Recenze: Životní cesta indického chlapce Pí

Kanadský spisovatel Yann Martel stvořil uchvacující komorní příběh, jenž pobláznil svět, získal prestižní cenu Man Booker Prize a v roce 2012 byl zfilmován. O čem vypráví Pí a jeho život? O jednom chlapci, jednom bengálském tygrovi a jejich soužití uprostřed nekonečnosti moře.

Nakl. Argo

Život Pí, celým jménem Piscina Molitora Patéla, byl vždy svým způsobem neskutečně bizardní. Rodiče, majitelé puduččérské zoo, jej pojmenovali po ve své době nejkrásnějším plaveckém bazénu v Paříži, ve škole jeho jméno komolili učitelé i spolužáci do patvarů typu „Pičíne“, a Pí natolik hledal víru, že podlehl hned třem vyznáním najednou. Stal se hinduistou, muslimem i křesťanem. Zlom přišel ve chvíli, kdy se rodiče rozhodli přestěhovat do Kanady a jejich nákladní loď Tsimtsum se v roce 1977 potopila i s převáženými zvířaty. Na záchranném člunu zůstal Pí spolu s bengálským tygrem, hyenou, orangutanem a zebrou. Tehdy začal jeho životní příběh, neskutečných 227 dní na moři.

Yann Martel pojal vyprávění Piscinových osudů retrospektivně, kdy Pí, jako už starší muž, vykládá svůj život fiktivnímu spisovateli. Je tedy od začátku jasné, že Pí přežije. Otázkou knihy tedy nezůstává, co se hrdinovi stalo, nýbrž jak. Autor stvořil příběh o lidské síle a vytrvalosti, o odhodlání a utrpení, o vůli žít. První část knihy seznamuje čtenáře s Piscinovým životem v Puduččérii a připravuje si tak podmínky pro jeho velkou plavbu. Protože Pí vyrůstal mezi zvířaty, dokonale je zná, a to mu umožní přežít. Vše má svůj smysl a každý poznatek může později využít. Důležitou součástí knihy je víra. Zpočátku je využívána spíše komicky a vede k humorným konverzačním etudám. Například když se potkají na ulici všichni Piscinovi duchovní vůdci, nebo když Pí všechny náboženství roztomile míchá dohromady v jedné jediné větě. Po lodní katastrofě však víra zůstává jako jedna z mála věcí, která Pí Patélovi zbude. Postupně mizí veškeré osazenstvo lodi a zůstává jen on a tygr, se kterým se musí naučit žít. Tygr se může stát jeho záhubou, současně je to však jediný přítel a zachránce, kterého má. Stává se alegorickým zobrazením Piscina, protože mírumilovný vegetarián se musí změnit v šelmu, aby mohl žít.

Celou recenzi si můžete přečíst na Klubu knihomolů.cz