Romové za totality - s úsměvem, i když...

Romové právě okupují naše média, zmiňme tedy něco ještě z dob, kdy se zprávy o nich mohly šířit jen per huba.  Romové s oblibou vykonávali cesty k příbuzným či známým do Rumunska, na kterých vždy značně vydělali. Podminkou úspěchu byla cesta autem Dacia, což byl licenční Renault vyráběný právě v Rumunsku. Automobilový trh v Rumunsku se podobal tomu v bývalé NDR, kde docházelo k ekonomickému zázraku v tom, že majitel ojetiny,  který si dovedl zařídit místo v mnohaletém pořadníku, prodal  před nákupem nového auta své třeba deset let staré za jeho pořizovací cenu.  Takže si prakticky zdarma vyměnil nové auto za staré.

Protože v Rumunsku  šla většina Dacií na export,  prodávaly se na domácím černém trhu za dvojnásobek oficiální ceny. Mnohdy i za víc, protože značka Dacie byla mezi Rumuny daleko nejpopulárnější. A do této země právě přijíždí v jedné nové Dacii skupina československých Romů. U nás se auta dala ze všech zemí socialistického tábora  sehnat nejsnáz, stačil jen malý úplatek či jen známost. Takže i Romové si jedno sehnali, na hranici vyplnili celní prohlášení či statistický lístek, kde napsali jestli mají foťák či prstýnek, později snad musel řidič napsat i espézetku. Což bylo ale jedno, protože kopie celního prohlášení se na celnici nearchivovaly a tak jej majitel  mohl během cesty kdykoliv "ztratit".

V Rumunsku  pak naše skupina auto prodala se stoprocentním ziskem a za peníze nakoupila třeba na naše poměry velmi levné kožichy a kožené oděvy, které pak po návratu vlakem doma prodala obvykle zase za jednou tolik. Takže investice do Dacie ve výši cca 60 tisíc Kčs  jim přinesla v Rumunsku ekvivalent cca 120 tis., za který pořídili zboží, které doma prodali pak zhruba za 240 tis.  Až na drobné výdaje se jednalo o čistý zisk, protože i vstupní kapitál se záhy vrátil. Stačilo po návratu nahlásit na Veřejné bezpečnosti, že jim někdo zcizil auto během doby, kdy byli vlakem u svých příbuzných v Rumunsku. Česká státní pojišťovna pak zařídila zbytek.

Tento příklad svědčí o tom, že někomu to u nás vždy pálilo a pálit bude. Je ovšem na legislativě i výkonné moci, aby se některé možnosti, zdánlivě nikoliv protizákonné, postihovaly už v zárodku. Kdyby tomu tak bylo, nemuselo dojít ani k problémům s kanadskými vízy. To že počet žadatelů o azyl v Kanadě stoupá je známo už několik měsíců. Už tehdy  mělo Zamini situaci sledovat, už tehdy měl jednat náš velvyslanec v Kanadě. Víme vůbec kdo to je? Asi nějaký servilní  úředníček nebo něčí kamarádíček,  v žádném případě ovšem to není chlap na svém místě. Také on svou apatií přispěl k nynější vízové povinnosti. Dávat za to vinu jen Romům by nebylo fér. Jsou prostě jen sofistikovanější, než když si dřív občas chytli něčí slepici.