Americe. Pro matematického vědce, být publikován v první lize, je asi tak úžasné, jako když my obyčejní smrtelníci, kteří v druhém ročníku střední školy dostali kouli z matyky, vyhrajeme miliony v loterii. A pokud za první cenu pro vědce považujeme Nobelovku, tak tohle je asi tak cena druhá. V nejhorším třetí. Zatimco já jsem vzrušením nemohl ani polykat, neboť vím, jaký je to úspěch a jakou světovou konkurenci jeho ‘paper’ musel pobít, aby se tam dostal, Alex byl klidný. “Mně už jich otiskli několik a teď připravuji další”.
“Ve výzkumu, v tom já jsem úspěšný," prohlasil Alex skromně. “Ale přednášet zábavně a srozumitelně o tom, co dělám, nebo to dokonce učit žáky, to už je věc zcela jiná. Když pracuji v týmu několika lidí, často se nemůžeme domluvit, jak na to. To je problém. Pokud nemáš v hlavě jasno, kam jdeš a jak se tam dostaneš, jak to můžeš vysvětlit, obzvláště - když nemáš jednotu s ostatními?” Jak tohle Alex prohlásil, hned mne napadlo, že Bill Gates takový problém neměl. On byl šéf. On se nemusel domlouvat se žádnou koalicí. To je teď jasné i panu ministru financí.
***
Mám dojem, že úspěch není jen věc sebedůvěry ale také podstaty (attitude), jak k tomu všemu přistupujete. Jsem si ale jistý, že úspěch se dá cítit. Buď jako pocit taktilní nebo olfaktorický, tudíž – musí to být nutně otázka mozková. Něco jako vůně oceánu nebo sudového vína. Dovolte, abych vám to vysvětlil. Před léty jsem byl jednou v Kalifornii v koňakovém sklepě. Do dneska, kdykoliv chci, si mohu vyvolat tu vůni, která tam byla. Sednu si do křesla, zavřu oči a zamyslím se nad tím. V tom okamžiku se přenesu do vinného sklípku Christian Brothers Winery v městečku St. Helena v severní Kalifornii. S úspěchem je to to samé. Člověk si ten pocit může vyvolat. Jak tu teď sedím se zavřenýma očima, lehce si vybavím třeba pocit, který jsem měl, když jsem poprvé přistal sólo s plachťákem. Nebo kdyz jsem poprvé skočil s padákem či tehdy v únoru na Floridě, kdy mi akcie přinášely tisíce denně. Teď pracuji na tom, jak to dělat, aby to nebyly jen tisíce ale miliony.
Pokud se moje teorie jednou prokáže být pravdou, rád vám tuto informaci v mém blogu předám. Uspech meho blogu je předávat kazdy tyden v pravidelnem sloupku na posledni strane vikendoveho (papiroveho) vydani - vtipně hodnotné a pozitivní informace. Kdyby jej tehdy Ing. Babiš četl a (jako JFK + Jacqueline), kandidoval spolu s krásnou paní Monikou, ČSSD by v posledních volbách porazil a teď by se s nikým ve vládě handrkovat nemusel.
Možná příště?
Čo by nie!__________________________________________________________________________________________________________
http://sinclair.blog.idnes.cz/c/366557/E-mc2-nikdy-nelze-Vyhraje-to-Babis-rika-Ing-Jandera-Pokud.html#t2
