Je lepší vyhořet nebo se přestěhovat?
Za poslední tři roky jsem se stěhovala celkem osmkrát. Právě jsem se přestěhovala ve svém životě po 15té. Je mi třicet let, takže kdybych rozpočítala stěhování na roky svého života, stěhovala bych se každé dva roky.
Balím kufry, nazdar mami! Chci zkusit žít po svém
Poprvé jsem se stěhovala, když mi bylo 18 let. Sbalila jsem si nejnutnější a nejmilejší věci, abych si vyzkoušela žít v pronájmu se svou nejlepší přítelkyní Viktorií. Na vlastní pěst a bez rodičovských rad. Bydlela jsem mimo domov sice jen čtyři měsíce, ale byla to zajímavá zkušenost.
Možná bych tam zůstala déle, kdyby mě majitelka bytu a moje známá nepožádala o odstěhování. Její manžel občas hodně pil a vracel se domů v bujaré náladě. Na začátku podnájmu byl rád, že tam budou dvě studentky, ale na konci však byly nepravdivé záminky, jak se mě a Viky zbavit.Pak následoval návrat domů, ze kterého se těšila zvláště moje maminka, která opět nebyla sama.
Báječná ubytovna pod Ještědem
Brzy jsem však odjela do Liberce na studia. „Ve městě, kde prší 364 dnů v roce“, jsem bydlela celý rok s Viktorií a ještě s jednou naší kamarádkou na ubytovně.
Jednalo se o ubytovnu asi pro 15 lidí. Prostor, který vybudoval podnikatel kvůli svým dvěma kancelářím v domě, byl umístěn nad garáží. Bylo to nedaleko Ještědu. Tak jako tak by musel prostory v zimním období vytápět. Navíc nám, studentům, poskytl levné a útulné bydlení!
Když vezmu v potaz, že na ubytovně byla k dispozici jedna koupelna pro 12 mladých vysokoškoláků, kteří se tam téměř nezdržovali a my tři holky ji měly pro sebe, nemohly jsme si bydlení vynachválit! Plusem byla také kuchyně, kde z nás 15 lidí vařili jen tři. Parta byla skvělá a my si užili spoustu legrace!
Bydlet s pěti holkama v jednom bytě? To nemůže dopadnout dobře!
Druhý rok na studiích byl náročný, neboť jsem podlehla naléhání kamarádek ze studií a svolila jsem, že opustím milovanou ubytovnu za byt 5+kk v panelovém domě na libereckém sídlišti. Celkem se nás tam „upíchlo“ šest holek ve třech pokojích.
Nevzpomínám na tento rok příliš ráda. Neustálé hádky, neschopnost dohodnout se na řešení malicherných sporů, malý a stále štěkající pes jedné spolubydlící, účty za telefony, které se „spravedlivě“ rozpočítaly na všechny ubytované, přestože nikam nevolaly.
Vrcholem všeho byl dopis po letních prázdninách, který jsem objevila ve schránce. Dočetla jsem se, že za rok bydlení je třeba doplatit asi 23 000 korun za vodu. Ta byla „spravedlivě“ rozpočítána na všechny.
První vlastní pronájem s manželem
Dalším domovem byl pronájem 1+kk, kde jsme bydleli s manželem. Stěhovali jsem se několikrát. Když jsem nemohla delší dobu najít v Hradci Králové zaměstnání, které by odpovídalo mým znalostem a představám, odstěhovali jsme se do Prahy.
Američané se v průměru stěhují 2 x častěji než Evropané. Přitom nejde o změnu ulice či města, ale o jiný stát. Lidé v USA opouštějí rodný stát ve více než 40 % případů.
Jak řeší bydlení jednotlivci?
Po rozvodu jsem hledala bydlení. Kdo je však sám, ať už singl, rozvedený nebo náhle ovdovělý, ten ví nejlépe, jak je těžké najít pěkné bydlení v pronájmu. Objevení je celkem snadné, ale zaplacení nájmu z jednoho platu je často problém. Řešením by jistě bylo se vrátit k rodičům, ale to jsem nechtěla.Nejprve jsem bydlela u dobré přítelkyně, která mi poskytla jeden pokoj.
Moje druhá ubytovna, tentokrát ministerská
Pak jsem se přestěhovala na ministerskou ubytovnu, kde jsem strávila dva roky. I když jsem tam měla všechny své věci a bylo to jediné útulné místo na světě, kam jsem se ráda vracela, nikdy jsem ubytovnu nenazývala domovem.
Na ubytovně jsem strávila troje vánoce, celkem dva roky, všechny dovolené, neschopenky, narozeniny, svátky a také víkendy. Neměla jsem se kam vracet na rozdíl od lidí, kteří měli ubytovnu jen na přespání během týdne.
O víkendu jsem byla na ubytovně téměř sama. Také nízký nájem byl příjemný. Nevýhodou bylo neustálé registrování všech mých návštěv, povinnost prokazování se vstupní průkazkou při vstupu i odchodu, návštěvy do 22 hodin na pokoji s jednou postelí, do 24 hodin se dvěma.
Počítala jsem dny, kdy se budu moci odstěhovat… Společně s mým oblíbeným vrátným Zdeňkem jsme se povzbuzovali v tipování čísel Sportky a vyhlíželi výhru. Oba jsme se chtěli přestěhovat do svého, lepšího.
Podle děkana Masarykovy univerzity Ladislava Rabušice se Američané stěhují průměrně každých 5 let.
Bydlení "ve svém" a přitom nebýt zadlužen až po uši? To je záhada!
Bombastická výhra ve Sportce, nečekané dědictví od neznámých příbuzných za oceánem nebo finanční dar od rodiny, se zatím nekonal. Samozřejmě, že šetřím a šetřím… A platím stavební spoření. Řešením by mohla být i hypotéka a zadlužení se na několik let. Zdá se mi to riskantní a nejisté, takže nezbývá nic jiného než pronájem.
Stěhování po 15té? Rutina? V žádném případě!
Díky nabídce svého přítele jsem se teď stěhovala po 15té. Můj přítel se na bydlení těšil a plánovali jsme to asi 14 dní. Pak jsme začali pomalu stěhovat bedny s knihami, nádobí, oblečení a květiny. I když jsme stěhovali mé věci jen po Praze, přesto jsme jeli trasu z jedné čtvrti do druhé asi 20krát.
Za třicet let svého života jsem se stěhovala 15x. Vystřídala jsem bydlení na dvou ubytovnách, ve dvou pokojích, bytech 1+kk, 1+1, 2+1, 3+1 a 5+kk, ve třech různých městech. Obývala jsem malý pokojíček v panelovém domě na pražském Chodově i byt na prestižní adrese v centru Prahy v Klimentské ulici.
Co vlastně potřebuje člověk ke spokojenému životu?
Čím víc přemýšlím nad tím, jak se stále stěhuji, docházím k závěru, že člověk ve svém životě potřebuje jen minimum věcí. Protože jsem knihomol, tak knih se nevzdám. Jako zbytečný však vnímám nábytek. Nejenže zabírá spoustu místa, ale také, kdo se s tím má stále tahat!
Naprosto nezbytné a životně důležité se mi jeví kvalitní postel. Protože podle statistik strávíme 1/3 života v posteli, jedná o velmi důležitou investici. Navíc, když je člověk dobře vyspaný a odpočatý, je všechno v životě snazší.
V rámci snížení prostoru jsem rovněž zredukovala šatník na minimum. Docházím totiž k názoru, že člověk nosí většinou jen oblečení, ve kterých se cítí pohodlně. Základem by měl být kvalitní kostým.
K tomu několik halenek, kvalitních a dobře padnoucích bot a spousty doplňků, např. šátky, šály, korále, náramky, hodinky či kabelky, které nezaberou tolik prostoru, ale změní zajímavě vzhled kostýmku. Z vlastní zkušenosti vím, že člověk stejně nenosí tu haldu triček, tepláků, bund, šortek…, na které ve skříni nevidí.
Při stěhování mě vždy napadá, zda je lepší vyhořet a začít od znovu s pár novými věcmi, ke kterým si člověk vytvoří vztah nebo se stěhovat se vším všudy…
A jak jste na tom Vy? Jaké jsou Vaše zkušenosti se stěhováním? Máte rádi změny? Bydlíte ve svém nebo v pronájmu? Diskutujte, vyjadřujte se a e-mailujte…Zajímají mě Vaše zkušenosti!
http://www.advojka.cz/archiv/2006/44/nerovnost-a-mobilita
http://info.muni.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=14&Itemid=89
Hana Rebeka Šiander
Jak jsem se zapojila do testovacího plánování Hradčanského rozhraní (2)
Městská část Prahy 6 vyhlásila testovací plánování pro Hradčanské rozhraní. Což je území na třídě Milady Horákové mezi ulicemi Pelléova a U Vorlíků. A tak jsem se zapojila. Jaké architektonické návrhy vytvořily čtyři týmy?
Hana Rebeka Šiander
Jak jsem se zapojila do testovacího plánování Hradčanského rozhraní (1)
Městská část Prahy 6 vyhlásila testovací plánování pro Hradčanské rozhraní. To je území na třídě Milady Horákové mezi ulicemi Pelléova a U Vorlíků. Mohla bych svou účastí a nápady změnit vizi a vzhled Prahy? To byla výzva!
Hana Rebeka Šiander
Jak jsem v Praze zabloudila do Stínadel
Když jsem poprvé bydlela na Praze 1 - Novém Městě v roce 2005, neměla jsem ani tušení, že mám pár kroků od svého bydliště Foglarova Stínadla. Po 19 letech jsem v Praze zabloudila a konečně je objevila!
Hana Rebeka Šiander
Volební kampaň SPD s černým „chirurgem“ je nechutná a rasistická!
Vedení SPD zařadilo mezi volební billboardy rasistický. Mezi mé přátele a nejlaskavější lidi, jaké znám, patří muž černé pleti z Nigérie. Demokracie a svoboda nejsou samozřejmostí! Musíme je hájit, střežit a proti rasismu bojovat.
Hana Rebeka Šiander
Recenze knihy Marca Elsberga „Blackout“
Co by se stalo, kdyby v zimě nastal ve všech státech Evropy blackout? Výpadek elektřiny. Nebylo by teplo, voda, světlo, potraviny by rychle došly, přestaly by fungovat mobilní sítě a internet... Jak by se žilo?
Další články autora |
Barbaři na hranicích. Fotky od Hamásu zahanbily západní média
Seriál Pokud vás už válka na Blízkém východě unavuje, podívejte se na fotky ze 7. října loňského roku. Ty...
K romskému chlapci po konfliktu s učitelem jela záchranka. Zasáhla policie
Policie řeší incident, při kterém se v Koryčanech na Kroměřížsku fyzicky střetl učitel s žákem....
Obsese zbraněmi, morbidní porno a stres. Vrah z fakulty střílel už na střední
Premium Čtyřiadvacetiletý muž ze středostavovské rodiny bez ekonomických problémů a se slibně rozběhlou...
Malý Vilík prohrál svůj boj s rakovinou. Sbírka pomohla rodině strávit čas spolu
Rodiče malého Vilíka na stránce Donio v červenci vybírali peníze, díky kterým se mohli plně věnovat...
Izraelci vpadli do Libanonu. Jedno z nejhorších období historie, řekl premiér
Izrael v noci zahájil pozemní operaci na jihu Libanonu. Podle prohlášení izraelské armády jde o...
Třetí pilíř penzijního pojištění mění svou tvář. Jaká je současná nabídka?
Penzijní spoření je na trhu už tři desetiletí. V čase se ale produkt notně proměnil. Penzijní...
ANALÝZA: Izrael čelí dilematu. Útočit, či neútočit na íránská jaderná zařízení?
Premium Po rozsáhlém íránském raketovém útoku na Izrael minulé úterý se ve světě čile spekuluje, zda by se...
Éra uhelného teplárenství v Česku končí, modernizace přijde na stovky miliard
Za dálkovým teplem v České republice, které je díky rozsáhlé infrastruktuře považováno za...
Šéf nás nutí vyřídit si živnostenský list, jinak nám dá výpověď. Jak se bránit?
Premium Práce na IČ se může zdát výhodnější, co se týká odměny. Na druhé straně zaměstnance chrání zákoník...
Posuzovatel/ka Oddělení posuzování klinické dokumentace
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 632
- Celková karma 13,21
- Průměrná čtenost 3776x
Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.
Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.
Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.
V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.
Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz
Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz
Seznam rubrik
- Ostatní
- Merry X-mas
- Křesťanství, judaismus
- Vztahy
- Politika, kauzy
- Kultura
- Sci-fi o EU
- Kniha MARIANNE
- Kniha HEDVIKA
- Kniha BRIGITA
Co právě poslouchám
- Worship Radio 247
- The UK 1940s Radio Station
- Hit Rádio City - Devadesátka
- Hallelujah - Hillsong Worship
- iEC Live - Be Lifted (Live)
- God's Not Dead - Newsboys
- Way Maker - Sinach
- Intentional - Travis Greene
- Still Rolling Stones - Lauren Daigle