Dva roky osudů francouzského airbusu

Před dvěma lety došlo k nejhorší letecké havárii v historii společnosti Air France. Do Atlantiku se zřítil airbus s 228 lidmi na palubě. Záhadné neštěstí, které svět zpočátku s napětím sledoval, se začíná objasňovat až nyní. Po dvou letech.

Tragická událost se stala 1. června 2009. Let AF 447 z Ria de Janeira do Paříže skončil asi po čtyřech hodinách cesty.  228 pohřešovaných tvořilo 216 cestujících a 12 členů posádky. Podle prvních předpokladů došlo k roztříštění letadla až při dopadu na hladinu. Odhady vycházely z toho, že letadlo mělo problémy s údaji a selhaly mu rychloměry. Jasné už nyní je, že airbus vyslal před svým pádem celkem 24 nouzových signálů a autopilot byl odpojený. Poslední zpráva z letadla hovořila o ztrátě tlaku v kabině.

V moři operují záchranné týmy. Hledají kusy letadla, černé skříňky a těla pasažérů. Podařilo se jim vylovit na 600 trosek airbusu.

V následujících dnech událost nabývá na záhadnosti. Hlavní zprávy sdělovacích prostředků se točí kolem pátrání na moři, ze kterého přináší informace téměř hodinu po hodině. Airbus je hlavním tématem asi po dobu čtrnácti dní. Mysterióznosti situace přidává tvrzení Patricie Coakleyové, která tvrdí, že mobil jejího manžela stále zvoní.

"To vyzvánění je moje naděje, mobil nemůže být na dně moře, když pořád zvoní." prohlašuje Britka a její příběh obletí svět.

Na obrovském mediálním zájmu se přiživují odborníci i amatéři a množí se nejrůznější spekulace o příčinách, např. o výpadcích elektrické sítě, chybách letounů Air France i teroristickém útoku. Vzápětí vychází najevo, že společnosti nedávno vyhrožovali teroristé, ale brzy je otázka pumového útoku smetena ze stolu. Okolnosti něčemu podobnému nenasvědčují.

Záchranáři bojují s časem. Signál ztracených černých skříněk mohou zachytit jen během prvních třiceti dnů, pak přestávají vysílat. Stále dokola se opakují zprávy o jejich neúspěchu. Po vraku pátrají letadla vybavená speciálními systémy AWACS i letadlo amerického námořnictva P-3C Orion. Stále nikdo neví, kde přesně hledat, liší se i odhady o hloubce, v níž vrak leží. Neexistují žádné stopy po přeživších.

Experti zkoušejí rekonstruovat události. Letadlo se prý dostalo do bouřkového mraku a kolabovaly mu systémy. Přístroje patrně přestaly pracovat jeden za druhým.

Zlom přichází 6. června 2009: jsou objevena dvě lidská těla a hned následující den dalších sedmnáct. Jsou nalezeny i části vybavení letadla jako sedačky, kusy křídel i zavazadla. K pátrání se připojuje i francouzská ponorka a dvě miniponorky, které se mohou ponořit až do hloubky 6 kilometrů.

10. června je vyloveno celkem 41 těl. Atomová ponorka Emeraude pátrá po černých skříňkách, od kterých si všichni slibují vysvětlení. Pár dní na to začíná ohledávání těl. V plicích mrtvých nebyla žádná voda nebo zplodiny, což by mohlo znamenat, že zemřeli ještě dříve, než spadli do Atlantiku. Vyloučila se i možnost požáru.

Koncem června začíná být pátrání marné, protože týmy na moři svůj boj s časem začínají prohrávat. Francie a Brazílie přestávají hledat oběti a pátrací akce se už zaměřuje jen na černé skříňky.

Zájem veřejnosti o příběh havarovaného letounu upadá a tak se jen čas od času zveřejní zprávy  o zahájení druhé a třetí pátrací etapy. Obě jsou neúspěšné.

V roce 2011 je zahájena čtvrtá. Přístroje objevují další těla a v květnu téhož roku jsou nalezeny černé skříňky. Nejdříve záznamník letových parametrů Flight Data Recorder a 3.5.2011 i zvukový záznamník Cockpit Voice Recorder.

Ze skříněk je podle dostupných informací patrné, že letadlo se bouřce snažilo vyhnout a že hlavní pilot v kritickém momentu nebyl v kokpitu. Co přesně se ale stalo slibují výzkumníci objasnit do konce června.

Zdroje: www.idnes.cz, www.ihned.cz