Zlatí estébáci

Estébáci byli ještě zlatí ve srovnání se svými dnešními nástupci, zejména „pokutovými“ exekutory a advokáty. Tyto profese mají společné to, že nevytváří žádné hodnoty, ale naopak  pronásledováním a nepřiměřeným trestáním svých obětí snižují jejich pracovní či studijní výkonnost.

Mladším čtenářům by se možná mohl pojem estébák trochu vysvětlit. Příslušník Státní bezpečnosti /StB/ měl jednu z preferovaných profesí za předchozí komunistické totality, která lákala zejména ty občany, kteří uvítali komunistický převrat v únoru 1948, a kterým tedy vůbec nevadilo, že jsme se stali lokaji Sovětského svazu. Ke štěstí jim stačilo to, že se bohatším zabavil majetek, včetně toho, že už nebudou nikým vykořisťováni.  Po Západu totiž nijak netoužili, a třeba jinou než naši či sovětskou kulturu ke svému životu nepotřebovali. Navíc se jednalo o povolání jistě příjemnější, než být aktivním  členem vedoucí třídy dělníků a rolníků, což ovšem vyžadovalo chodit každé ráno do fabriky či na pole. Nechali se tedy živit a šatit pracujícími, a výměnou za to je chránili před špióny a dalšími narušiteli, jako třeba chartisty.

 Hravě si spočítali, že jistě méně namahavé než zařezávat někde u ponku bude sledování spoluobčanů, kteří stávajícím systémem nadšeni zase nebyli. Navíc to bylo docela zajímavé, včetně mnohdy opojného pocitu moci nad sledovanými. Estébáci měli jen mírně nadprůměrný plat, a svým obětem nezpůsobovali přímé finanční škody. Pouze zprostředkovaně, když je nechali zavřít, vyhodit z práce, či brzdili jejich kariéru atd. Hlavní „pracovní“ náplní řadových estébáků bylo ale vykazování činnosti, aby nebylo pochyb o tom, jak jsou nezbytní, což dokládá např. popis jejich aktivit v brněnském hotelu Continental – klik prosím ZDE

Vrcholovým estébákem byl ministr vnitra, a ten už k větším penězům přijít mohl, když třeba za provizi někomu ze svých věrných levně přihrál zkonfiskovanou vilu po emigrantech, nebo zabavené luxusní auto.

 V současné době už řadové občany nynější Bezpečnostní informační služba nijak neobtěžuje, jaké mají platy známo není, a pokud si někdy její pracovníci přilepšují, tak se jedná vždy jen o řidiče nebo prostě  občanské pracovníky, jak se objevilo ve zprávách před pár dny v souvislosti s falšováním výkazu jízd.

Ale tím, že se dnešní BISka už o lidi tak nezajímá, objevilo se na trhu prázdné místo, které okamžitě zaplnili exekutoři spolu se svými advokáty. Začali s vymáháním pokut od dopravních podniků, což nedávno rozšířili o skupování a následné vymáhání korunových nedoplatků za plyn, vodu či elektřinu.

Je třeba zdůraznit, že nezaplacení jízdného za MHD je prohřeškem, za který musí být dotyčný potrestán, neboť se tím dopustil okradení dopravce o dříve 7 či 10 korun, nyní již o víc, podle jednotlivých tarifů. Nic na tom nemění možné příčiny takového jednání, neboť  i když  ne vždy se muselo jednat o úmysl, důsledek  je stejný – černý pasažér porušil přepravní řád.

Jiná věc je ta, jestli je přiměřené,  že následně musí dotyčný zaplatit částku i tisíckrát větší, než byla jeho „úspora“, a kdo na tom profituje. A je všeobecně známo, že to přiměřené není, a že z toho mají zisk především exekutor a jeho advokát. Je to velký nepoměr – dotyčný jel řekněme 20 minut v MHD bez zaplacení a „ušetřil“ třeba 20 Kč, exekutor s advokátem 20 minut vkládali do šablony v počítači pár údajů za dalšího černého pasažéra, vytiskli a dali do obálky, ovšem již za 20 tisíc Kč. Pokud má dotyčný pokut více, tak jim to pak jde ještě rychleji, když  do slučování pohledávek se jim pochopitelně nechce.

Zajímavá jsou následující slova JUDr. Sokola: . „Dlužník je ten poslední, na koho by měl být brán ohled,“ tvrdí. „Nebude poroučet věřiteli, nemá si co vyskakovat, má platit. Majetkoví delikventi si žádný zvláštní servis nezaslouží.“

Paradoxně  sám k sobě pan doktor Sokol už tak přísný není, jak dokládá následující citace z ihned: „Spor odstartovala v dubnu 2006 reportáž České televize, která uvedla, že advokátní kancelář Brož, Sokol a Novák má zlatý důl z vymáhání pokut po černých pasažérech. A díky desetileté zakázce, kterou advokátům přidělil pražský Dopravní podnik bez výběrového řízení, si vydělali několik set milionů korun. Sám Dopravní podnik přitom získá z vymožené sumy pouhý zlomek. “

Takže čert vem výběrové řízení, vždyť kdo by mohl s Dopravním podnikem hlavního města Prahy spolupracovat lépe, než bývalý ministr vnitra, že ano. Tím se pan doktor Sokol stal jen rok po listopadu 1989, takže kdoví, třeba mu ještě v nějaké zásuvce proslulé kachlíkárny zanechal know how jak na obyčejný lid jeho předchůdce Obzina či jiný výtečník, a pan doktor Sokol to už jen dovedl k dokonalosti, v týmu s exekutorskou hvězdou JUDr. Podkonickým.

Našli mnoho následovníků, v Brně je třeba proslulý tým magistrů Adametze a Homoly, kterým ani nevadí, když se dotyčný přestěhoval a žádné upozornění nedostal, když mu navíc při úhradě jedné pohledávky bylo Dopravním podnikem města Brna sděleno, že žádné další pohledávky nemá, pochopitelně že měl, byly ale už postoupeny vymahačům. Situaci v Brně se věnoval blog ZDE

Před pár dny „zabodoval“ Radiožurnál úsměvnou reportáží o tom, jak se v Chomutově pořádala dražba věcí, zabavených exekutorem,  ve které se její účastníci rozplývali nad tím, jak dobře pořídili. O tom, že se jednalo třeba o věci, zabavené kvůli jedné černé jízdě, nepadlo ovšem ani slovo. Proč taky jitřit vášně, zvláště když JUDr. Sokol, který si exekucemi pár desítek milionů občas přivydělá, je pro Český rozhlas tou největší autoritou na vysvětlování právních záležitostí.

Co na tom, že si desetitisíce takto poškozených jistě postesknou, že estébáci byli ještě zlatí, a že tohle se za komunistů nedělo. JUDr. Sokol a další mají nahrabáno, a tak je vůbec nezajímá takový detail, jako že svou nenasytností nahání voliče KSČM. Nejhorší je, že toto okrádání občanů ve vlastní prospěch posvětil a úspěšně  praktikuje náš nejproslulejší polistopadový právník,  samotný JUDr. Tomáš Sokol. Pak totiž  už žádného našeho zákonodárce při toulkách světem ani nenapadne se zeptat,  jestli se někde třeba při nezaplacení jízdného ve výši dvou eur může pokuta vyšplhat až na dva tisíce.