Dozadu levá, kupředu ni krok

Pořád dokola se objevuje jakýsi "polistopadový" sentiment. Od změny režimu (obvykle nazývaného pád) uplynulo už přes 23 let a pořád nad námi visí kletba roku 1989. Neměli bychom být za touto érou poněkud dál? Přízraky zlodějské privatizace, opoziční smlouvy, korupce a vražd 90. let zosobněné řadou doslova a do písmene neodstřelitelných politiků pokrývají republiku jako náhrobní kámen. Když už Klaus přežil atentát kuličkovkou, proč si prodlužujeme polistopadovou agónii zvolením Zemana? Rudooranžovo na Hradě, rudooranžovo v krajích, rudooranžovo v senátu, brzy rudooranžovo ve sněmovně. Až z té záplavy mrazivě hřejivých odstínů oči přecházejí. Nezaklínejme se tedy změnou režimu, změnou společenských poměrů nebo podobným étosem listopadu 1989. Žádná revoluce nebyla. Jsme pořád ve stejném bahně a budeme v něm navždy. Češi jsou totiž národ prosíravý. Závěrem této krátké poznámky si dovolím citovat svého známého: "Není to v prdeli, je to v lidech."