Ukrajina - Rusko: jen žádný Mnichov, prosím

Ukrajinská krize nabývá hrozivých mezinárodních rozměrů. Na Krymu dnes obsadili proruští ozbrojenci budovy regionální vlády a parlamentu a na jejich nátlak vyhlásili krymští poslanci referendum o budoucím statusu poloostrova. Možnosti jsou tři: setrvání Krymu jako autonomní oblasti Ukrajiny, připojení k Rusku nebo úplná nezávislost (která by ve skutečnosti rovněž znamenala těsnou asociaci s Ruskem). Co se to vlastně na Krymu děje a čím to hrozí nejen Ukrajině, ale celé Evropě?

Současná ukrajinská krize, která začala loni v listopadu poté, co tehdejší prezident Viktor Janukovyč odmítl podepsat dohodu o asociaci s Evropskou unií, se jejím účastníkům, především ruskému prezidentu Putinovi a jeho ukrajinským spojencům, poněkud vymkla z rukou. Na konci loňského roku slíbil Putin Janukovyčovi úvěr ve výši 15 miliárd dolarů pro záchranu chřádnoucí ukrajinské ekonomiky, a když první vlna masových protestů proevropsky a protirusky naladěné časti Ukrajinců pominula, zdálo se, že Janukovyč a jeho kremelský ochránce mají v rukou veškeré trumfy. Jenže neobratnost a velká neoblíbenost zkorumpovaného Janukovyče mezi vlastními občany privedla k tomu, že po několika brutálních policejních zásazích vzplály protesty znovu. Nakonec musel Janukovyč utíkat z vlastní luxusní rezidence a ukrývat se před novou vládou sestavenou z bývalých opozičních politiků. Kde se exprezident nachází, není dodnes jasné, i když je čím dál více náznaků, že je v Rusku. Zápas o Ukrajinu, který mohl Putin na začátku letošního roku považovat za téměř vyhraný, se najednou zvrtl a hrozí mu nepříjemnou a ponižující zahraničněpolitickou porážkou.

Proto teď přišel na řadu Krym. Poloostrov byl v roce 1954 Ukrajině (tehdy ještě Ukrajinské SSR) předán velkorysým a s občany nezkonzultovaným rozhodnutím tehdejšího sovětského vedení. Krym obývají většinou etničtí Rusové, nachází se tam (podle rusko-ukrajinské smlouvy z 90. let) základna ruské Černomořské flotily. Je tam však také ukrajinská a velká krymskotatarská menšina. (Tataři jsou původními obyvateli Krymu žijícími tam od středověku). Většina krymských Tatarů tíhne k Ukrajině a je proti připojení k Rusku, které údajně může potlačit jejich kulturní autonomii a zbavit je značného ekonomického vlivu. Krymští Rusové se naopak obávají, že nová ukrajinská vláda, na níž se podílejí nacionalisté, začne ruskou menšinu pronásledovat a třeba zakáže veřejné uživání ruštiny. V posledních dnech se někteří krymští politici opakovaně obraceli na Rusko s prosbami o pomoc. Oficiální reakce Moskvy zatím nenásledovala, ale Vladimir Putin přivedl do bojové pohotovosti armádní jednotky (včetně leteckých) rozmístěné u ukrajinských hranic. Podle posledních informací z Krymu objevily se tam obrněné transportéry patřící ruskému námořnictvu. Rusko se evidentně chystá zasáhnout do situace na Krymu a možná i na celé Ukrajině. Výzvy nové vlády v Kyjevě (a také západních politiků, které upozorňují na to, že podle řady mezinárodních smluv se Rusko zavázalo současné hranice Ukrajiny respektovat) zůstávají prozatím bez odezvy.

Proč to vlastně Putin dělá? Má největší stát na světě stále málo území? K čemu je Rusům Krym? Nabízejí se jisté paralely s československou krizí roku 1938. V obou případech jde o mnohonárodnostní stát (tehdy ČSR, dnes Ukrajinu), který se ocitl v ostré politické krizi, z níž se snaží těžit jeho velký a nepřátelsky naladěný soused (v r. 1938 Německo, v r. 2014 Rusko). Vladimir Putin není samozřejmě žádný Hitler, nicméně v poslední době nabývá jeho politika stále více agresivních imperiálních rysů. Rusko se nikdy definitivně nesmířilo s rozpadem Sovětského Svazu (tuto událost označil Putin v jednom ze svých projevů za "největší geopolitickou katastrofu v moderních dějinách"). Putinovým cílem není samozřejmě obnovení SSSR v jeho dřívější podobě, to je naprosto nemožné. Nicméně Moskva čím dál více usiluje o ekonomickou a politickou nadvládu nad sousedními zeměmi, někdejšími sovětskými republikami. Ukrajina je z nich pro Rusko nejdůležitější jak z politických a strategických, tak z historických a kulturních důvodů (jejichž význam pro Ukrajince je však Rusy často hodně přeceňován).

Co bude dál? Nejpravděpodobněji dojde k nějaké dohodě mezi Kyjevem a Moskvou. Putin si musí uvědomovat, že násilné odtržení Krymu by pro Rusko znamenalo naprostou politickou a diplomatickou izolaci ze strany Západu, kde jsou mimo jiné uloženy kapitály ruské vládnoucí vrstvy. Nejspíše zatím jde o snahu Kremlu zachovat si tvář a proměnit porážku vyvolanou svržením Janukovyče alespoň v remízu. V žádném případě Putinovi nejde o osud obyčejných obyvatel Krymu, ať už ruského, ukrajinského či tatarského původu. Na to je příliš protřelým a cynickým politikem. Avšak to co se momentálně na Krymu odehrává, je velice nebezpečná hra, která může mít nepředvidatelné následky. Ukrajinská vláda by však měla poskytnout záruky spravedlivé národnostní a kulturní politiky a pohlídat si vlastní radikální spojence, pozbavit je přílišného vlivu. Západní politikové by v každém případě měli jednat rozhodně, vystupovat jednotně a vůbec nenabízet Moskvě žádné "mnichovské" varianty. Nejde jen o Ukrajinu, stejně tak jako v roce 1938 nešlo jen o Československo.