Většina Čechů pravidlo 3R dobrovolně dodržovat nebude, chce to rozkaz shora

Pravidlo 3R – ruce, roušky a rozestupy – známe už od jara. Ale kdo z nás pravidlo 3R dodržuje? Rostoucí čísla nakažených jsou alarmující, když se ale podívám kolem, nikoho to nevzrušuje. Proč neděláme dobrovolně to, co je dobré?

Jednoduché pravidlo 3R, ke kterému nás vyzývá ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, znamená:

1. R jako ruce (důkladné a časté mytí rukou po dobu 1 minuty)
2. R jako roušky (nošení roušek, které zakrývají nos a ústa)
3. R jako rozestupy (sociální odstup od ostatních lidí na 2 metry)

Není to žádné nové pravidlo, ale pravidlo, kterému jsme se naučili už na jaře. Díky těmto třem zásadám, které jsme začali dodržovat dřív, než ostatní národy světa, jsme se zařadili mezi státy, které měly na jaře nejnižší počty nakažených koronavirem. Česká republika šla příkladem ostatním. Zvláště v nošení roušek, jejichž nošení po nás kopírovaly další státy.

Domnívala jsem se, že když už víme, jak omezit šíření koronaviru, budeme se toho držet. Opak je pravdou. S narůstajícími počty nakažených denně se v měsíci září řadíme mezi rizikové státy. Nyní se před námi uzavírají okolní státy. Znamená pro ně covidovou hrozbu.

Dnes jsem v rádiu ČRo Plus slyšela, že pokud budou počty nakažených růst stejný tempem, hrozí, že vláda vyhlásí opět nouzový stav. Přitom by stačilo, kdybychom se VŠICHNI dobrovolně drželi toho, co už známe. Nemusí k tomu dojít. Stačí, abychom všichni začali sami u sebe a dodržovali to, co známe.

Dnes jsem procházela městem Ústí nad Labem a nakupovala všude možně. Bylo pomálu těch, kteří roušku nosí venku. Jak jsem si všimla, jednalo se o výjimky. Většinou staří lidé a v každém případě Vietnamci.

Já nosím roušku, i když mám ze zákona výjimku a nosit ji nemusím. Upřímně řečeno, nenosila bych ji, kdybych si byla jistá, že lidé kolem mě dodržují pravidlo 3R. Ale to se neděje. Tak ji nosím, abych se aspoň trošku ochránila. Ohleduplný přístup od druhých už nečekám.

JAK SE PRAVIDLO 3R NEDODRŽUJE?

DEZINFEKCE - V každé prodejně, kam jsem přišla, byla k dispozici u vchodu dezinfekce na ruce. Ale neviděla jsem téměř nikoho, kdo by ji použil.

ROUŠKY – Roušky se sice povinně nosí ve vnitřních prostorech, ale hodně lidí to „fikaně“ obchází tak, že mají roušky zakrytá jen ústa, ale ne nos. Přitom se koronavirus šíří kapénkami, které vdechujeme nosem i ústy.

Jak jsem psala, venku roušky nosí jen výjimky. Když s rouškou chodím po městě (a je jedno, jestli jdu centrem nebo na okraji města, kde míjím desítky lidí v hloučcích), lidé se na mě dívají jako na blázna. V jejich očích čtu stále to samé: Proč to dělám? Když nemusím? Vždyť to není povinné!

SOCIÁLNÍ ROZESTUPY - Při vstupu do prodejny jsou všude na dveřích cedule, které nás vyzývají k tomu, abychom udržovali mezi sebou sociální rozestupy dva metry. V prodejnách na podlaze jsou nalepené značky ukazující dva metry. A přitom se mi stává, že mi nakupující vjíždějí vozíčky na paty bot. Když vozík nemají, tak mi téměř dýchají na záda. Někdy jsou lidé za mnou tak blízko, že si raději sundám batoh ze zad, protože mám obavy, že mě okradou (to není paranoia ani schíza, ale v Ústí nad Labem běžná věc).

Nevím, jak je to v jiných městech, ale to, co mě irituje celou dobu, kdy vstoupil do našeho života koronavirus, je, že v Ústí nad Labem lidé na veřejnosti ignorují sociální rozestupy.

Můžete jít v Ústí nad Labem po chodníku, který je široký čtyři metry a stejně se jeden člověk, který jde proti vám, natlačí do vašeho osobního prostoru, který je 50 centimetrů. Nevím, jak to řešit, ale krajně mi to vadí! Takže když jdu na chodníku a Ústečák proti mně jdoucí nechápe, že by měl respektovat dvoumetrový odstup a utiskuje mě, musím se uchýlit na trávník, nebo dokonce vkročit do vozovky. Což dělávám bohužel dost často. Nedělám to ráda, ale nemám na výběr.  

V tomto ohledu se chovají Ústečáci jako naprostí ignoranti. Těžko říct, co se s tím dá dělat… Asi nic. Je to prostě v nich. Toto chování zažívám už celých deset let, co tady žiji. Nikdy si na to nezvyknu. Dřív mi to vadilo taky, ale neřešila jsem to. Jenom v období podzimních viróz a zimních chřipek jsem si udržovala dobrovolně od druhých zdravý odstup. Teď mi to přímo leze na nervy! V době, kdy nám lékaři doporučují sociální rozestup, jenž nás může ochránit před nákazou, mi to vadí extrémně.

Zatímco je či byl pro mnoho lidí koronavirus "chřipečka", já bych skončila v nemocnici. Patřím totiž do rizikové skupiny.

Od března 2020, kdy vypukla pandemie koronaviru, až do září 2020, tedy během sedmi měsíců, jsem zažila jenom dva lidi (!!!), kteří dodržovali sociální distanc. Jedním byl starší důchodce a druhým byl mladý muž v mých letech. Čekali, až projdu kolem, dali mi přednost a pak se teprve vydali na cestu. Přitom jsme všichni šli na prašné cestě, která vedla přírodou. Upřímně? Byla jsem z toho v šoku! Potěšilo mě to natolik, že jsem na to nemohla zapomenout několik dnů. Stalo se mi to v dubnu… Třeba to ještě někdy zažiju znovu.

3000 NAKAŽENÝCH DENNĚ KORONAVIREM

V těchto dnech máme počty nakažených, jako byly na jaře v Itálii a ve Francii. Tehdy nás to šokovalo a děsilo. Nyní to zažíváme sami, a když se dívám kolem sebe, vypadá to, že je to všem jedno.

Stále to nechápu. Na co čekáme? Až budeme mít počty nakažených v desítkách tisíc denně? Až budou nemocnice praskat ve švech a nebude dostatek dýchacích přístrojů? Až začnou lidé hromadně umírat na Covid19? Proč to nevezmeme prostě do svých vlastních rukou a neuděláme sami od sebe to, co je správné? Proč se nechováme zodpovědně, abychom předešli nouzovému stavu či karanténě kvůli rapidnímu nekontrolovatelnému šíření koronaviru?

V ČRo Plus jsem v jakémsi rozhovoru slyšela, že Češi, pokud nedostanou příkaz shora (od vlády nařízené zákonem), dobrovolně nic dodržovat nebudou.

Tak na co čekáme? Až nám premiér Andrej Babiš oznámí, že vyhlašuje pro celou Českou republiku karanténu, uzavřou se hranice a zastaví se znovu ekonomika? Čekáme na to, až bude dodržování pravidla 3R nařízené povinně? Pod hrozbou trestu pro ty, kteří to dodržovat nebudou?

Krásné letní dny a pevné zdraví bez koronaviru Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander