Hrubost, arogance, povýšenost a pýcha mladých lidí bije do očí!

Co jsme dříve označovali za jeden ze základních hříchů – pýchu – je dnes vydáváno za zdravé sebevědomí. A mladí lidé jím přímo srší! Pojďte si přečíst, jak arogantně a pyšně se dokáží současní mladí lidé chovat k slabým lidem.

PŘÍPAD PRVNÍ – CHROMÝ ČTYŘICETILETÝ MUŽ A HRUBÁ DVACETILETÁ DÍVKA

Před pár týdny jsem byla svědkem něčeho, co mě šokovalo. Na Mírovém náměstí v Praze do autobusu č. 135 nastoupil asi čtyřicetiletý muž. Na první pohled bylo zřejmé, že život k němu nebyl laskavý.

Napadlo mě, že patrně v dětství prodělal obrnu, anebo utrpěl těžkou nehodu, která trvale poškodila jeho nohy. Opíral se dvě berle a nohy těžce vlekl. Vypadalo to, jako kdyby ho neposlouchaly. To ho značně zpomalovalo.

Měl plnovous a silné brýle. Měl čisté oblečení a na zádech těžký batoh. Napadlo mě, že si byl patrně nakoupit a jediná šance, jak něco odnést, je v jeho případě pouze na zádech.

Když pomalu nastoupil do autobusu, nějaký muž, který byl sice starší než on (ale za to byl v kondici), se ihned zvedl a uvolnil mu místo. Ten chromý čtyřicátník to se smutný úsměvem ocenil, poděkoval a vděčně si sedl. Každý krok byl pro něj očividně těžký.

Nenápadně jsem nemocného muže pozorovala zpovzdálí několika metrů v autobuse a bylo mi ho líto. Představila jsem si, jak to má v životě v každém ohledu těžké a doufala jsem, že má někoho, kdo mu aspoň občas pomůže a povzbudí ho.

Když autobus zastavil na další zastávce, hodně lidí vystupovalo. Chromý muž se těžce s pomocí berlí zvedl a snažil se, jak nejrychleji mohl, dostat ke dveřím. Tam do něj hrubě narazila asi dvacetiletá dívka. Muž zakolísal a vypadalo to, že spadne. Naštěstí to bylo mezi dveřmi! Protože je měl po boku, dopadl na ně, ale ne na zem. Když se vzpamatoval, rychle se belhal z autobusu, aby se dveře nezavřely. Rozhořčeně zakřičel za mladou dívkou, proč se k němu tak ošklivě zachovala! Ta se jen netečně ohlédla a šla dál.

PŘÍPAD DRUHÝ – JAK MĚ TÉMĚŘ SEJMUL RAMENEM TŘICÁTNÍK

V čase před Vánoci jsem šla po Francouzské ulici v Praze na Vinohradech. Bylo to právě na místě, kde chodník měří asi dva metry. Proti mně šla rodina, která se sestávala z matky, otce a syna. Už z dálky jsem viděla, jak se manželka zavěsila na jedné straně do manžela a usmála se na něj. Z druhé strany nabídl rámě své matce syn. Byl to pohledný a vysoký třicátník se statnou postavou.

Když jsem to viděla, sama pro sebe jsem se usmála a napadlo mě, jak pěkná rodina to je! A jak se k sobě hezky chovají.

Čím víc se ke mně blížili, bylo mi jasné, že se na chodník všichni nevejdeme. Rodina, která byla do sebe zavěšena, zabírala celý chodník. A čím víc jsme si byli blíž, tím víc mi docházelo, že oni se mi nevyhnou. A tak jsem šla co nejvíce k domům a výlohám, které byly na mé straně.

A pak to přišlo! V očích mladého muže jsem zahlédla něco, co bych popsala jako výzvu spojenou s arogancí: „Počkej, teď ti to nandám!“

A nyní si zkuste představit, že sedíte v kině a sledujete zpomaleně scénu: Já ustupuji, co nejvíce k domům a výlohám po pravé straně. Pevně držím nákupní tašku s pětikilovým nákupem zavěšenou na mém rameni. A najednou to přichází! Mladý muž se blíží a pak to do mě napálí svým velkým mohutným ramenem! Já to schytávám! Je to tak velký a bolavý úder, který mě šokuje, že jen zaúpím: „Ach!“ Rána mě vychýlí z mé trajektorie a moje rameno včetně ruky odlétává směrem dozadu!

Zůstávám na ulici stát, snažím se najít rovnováhu a nespadnout. Když se vzpamatuji a konečně se nadechnu, otáčím se v šoku za mladým mužem. Ten se také ohlédne a já si v jeho očích přečtu pyšný výraz: „Vyhrál jsem!“

Smutně odcházím domů a v očích mě tlačí slzy. Nechápu. Nerozumím. Jak může být pro muže, který je asi o čtyřicet kilogramů těžší než já, tohle vítězství? Jak může mít někdo radost z toho, že mě téměř sejmul na ulici? Jak může mít někdo dobrý pocit z toho, že ublížil neznámé ženě, která mu nic neudělala?

PŘÍPAD TŘETÍ – TÉMĚŘ OSMDESÁTILETÁ DŮCHODKYNĚ PO DVOU MRTVICÍCH

Nikdy nezapomenu na vyprávění paní sousedky. Když se to stalo, bylo jí asi 76 let a měla za sebou dvě mrtvice. Tehdy jela ráno autobusem kolem půl osmé do nemocnice na vyšetření. Byl plný autobus dětí a dospívajících, kteří jeli právě do školy.

Paní sousedce se často v důsledku špatného krevního tlaku motala hlava. Proto když nastoupila, poprosila dospívající mládež, která obsadila všechna místa k sezení, zda by ji nepustili sednout.

„Chcípni, krávo!“ odpověděla jí dospívající dívka a ostatní spolužáky tím nesmírně pobavila.

JSOU HRUBOST, AROGANCE, POVÝŠENOST A PÝCHA ZNAKEM MLADÝCH LIDÍ?

Ve všech případech mi hlava nebere, kde se bere v mladých lidech taková hrubost, arogance a pýcha? A jestliže se takhle chovají k cizím lidem, které neznají, jak se chovají k těm, které znají? Je to jiné? Lepší? Anebo naopak ještě horší?!

Co mě šokuje nejvíc? To, co bysme dříve označili za hrubé chování a hromadně ho odsoudili, se v současné době bere jako normální. Jako znak doby, ve které žijeme a jako něco, na co si musíme zvyknout.

Dříve bychom hrozné chování odsoudili a mladý člověk by se zastyděl a v lepším případě omluvil.

Dnes má málokdo odvahu zastat se chudáka, mrzáka a slabého člověka oproti útočící většině. Když se o tom bavím s lidmi, tak mi často vysvětlí, že je dnes těžké se ozvat, protože by to taky mohli „schytat“. Lidé se bojí. A koho se bojí? Právě těch mladých, arogantních a pyšných lidí.

Už jsem se v různých psychologických článcích dočetla, že z pýchy (která je jedním ze základních hříchů v křesťanství a tím, co nás odděluje od Boha, tedy od jediného Dobra) se stala ctnost, kterou dnes nazýváme zdravým sebevědomím.

Setkala jsem se s tím mnohokrát. Lidé, kteří si nevidí pro svou pýchu ani na špičku nosu, se domnívají, že to je jejich zdravé sebevědomí a důležité je jen to, co chtějí, cítí a potřebují pouze oni.

A jak jste na tom vy? Máte kolem sebe mladé lidi, kteří se umí omluvit, přiznat chybu a je radost s nimi být, protože vás mile překvapí a obohatí svým svěžím pohledem? Anebo spíš ty pyšné, vševědoucí, arogantní a věčně hádavé mladé lidi, se kterými je těžké vyjít a před kterými se raději člověk zavře v pokoji?

Krásné zimní dny bez hrubosti a arogance vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Autor: Hana Rebeka Šiander | pátek 12.1.2024 19:48 | karma článku: 37,91 | přečteno: 2221x

Další články autora

Hana Rebeka Šiander

Nevhodné dárky, které se fakt nepovedly

Během svého života jsem opakovaně dostávala nevhodné dárky, ze kterých jsem neměla radost. Dárci se zkrátka nestrefili. Občas jsem se cítila trapně, byla v šoku. A jsou věci, které byste nikdy dávat neměli. Jaké? Přináším seznam!

27.12.2022 v 0:50 | Karma: 30,55 | Přečteno: 8623x | Diskuse | Společnost

Hana Rebeka Šiander

Krásné Vánoce 2022

Rok se s rokem sešel a znovu jsme přivítali Vánoce. Čas, který prožíváme rozdílně. Přesto by to měl být čas pokoje, lásky, štěstí, radosti a zamyšlení se nad tím, co Vánoce jsou.

26.12.2022 v 21:55 | Karma: 6,04 | Přečteno: 354x | Diskuse | Osobní

Hana Rebeka Šiander

Recenze výstavy Plečnik na na Pražském hradě

O slovinském architektovi Jože Plečnikovi jsem se poprvé doslechla, když mi bylo 20 let. Tehdy se mi některá jeho díla líbila, jiná ne. Po 20 letech jsem názor na Plečnika opravila. Jeho díla jsou jednoduchá, geniální a nadčasová.

24.9.2022 v 19:26 | Karma: 11,68 | Přečteno: 335x | Diskuse | Společnost

Hana Rebeka Šiander

Žít v demokracii neznamená, že budu bezohledný sobec

Mladí lidé se dnes domnívají, že život v demokratickém státě znamená, že se budou rozhodovat sobecky, jak se jim líbí a myslet jenom na sebe. Bez ohledu na druhé. Kladu si otázku - jak na to jenom přišli?!

22.9.2022 v 22:45 | Karma: 24,67 | Přečteno: 972x | Diskuse | Společnost

Hana Rebeka Šiander

Jak se mi žije na pražském Smíchově

Jsou tomu dva měsíce, co jsem se přestěhovala po Praze z jedné čtvrti do druhé. Ze Střešovic na Smíchov. Jak se liší jedna městská část od druhé? V čem jsou jejich klady a zápory? Co mě trápí na Smíchově nejvíc?

21.9.2022 v 22:02 | Karma: 19,42 | Přečteno: 1366x | Diskuse | Společnost

Nejčtenější

Chlípní rudoarmějci na lovu. Slavný fotograf nafotil tutlanou sexualitu v SSSR

11. června 2025

Seriál Jen rok po Stalinově smrti dorazil do Sovětského svazu Henri Cartier-Bresson. Slavný francouzský...

Koruny místo eur. Reebok nabízel oblečení za hubičku, Češi zběsile nakupovali

8. června 2025  17:40,  aktualizováno  18:49

Za neobvykle nízké ceny nabízel oblečení internetový obchod značky Reebok. V sekci „výprodej“ na...

Na Rakovnicku boural známý podnikatel a miliardář. Řidič druhého auta zemřel

6. června 2025  16:50,  aktualizováno  17:10

Při tragické nehodě ve středu 4. června u Nového Strašecí na Rakovnicku se těžce zranil jeden z...

Trefili jsme Rusům základnu s letouny, které jim ještě zbyly, hlásí Ukrajinci

6. června 2025  10:46

Sledujeme online Ukrajinská armáda oznámila, že zasáhla vojenská letiště v ruském Engelsu a Ďagilevu a sklad...

V Indii se zřítil letoun s 242 lidmi mířící do Británie, dopadl na lékařskou ubytovnu

12. června 2025  10:55,  aktualizováno  16:42

Letadlo společnosti Air India s 242 lidmi na palubě mířící do Británie se krátce po startu zřítilo...

Puma na útěku odolávala uspávadlům celý den. Konečně se ji podařilo chytit

12. června 2025  19:40

Policii a veterinářům se podařilo najít a odchytit pumu, která ve středu utekla majiteli u Josefova...

Krásná i bez prsou. O sexualitě po rakovině se mluví málo, říká lékař

12. června 2025  19:36

Sexualita a intimita patří mezi nejopomíjenější témata péče o onkologické pacienty. V ordinacích se...

Pád letadla v Indii přežili dle policie dva lidé. Bylo to rychlé, popsal Brit z 11A

12. června 2025  17:09,  aktualizováno  18:17

Letecké neštěstí v Indii má jednoho přeživšího, uvedla stanice BBC s odvoláním na místní policii....

Stíhačku v bojových soubojích ovládala AI, hlásí průlom švédský výrobce gripenů

12. června 2025  17:49

Švédský Saab a technologická společnost Helsing ohlásili průlom v zavádění umělé inteligence do...

  • Počet článků 633
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3786x
Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.