V roce 1989 jsem byla ještě dítě, bylo mi deset let, a tak mám na 17. listopad jen útržkovité vzpomínky... Davy lidí na náměstích po celém Československu, vysílání demonstrací ve zprávách na naší černobílé televizi v obýváku, písně zpívané Jaroslavem Hutkou a od něj mnoha lidmi na demonstracích, trikolóry na kabátech, maminčin strach hovořit o tom, co se děje, účast 5. C ze ZŠ Salvadora Allende na demonstracích... A jaké jsou Vaše vzpomínky na 17. listopad 1989?
Vždycky jsem si myslela, že mám mnoho vzpomínek na období socialismu. Čím jsem ale starší, tím více se domnívám, že si pamatuji jen některé věci. Především ty, které se mě úzce dotýkaly nebo se odehrávaly v mé blízkosti.
Dnes je právě 20 let od sametové revoluce. O listopadu 1989 občas čtu, sleduji tehdejší zpravodajství vysílané několikrát za den na ČT24, dívám se na vyprávění pamětníků v televizních pořadech..
Čím více informací se ale dozvídám, tím více zjišťuji, že mé vzpomínky jsou jako puzzle. Ale více mi jich spíš chybí než abych mohla vytvořit dokonalý obraz.
Davy lidí na náměstích v Československu
Pamatuji si na davy lidí na Velkém náměstích v Hradci Králové, které demonstrovaly proti tehdejší komunistické vládě.
Vzpomínám si, jak jsem se dívala na televizní zpravodajství na ČT1 a když jsem objevila Velké náměstí v Hradci, měla jsem pocit, že se to, co se děje po celé zemi, odehrává také u nás.
Černobílé listopadové zprávy
Věděla jsem, že se něco děje, ale nebylo mi moc jasné co. Chtěla jsem jít s maminkou do města a podívat se na všechny ty lidi, kteří mluvili o svobodě. Ale maminka to odmítla. Bála se. A tak jsem si prohlížela zprávy a černobílé fotografie v obrovském Rudém právu. Dívala jsem se na černobílou televizi v našem obýváku a sledovala, co se dělo.
Písně Jaroslava Hutky, Karla Kryla a Marty Kubišové
Vzpomínám si na píseň Jaroslava Hutky KRÁSNÁ JE ZEM, písně Karla Kryla BRATŘÍČKU, ZAVÍREJ VRÁTKA a MODLITBA PRO MARTU, kterou zpívala Marta Kubišová. Některé písně jsem slyšela ve svém životě tehdy toho roku poprvé.
Trikolóry na kabátech
Lidé nosili trikolóry na kabátech. Moc jsem nerozuměla proč, ale vím, že se mi to líbilo. Vymykalo se to totiž všemu, co jsem do té doby znala. Ale doma jsme žádné neměli.
Maminčin strach
Nezapomenu na maminčin strach. Když jsem se jí ptala, co se to vlastně děje, aby mi to vysvětlila, bála se mi cokoliv říci.
Často říkala: "Ještě není nic jisté, neví se, jak to všechno dopadne. Hlavně, aby se nestřílelo! Aby nás ještě nezavřeli! Nikdo neví, jak to všechno skončí..." Nerozuměla jsem tomu.
Matematická třída 5. C. šla demonstrovat
Jednoho dne v listopadu jsem se od spolužáků dozvěděla, že matematická třída 5. C. z naší Základní školy Salvadora Allende přijde o vyučování, protože už ráno šla na Velké náměstí na demonstraci.
Všichni ostatní jsme jim záviděli, protože se jsme věděli, že se nejen ulijí ze školy, ale také se budou podílet na něčem, co se právě odehrává v celém Československu.
Neznámá historie naší země
Od rodičů jsem se nikdy nedozvěděla, co se v listopadu 1989 vlastně stalo. Vlastně ani potom ve škole, protože jsme vždycky během dějepisu probírali dějepis od pravěku do roku 1945. Dějiny a události, které se odehrály od roku 1946 do roku 1989 se snažím doplňovat dodnes...
A jaké jsou Vaše vzpomínky na 17. listopad 1989?
Diskutujte, e-mailujte a pište, jak Vy vzpomínáte na listopadové události roku 1989.
www.flikr.com
