Komunisti pohledem ročníku 87

Dlouho jsem přemýšlel, jestli se k tomuto tématu vyjádřit obšírněji. Poslední týdny mě ale přesvědčily, že jakýkoliv protikomunistický hlas musí zaznít.

Není to tak dlouho, co zemřel Václav Havel. Němá mlčící masa, která si ke konci Havlova prezidentování zvykla buď reptat, případně uniformně mlčet, se vzepjala k celonárodní tryzně. Na pár dní ústy málem exhumovaných disidentů ožily Havlovy myšlenky a ideály, aby byly v den jeho pohřbu pochovány i se svým autorem. Kdosi tehdy zmínil, že Havlovou největší chybou byl odpor k zákazu komunistické strany. Václav Havel věrný demokratickým principům a možná pravda až příliš tolerantní k české nepoučitelnosti byl v porevolučním období proti. Byla Havlova tolerance v tomto ohledu ctnost, nebo hloupost? Včera ČT24 oblažovala národ all-Havel celodenním vysíláním, které po půlhodině prokládala zprávami o hladovu držících studentech proti komunistické radní. Realita dneška: Havel rok po smrti, komunisti v krajských vládách.

Komunistická strana se svými členy a příznivci se mi vysloveně hnusí. Její existence v nezměněné podobě a téměř pod stejným jménem představuje jasné vymezení a pojmenování nepřítele. Nebýt KSČ, byla by část komunistů členy ČSSD (této části by na ČT24 říkali "levicová platforma strany") a zbytek by založil obskurní spolek stalinistů a jakešovců "Demorkatická levice" nebo subjekt pod podobně protimluvným krycím názvem. Na druhou stranu, má právo na existenci něco natolik destruktivního, jako jsou organizace s totalistickými tendencemi jakožto integrálním principem a součástí ideového principu a vytýčeného cíle?

KSČ není a nikdy nebude jinou stranou, než jakou byla KSČM. Takzvaní "dnešní" komunisti už nemají bustu Lenina v kanceláři, ale doma na krbové římse ano. Místo Bible po večerech louskají Kapitál a Ústavou České republiky si na chalupě utírají zadek, pokud jí zrovna nemávají ve vzduchu na svou obranu. Současní komunisti si stejně jako staří aparátčíci politbyra říkají "soudruhu" a "soudružko". Konečným cílem strany je nastolení socialismu. V tomto bodě je třeba podotkout, že jaksi nostalgicky pozitivně přijímaný koncept "socialismu s lidskou tváří", který komunisté i dnes občas zmiňují, nikde na světě nefunguje a nefungoval a všechny komunistické režimy minulosti i dneška jsou vystavěny na horách mrtvol, bezpráví a socioekonomického kopalsu. Ačkoliv vrcholní představitelé KSČ v honbě za hlasy otrávených voličů říkají, že dosažení socialismu likvidací kapitalismu není na pořadu dne (zřejmě tedy jen dnes) a vyvlastňování neplánují, čas od času (= čím dál častěji) se některý komunistický demokrat prořekne a třeba jako Zuzka Rujbrová v Hydeparku ze dne 27. 11. 2012 pronese větu "Znárodňování ne, a když, tak v mezích zákona." Jinak řečeno stačí přijmout zákon a krádež může proběhnout. Můžeme se tak dočkat třeba druhé edice Lex Schwarzenberg? Obnovíme JZD? Znárodníme soukromé zubaře? 

Politická strana se stává demokratickou, hájí-li demokracii, nikoliv tehdy, kdy se sama za demokratickou prohlásí. Z tohoto pohledu, který je jediný možný, není možné o KSČ tvrdit, že je demokratickou stranou. Volební úspěch komunistů je fakt. Dalším faktem je to, že proti výsledku voleb lze protestovat. Volit komunistickou stranu, jejíž členové stavějí na piedestal Stalina, snese srovnání s hypotetickou volbou libovolné pravicové strany, jejíž členové předsednictva by velebili Hitlera. Protestovali byste, kdyby taková pravicová strana vládla v polovině krajů? Já ano. Je mi přitom jedno, že jsem Stalina ani Hitlera nezažil. Musím udělat všechno pro to, abych nikoho takového nezažil v budoucnu. Kdo si není vědom vlastní historie, je nucen si ji na vlastní kůži zopakovat. Všechny hrůzy dějin začínaly nenápadně a historie se vždy opakovala. Proto se ji máme učit. Proto máme ve škole dějepis, jehož výuka a výklad se v českých zemích až příliš často mění. Proto se gymnazisti bouří, když se krajskou radní pro školství stala komunistka. Bouřit se proti výsledku smí studenti stejně dobře, jako se levičáčtí odboráři bouří proti současné vládě. Je trpkou ironií, že komunisti, kteří chtějí na Václaváku svrhnout demokraticky zvolenou vládu, označují za nedemokratické studentské protesty proti stejně demokraticky zvolené komunální političce. 

Volit komunistickou stranu s argumentem, že všechny ostatní strany nestojí za nic a mají příliš mnoho korupčních skandálů, je slabošské a nedůstojné. Nemusím ani moc pátrat a komunista Dolejš, který by se nechal uplatit loterijními společnostmi, aby zmanipuloval zákon, mohl být senátorem za Prahu 8. K opoziční roli patří kromě nadávání na všechno i její menší veřejná kontrola, neboť opozice je vždy pod menším drobnohledem. Skandály tak jsou jen otázkou času, a to nemluvím o skandálních myšlenkách.

Český národ je nepoučitelný. Během necelých sta let máme opět náběh na to, abychom se z neuvědomění toho, co vlastně máme, vrhli do třetí nesvobody, respektive abychom si demorkatickou cestou zvolil odstranění demokracie. Nevím, jak by to v Čechách vypadalo.

Představím-li si ne zcela hypotetickou situaci, kdy KSČ vyhraje volby, nebylo by v povolební euforii levičáků prostředí k Sametové revoluci číslo II. Co by dělali dnešní jazykově vybavení vysokoškolsky vzdělaní zcestovalí mladí lidé? Zůstali by v komunistických Čechách? Či by snad raději hned prchli, dokud to půjde? Nebo by se rozhodli, že nepůjdou ve šlépějích svých nedávných předků, nestáhnout předposraně ocas a demokracii, jakkoliv nedokonalou, uhájí před nástupem nové totality třeba i silou? Byl by odpor antikomunistů natolik silný, že by ani po několik týdnů nevyprchal a komunistická vláda by byla krátce po volbách svržena? A jaká by v takové situaci byla role přímo zvoleného prezidenta, třeba Jana Fischera, jehož jedinou kvalifikací je, že na nic nemá názor a je názorově flexibilní (jinak řečeno málo charakterní)?

Užívejme si stavu, kdy celkem beztrestně můžeme v hospodě říct "Kalousek krade" a budu nám hrozit leda to, že nám Kalousek dá pár facek nebo směrem k nám vztyčí prostředníček. Skutečně se obávám, že je na dohled doba, kdy v baru řeknu "Dolejš krade", udá mě tajná policie a místo vztyčeného prostředníčku mě estébák zmlátí obuškem.