Supermarkety už vydělávají i na prodeji reklamy

Zažitou představou je to, že zákazník zaplatí v ceně zboží i honorář reklamní agentuře a následně např. televizi, která mu pak umožní širší výběr programů. Nenápadně ovšem došlo k zajímavému posunu, kdy zákazník přispívá třeba "svému" marketu ještě navíc a to zcela dobrovolně. 

Zrovna dnes rozjíždí jeden řetězec velkou SMS soutěž, kdy každý týden vyhraje 10 účastníků bílý spotřebič v ceně 11 tis. a 10 dalších poukázku na zboží v hodnotě tisíc korun. Jen musí mít to štěstí, aby před jeho SMS přišlo pořadatelům vždy přesně 1999 esemesek od ostatních, u peněžité prémie pak 749.

Pokud by ale nestihnul poslední šanci - pořadové číslo 20 000, měl by smůlu a tento týden by už nevyhrál. Ovšem esemesky by mohl posílat klidně dál, protože by tak zvyšoval své naděje na hlavní výhru, kterou je auto pro odesilatele největšího počtu krátkých zpráv. 

Cena jedné SMS je 10 Kč, takže od prvních dvaceti tisíc účastníků, mezi kterými se každý týden bude rozhodovat, se vybere dvě stě kolíků. Sto dvacet by mělo připadnout na výhry, spíše ale mnohem méně. Firma s bílou technikou je dost možná v rámci reklamy věnuje zdarma, nebo s výraznou slevou.

Takže zbude jistě zajímavá částka bez ohledu na to, že něco dostane i operátor. U toho lze jen doufat, že si bude počínat odpovědně a že jeho zaměstnanci, kteří budou soutěž vyhodnocovat, nebudou nějak zneužívat možnosti sledovat počet naskakujících zpráv. K tomu aby mohli třeba esemesku ze spřízněného mobilu načasovat tak, aby se právě ona stala jednou z jubilejních. Ale nebuďme podezřívaví, i když notář u toho podle informací nebude žádný.

Podobné soutěže se konají i o vstupenky na koncerty či různé hudební nosiče, cena SMS bývá už vyšší ale pravděpodobnost výhry zase větší. Vždy to vychází ale tak, že minimálně náklady vždy uhradí soutěžící. Počátky tohoto přivýdělku pořadatelů a obchodníků jsou v dávnověku soukromých televizních stanic. Copak šlo tehdy odolat při sobotním veselém večeru otázce baviče: "Kdo z diváků chce vyhrát 50 tisíc, ať nám zavolá na uvedené číslo odpověď na otázku: Který den je zítra, neděle nebo pondělí?" A již se bodrý taťka se slovy "mámo, to přeci vím" hnal k tehdy ještě pevné lince a volal, aniž by si v nadšení nad svou bystrostí povšimnul, že to není zadarmo. Postupně se to zalíbilo všem, včetně systémů veřejnoprávních.

Kdysi se o někom, kdo občas "pustil chlup" říkalo, že je to grand. Obávám se, že grandi už dávno vymizeli. Těžko tedy očekávat, že by nějaký obchodník ocenil věrné zákazníky soutěží, kterou by si nemuseli platit sami. Možná bychom si ale právě proto, než třeba pošleme esemesku v naději, že vyhrajeme pračku, mohli připomenout proslulé "Nechci slevu zadarmo."