Tak jsem se opět přestěhovala! Na tom by asi nebylo
nic divného, kdybych se nestěhovala už po 15té. Podle statistik se Američané
stěhují dvakrát více než Evropané. Češi se zatím odmítají ve většině případů
stěhovat za prací do jiného města či státu. A co Vy? Stěhujete se rádi? Máte
rádi změny? Nebo si myslíte, že by bylo lepší vyhořet a začít úplně od nuly?
Za poslední tři roky jsem se stěhovala celkem osmkrát. Právě jsem se přestěhovala ve svém životě po 15té. Je mi třicet let, takže kdybych rozpočítala stěhování na roky svého života, stěhovala bych se každé dva roky.
Balím kufry, nazdar mami! Chci zkusit žít po svém
Poprvé jsem se stěhovala, když mi bylo 18 let. Sbalila jsem si nejnutnější a nejmilejší věci, abych si vyzkoušela žít v pronájmu se svou nejlepší přítelkyní Viktorií. Na vlastní pěst a bez rodičovských rad. Bydlela jsem mimo domov sice jen čtyři měsíce, ale byla to zajímavá zkušenost.
Možná bych tam zůstala déle, kdyby mě majitelka bytu a moje známá nepožádala o odstěhování. Její manžel občas hodně pil a vracel se domů v bujaré náladě. Na začátku podnájmu byl rád, že tam budou dvě studentky, ale na konci však byly nepravdivé záminky, jak se mě a Viky zbavit.Pak následoval návrat domů, ze kterého se těšila zvláště moje maminka, která opět nebyla sama.
Báječná ubytovna pod Ještědem
Brzy jsem však odjela do Liberce na studia. „Ve městě, kde prší 364 dnů v roce“, jsem bydlela celý rok s Viktorií a ještě s jednou naší kamarádkou na ubytovně.
Jednalo se o ubytovnu asi pro 15 lidí. Prostor, který vybudoval podnikatel kvůli svým dvěma kancelářím v domě, byl umístěn nad garáží. Bylo to nedaleko Ještědu. Tak jako tak by musel prostory v zimním období vytápět. Navíc nám, studentům, poskytl levné a útulné bydlení!
Když vezmu v potaz, že na ubytovně byla k dispozici jedna koupelna pro 12 mladých vysokoškoláků, kteří se tam téměř nezdržovali a my tři holky ji měly pro sebe, nemohly jsme si bydlení vynachválit! Plusem byla také kuchyně, kde z nás 15 lidí vařili jen tři. Parta byla skvělá a my si užili spoustu legrace!
Bydlet s pěti holkama v jednom bytě? To nemůže dopadnout dobře!
Druhý rok na studiích byl náročný, neboť jsem podlehla naléhání kamarádek ze studií a svolila jsem, že opustím milovanou ubytovnu za byt 5+kk v panelovém domě na libereckém sídlišti. Celkem se nás tam „upíchlo“ šest holek ve třech pokojích.
Nevzpomínám na tento rok příliš ráda. Neustálé hádky, neschopnost dohodnout se na řešení malicherných sporů, malý a stále štěkající pes jedné spolubydlící, účty za telefony, které se „spravedlivě“ rozpočítaly na všechny ubytované, přestože nikam nevolaly.
Vrcholem všeho byl dopis po letních prázdninách, který jsem objevila ve schránce. Dočetla jsem se, že za rok bydlení je třeba doplatit asi 23 000 korun za vodu. Ta byla „spravedlivě“ rozpočítána na všechny.
První vlastní pronájem s manželem
Dalším domovem byl pronájem 1+kk, kde jsme bydleli s manželem. Stěhovali jsem se několikrát. Když jsem nemohla delší dobu najít v Hradci Králové zaměstnání, které by odpovídalo mým znalostem a představám, odstěhovali jsme se do Prahy.
Američané se v průměru stěhují 2 x častěji než Evropané. Přitom nejde o změnu ulice či města, ale o jiný stát. Lidé v USA opouštějí rodný stát ve více než 40 % případů.
Jak řeší bydlení jednotlivci?
Po rozvodu jsem hledala bydlení. Kdo je však sám, ať už singl, rozvedený nebo náhle ovdovělý, ten ví nejlépe, jak je těžké najít pěkné bydlení v pronájmu. Objevení je celkem snadné, ale zaplacení nájmu z jednoho platu je často problém. Řešením by jistě bylo se vrátit k rodičům, ale to jsem nechtěla.Nejprve jsem bydlela u dobré přítelkyně, která mi poskytla jeden pokoj.
Moje druhá ubytovna, tentokrát ministerská
Pak jsem se přestěhovala na ministerskou ubytovnu, kde jsem strávila dva roky. I když jsem tam měla všechny své věci a bylo to jediné útulné místo na světě, kam jsem se ráda vracela, nikdy jsem ubytovnu nenazývala domovem.
Na ubytovně jsem strávila troje vánoce, celkem dva roky, všechny dovolené, neschopenky, narozeniny, svátky a také víkendy. Neměla jsem se kam vracet na rozdíl od lidí, kteří měli ubytovnu jen na přespání během týdne.
O víkendu jsem byla na ubytovně téměř sama. Také nízký nájem byl příjemný. Nevýhodou bylo neustálé registrování všech mých návštěv, povinnost prokazování se vstupní průkazkou při vstupu i odchodu, návštěvy do 22 hodin na pokoji s jednou postelí, do 24 hodin se dvěma.
Počítala jsem dny, kdy se budu moci odstěhovat… Společně s mým oblíbeným vrátným Zdeňkem jsme se povzbuzovali v tipování čísel Sportky a vyhlíželi výhru. Oba jsme se chtěli přestěhovat do svého, lepšího.
Podle děkana Masarykovy univerzity Ladislava Rabušice se Američané stěhují průměrně každých 5 let.
Bydlení "ve svém" a přitom nebýt zadlužen až po uši? To je záhada!
Bombastická výhra ve Sportce, nečekané dědictví od neznámých příbuzných za oceánem nebo finanční dar od rodiny, se zatím nekonal. Samozřejmě, že šetřím a šetřím… A platím stavební spoření. Řešením by mohla být i hypotéka a zadlužení se na několik let. Zdá se mi to riskantní a nejisté, takže nezbývá nic jiného než pronájem.
Stěhování po 15té? Rutina? V žádném případě!
Díky nabídce svého přítele jsem se teď stěhovala po 15té. Můj přítel se na bydlení těšil a plánovali jsme to asi 14 dní. Pak jsme začali pomalu stěhovat bedny s knihami, nádobí, oblečení a květiny. I když jsme stěhovali mé věci jen po Praze, přesto jsme jeli trasu z jedné čtvrti do druhé asi 20krát.
Za třicet let svého života jsem se stěhovala 15x. Vystřídala jsem bydlení na dvou ubytovnách, ve dvou pokojích, bytech 1+kk, 1+1, 2+1, 3+1 a 5+kk, ve třech různých městech. Obývala jsem malý pokojíček v panelovém domě na pražském Chodově i byt na prestižní adrese v centru Prahy v Klimentské ulici.
Co vlastně potřebuje člověk ke spokojenému životu?
Čím víc přemýšlím nad tím, jak se stále stěhuji, docházím k závěru, že člověk ve svém životě potřebuje jen minimum věcí. Protože jsem knihomol, tak knih se nevzdám. Jako zbytečný však vnímám nábytek. Nejenže zabírá spoustu místa, ale také, kdo se s tím má stále tahat!
Naprosto nezbytné a životně důležité se mi jeví kvalitní postel. Protože podle statistik strávíme 1/3 života v posteli, jedná o velmi důležitou investici. Navíc, když je člověk dobře vyspaný a odpočatý, je všechno v životě snazší.
V rámci snížení prostoru jsem rovněž zredukovala šatník na minimum. Docházím totiž k názoru, že člověk nosí většinou jen oblečení, ve kterých se cítí pohodlně. Základem by měl být kvalitní kostým.
K tomu několik halenek, kvalitních a dobře padnoucích bot a spousty doplňků, např. šátky, šály, korále, náramky, hodinky či kabelky, které nezaberou tolik prostoru, ale změní zajímavě vzhled kostýmku. Z vlastní zkušenosti vím, že člověk stejně nenosí tu haldu triček, tepláků, bund, šortek…, na které ve skříni nevidí.
Při stěhování mě vždy napadá, zda je lepší vyhořet a začít od znovu s pár novými věcmi, ke kterým si člověk vytvoří vztah nebo se stěhovat se vším všudy…
A jak jste na tom Vy? Jaké jsou Vaše zkušenosti se stěhováním? Máte rádi změny? Bydlíte ve svém nebo v pronájmu? Diskutujte, vyjadřujte se a e-mailujte…Zajímají mě Vaše zkušenosti!
http://www.advojka.cz/archiv/2006/44/nerovnost-a-mobilita
http://info.muni.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=14&Itemid=89
http://www.flickr.com/
