ELVIS, OREL AMERICKY, Kapitola 7.
Elvis se natočil pod větru vanoucím přes teplé útesy Carmelského pobřeží a ten ho vynášel vzhůru jako výtah. Zanedlouho přesedl do nebeského vlaku. Nechal se unášet na sever k ústí San Franciského zálivu a tam vystoupil. Přistál na špičce mostu Golden Gate (Zlatá Brána), tváří v tvář nejkrásnějšímu městu na světě. Most se klenul přes ústí San Franciského zálivu a vypadal skutečně jako rám brány do jeho voliéry. Přemýšlel, jak by Joe a Marie vyřešili jeho dilema. Osvítila jej spásná myšlenka. Umí přeci zpívat a tančit! Koneckonců je umělec. Usadil se vysoko na jedné mostní věži jako artista na visuté hrazdě. Když si začal urovnávat peří, cítil hudbu mostu - pleskavý zvuk pneumatik narážejících na ocelové spáry, chvění věžě vyvolané větrem a vlnami. Rozhodl se létat mezi dvěma věžemi a bavit obecenstvo. Znenadání ucítil potřebu tančit, točit se a houpat se. Chtěl zpívat. Chyběli mu fanoušci, potlesk a představení. Očekával své vystoupení na mostě Golden Gate a zapomněl na hlad.
Marie a Joe byli daleko, takže mu tyhle dvě červené, vábivé věže mostu musí stačit. Ta blíž k usmívajícímu se slunci bude Marie, ta na odvrácené severní straně bude Joe. Až si ho lidé projíždějící dole všimnou, tak mu určitě někdo z nich dá kousek hamburgru. Představoval si, že zvuk motorů pod ním je hudba a myslel na doprovod, dokud ho neuslyšel v hlavě. Potom rozevřel Elvis křídla, zatřásl pravou nohou a začal se pohupovat.
Jak se zahříval prvními pohyby, pozoroval jak provoz aut pod ním zpomaloval, že se na něj řidiči dívají. Lidé si ho začali všímat. Zastavilo první auto a doprava zhoustla. Zastavovali další a další řidiči, protože nemohli projet. Mladík v červeném Jeepu Cherokee sáhl do přihrádky na rukavice a vytáhl silný dalekohled. Chvilku orla pozoroval, potom popadl telefon, vytočil číslo, přečetl do sluchátka iniciály vyryté na Elvisově náramku a potvrdil někomu na druhém konci drátu: "E.A.O., vždyť vám to říkám. Je to Elvis."
Několik minut po tomto telefonátu byl most Golden Gate neprodyšně ucpán stojícími automobily.
***
Elvis nevěděl a ani se o to nestaral, co se odehrálo poté, co odletěl z voliéry. Zprávy o jeho odchodu oblétly celý svět tak rychle, jak jen to umožňovaly satelity, spojující jednotlivé agentury.
"POWWOW OREL KONČÍ!" tvrdily Navajo Times, noviny Navajů z Window Rock v Arizoně, a do detailů líčily Elvisovy výkony a slávu na všech powwow představení.
"ELVIS JE PRYČ," hlásily palcové titulky New York Times.
"ELVIS OPUSTIL BUDOVU!" sarkasticky vykřikovaly gigantické nadpisy různých plátků.
"KONEČNE SVOBODNÝ, KONECNĚ SVOBODNÝ!" oznamovala Atlanta Constiution.
Protože jeho poslední vystoupení bylo znovu a znovu promítáno v televizi společně s jeho bojem s chřestýšem, obletěla jeho sláva svět. Média šílela. Byl skutečným hrdinou a zachránil nevinné dítě bez jakýchkoli ohledů na sebe. Ted však zmizel.
Továrny v rezervaci i mimo ni vyráběly ve velkém panenky Elvise, ale nebyly sto udržet krok s poptávkou. Objednávky se posílaly i do Číny a Koreje. Ženy lepily a připichovaly na zdi plakáty s Elvisem, cyklisté nosili Elvisovu tvář na tričkách. Jeho obličej byl všude. Orel Elvis se stal super-hvězdou.
Zaslechl, jak lidé na mostě vypnuli motory aut. Představoval si, že se připravují na vystoupení, šťastní, že mají ta nejlepší místa. Stál a nasával do sebe opojnou atmosféru. Mraky se roztrhly a na jeho bílou hlavu i velkolepé, lesknoucí se tělo zazářilo slunce. Rozevřel křídla a začal se kolébat. Pohyboval se hladce a jistě jako profesionál, kterým také byl.
Lidé na mostě již znali jeho rutinu. Stál vzpřímeně, soustředil se na svůj dech a chystal se vzlétnout, začaly hrát bubny. Muž s mobilním telefonem vystoupil z Jeepu a začal bubnovat na kabinu svého červeného Cherokee, jako by to byl tam-tam. Pak se Elvis dal do zpěvu.
"Aya-a-a, aya-a-a, huh, huh." Elvis cítil puls města: zvony pouličních lanovek, zvuk varovných houkaček používaných, když je mlha. Sbor lidí pod ním se připojil.
Davy turistů, jejichž vozy stály na severním břehu a u blízké vyhlídky, se hnaly k okrajům mostu. Střed byl obsazen zvědavci běžícími z jižního parkoviště a z obchodů se suvenýry. Podivný amfiteátr byl naplněn k prasknutí. Automobilisté bubnovali na kapoty a střechy vozů a rozhlasová stanice, které zatelefonoval mladík z červeného jeepu, začala hrát Elvisovu píseň.
Elvis uslyšel jeho vlastní zpěváky z nahrávky slavné díky voliéře. V pozadí vykřikoval hlasatel, že na mostě Golden Gate začíná mimořádné představení. Kapitán velkého výletního parníku, Elvisův skalní fanoušek, neplánovaně zastavil padesát yardů od středu mostu, takže pasažéři měli možnost dívat se z boků lodi. Všechny plachetnice křižující zálivem skasaly plachty a surfaři si lehli na záda na nejich surf-boardy, aby také mohli sledovat tu podívanou.
Chystal se začít, když tu si všiml bílé helikoptéry, blikající červenými světly na severním obzoru. Jiná přilétala od jihu a třetí z východní strany zálivu, kde ležel Oakland. Byly označeny velkými počátečními písmeny televizního kanálu, pro nějž pracovaly. Elvis je už znal a věděl, že značí příslušnost k televizní stanici. Mediální létající cirkus. Rozpomněl se na reportérova slova: "Kamkoli půjde, bude zajatcem vlastní slávy."
Slyšel, že chvějící se věž pod ním ho podporuje. Přesto věděl, že tu není Marie, která by mu pomohla a ochránila jej. Byl tu na vlastní pěst.
"Co chceš opravdu od života?" zeptal se ho vnitřní hlas, dříve než Elvis slétl z jižní věže. Jasně rozpoznával mohutná oblá nosná lana, klenoucí se mezi věžemi jako kolébka, ve které se mohl pohoupat, skluzavka, na níž se mohl pobavit anebo ostrá zatáčka, kterou mohl projet. Klouzal přesně středem dráhy tvořené lany, téměř se jich dotýkal mohutnými křídly. Snášel se podél prostředního jízdního pruhu a lehce přistál na druhé věži, která jej očekávala jako paže otce, očekávajícího syna.
Stál a klaněl se. Z lodí a z mostu vystřeloval ohlušující potlesk. Počkal, až nastane ticho, a zazpíval píseň s melodií podobnou jemnému oceánskému vánku. Potom slétl dolů, a než dosáhl nejnižšího bodu, převrátil se na záda. Do náruče mateřské věže, zalité sluncem, se vrátil v původní pozici.
Jasně slyšel, jak z dálnice č.101, ucpané od San Franciského čtvrti Marina až k protější vesnici Sausalito v okrsku Marina, přichází "aya-a-a, aya-a-a, huh, huh". Viděl moře lidí. Parkovali v Presidiu a všude kolem Crissy Field, a používali dalekohledy, aby lépe viděli.
Ocenil, že piloti televizních vrtulníků udržují bezpečnou vzdálenost a poděkoval objektivům jejich kamer úklonou. Potom zase létal, zpíval, poskakoval, twistoval a tancoval rock~n~roll. Elvis přestal být vědom všeho kolem: svého hladu, svého předsevzetí stát se orlem, a zcela urcite toho, že byl v pořádném maléru.
Vynořily se bez jakéhokoli varování a obklíčily ho: hrozivé černé helikoptéry bez sebemenšího označení. Bílé vrtulníky se vzdalovaly a jejich přátelské posádky už byly příliš daleko. Nadšené obecenstvo nezpívalo "aya-a-a, aya-a-a, huh, huh". Najednou se objevily požární vozy s vřeštícími houkačkami, probojovávaly se po chodnících k mostu, v patách jim jela policejní auta a jejich megafony které řvaly: "Vykliďte most, vykliďte most! Okamžitě!"
Ochránci mostu lezli po lanech k věži, na které Elvis seděl. Byli připraveni hodit na něj sítě a spoutat jej lasy.
"Chyťte ho!" slyšel Elvis křičet nějakého důstojníka. "Most Golden Gate není žádné ptačí bidlo! A není to ani visutá hrazda v cirkusovém stanu!"
Za několik vteřin Elvisovi došlo, co vlastně provedl. Všechna auta nacpaná na dálnici č.101 ze Sausalita do čtvrti Marin, se dala do pohybu. Nechtěli ho tady. Nechtěli ho ani tam. Chtěli, aby seděl ve voliéře nebo v cirkusovém stanu, jak to řekl ten člověk. V té chvíli se mu rozsvítilo. Bylo mu to jasné: člověkem není a nikdy nebyl!
Stál tam, ode všeho odříznutý. Od slunce nad ním, od oceánu pod ním. Od svých adoptivních rodičů a od Veroniky. Před několika minutami byl veselý, právoplatný člen zábavního světa. Ted čelil propasti, které si nikdy předtím nevšiml: vždycky bude orel, vždycky bude sám.
Členové jednotky rychlého nasazení, připoutáni bezpečnostními pásy ke dveřím černých vrtulníků, jejichž vrtule se zlověstně točily, jej měli na mušce. Na obličejích černé škrabošky, černé dalekohledy, v rukou černé nylonové sítě a černé uspávací pušky. Rychle se blížili. Končil své vystoupení a ukláněl se ze severní věže šílícímu obecenstvu. Viděl, že se televizní helikoptéry vznáší v dálce, ale přitom zabírají silnými objektivy každý jeho pohyb. Byl hit! Celá Amerika uvidí ve večerních zprávách jeho vystoupení. Svět se bude dívat, ale stálo to za to i když teď nemá šanci uprchnout.
Elvis si byl vědom, že jeho rychlost a obratnost nemůže soupeřit s těmi třemi kroužícími ptáky, stokrát většími a silnějšími než on. Byl otřesen. Přijal svůj osud. Zdálo se, že není úniku. Dveře byly zavřené. Zbývá však někde ještě okno, jak to říkávala Marie?
"Co opravdu chceš od života?" slysel vnitřní hlas ptát se s nedočkavostí. Elvis vahal.
"Já – já, si myslim ---„
„Teď není čas si něco rozmýšlet, teď musíš vědět co chceš,“ naléhající hlas vyžadoval odpoveď. „PODÍVEJ SE DO SVÉ DUŠE! Tam je ta odpověď“. Ten rozkaz jej překvapil, ale v tom okamžiku mu to došlo.
„Já chci být být orlem," zakřičel do větru. "Chci být svobodný!"
Elvis nemohl uvěřit svým očím, nebot z nenadání se objevila duha, o jaké Joe mluvil ve svých pohádkách. Brána do království Velkého Ducha. Čekala na něj jen dvě stovky metrů před ním. Cítil vír vyvolaný rotujícími vrtulemi a ohlušující zvuk. Padal ze severní věže volným pádem jako raketa. Věž-otec jej společně s lany a závěsy ochraňovala. Věděl, že se vrtulníky a pistolníci mířící na jeho tělo uspávacími šipkami, a že si je nemůže připustit k tělu o metr blíže.
Když se volným pádem blížil k duze, cítil nesmírnou tíhu zemské přitažlivosti. Svírala mu hrudník. Viděl policejní auto zaparkované na dálnici č.101 a to mu radarem naměřilo rychlost o 157 kilometrů vyšší, než byla rychlost povolená. Nestaral se o to. Proletěl duhou, úhledně namalovanou na oblouku tunelu ‚Waldo‘ do Sausalita a letěl na druhé straně do Geyservillu, okresu Marin, směrem na sever.
Průletem duhou, o níž vždycky snil, se Elvis, Orel Americký, zpěvák, tanečník a mimořádný umělec světového jména, vymanil z vlivu světa lidí, s kterými od narození žil.
________________________________________________________________________________________________
Pokračování příští pátek v 9:00
