První knižní skandál na blogu iDNES?

Jednou to muselo přijít i na náš blog, po éře pátera Koniáše a třeba  pálení nevhodných knih v 50. letech, nehrozí u nás knihám po roce 1989 již žádné nebezpečí. Problémy mělo jen pár neautorizovaných děl o celebritách a bez újmy přežil i Hitlerův  Mein Kampf, byť jej kšeftař Zítko udělal jako dokonalou repliku,  takže  z něj záměrně učinil další relikvii našich nácků. Kteří by si jistě jen těžko pořídili vydání, které vyšlo bez zájmu v r. 1993, s  Hitlerovou karikaturou na obálce.  

Klid byl až do úterka, kdy jsem si dovolil  dát na blog informace o knize Beetles včetně jedné celé kapitoly, na jejímž vydání jsem se taky podílel. Zmíněný blog je  ZDE . Tato skutečnost vyvolala vskutku razantní aktivitu mých dvou samozvaných vyšetřovatelů, kteří mě již několik měsíců napadají v diskusi ke každému  mému blogu, bez ohledu na téma. Neustále mi pořád dokola vytýkají či mě přímo napadají za to,  že jsem si dovolil uvádět informace o činnosti StB v jednom hotelu za totality, i když jsem uveden v seznamu důvěrníků StB, a přitom nežádám o soudní výmaz z onoho seznamu.  Abych zase nezveličoval, jeden z nich mě napadá jen občas, protože svědomitě dodržují schéma estébáckých a nakonec  i třeba nacistických zásad, kdy jeden vyšetřovatel je hodný a druhý je zlý.   Protože jsem přesvědčen, že i tento snad až hon na mou osobu vypovídá něco o stavu naší společnosti dnes, dovolím si k tomu uvést pár postřehů. Snad ještě jen to, že výraz "hon" není vůbec přehnaný, protože ten zlý ze dvou vyšetřujících aktivistů už minimálně dvě blogerky /Hanko zdravím tě -:)/ donutil blog iDNES.cz opustit.

Oba dva spustili na našem miniaturním blogerském knižním rybníčku vpravdě bouři, za kterou by se nemuseli stydět ani totalitní kulturtrégři, když ostřejší  z diskutérů-vyšetřovatelů měl v úterý ve 22:30hod.  v diskusi zmíněného blogu  33 příspěvků a druhý - hodný,  zatím 18. Naštěstí pro nás téměř všechny, jsou již dávno pryč časy kampaní  jako ´„Nová" vlna se starým obsahem.´, a tak se můžu  k výpadům těchto pánů nyní vyjádřit, na rozdíl od dřívějších totalitních dob.

Ještě by se daly tolerovat jejich výčitky /byť stěží už jejich forma/,  že se jedná o nepovolenou reklamu. Nic nepomohlo moje vysvětlení, že reklama na knížky  je opravdu jiná věc než třeba na prášky na praní, už proto,  že s naši beletrií se opravdu zbohatnout nedá, s výjimkou děl Viewegha a Formánka. Nehledě na to, že na iDNES  se o knihách blogerů informuje běžně, viz nedávno kniha Renaty Francové. Kéž bychom se jednou dočkali dne, kdy budou reklamy jen na knihy, hudbu, filmy a divadla a případně zdravotní osvětu. Ale dobře,  jsou zásadoví,  a tak měli výhrady. A nemusí pochopitelně mít ani ponětí o tom,  že když se zaplatí za tisk tisíce výtisků 50 tis. a 20 tis stojí sazba, a knižní velkoobchod uhradí za prodaný kus 80 Kč, tak to stěží stačí na to, aby si autoři ze zisku dali občas aspoň kafe. Stejně jako nemusí pochopit, že se dá něco dělat jen tak, pro radost. To všechno by se dalo tolerovat.

Jenže potom už zvolili prostředky ke své argumentaci  méně zásadové, a začali knihu kritizovat,  podobně jako mívalo ve zvyku za totality třeba  Rudé právo,  aniž by si zmíněnou knížku Beetles byť jen třeba někde aspoň prolistovali. Velice je zaujalo i to,  že se v knížce naprosto otevřeně mluví třeba o tom, jak má spousta kluku prolémy s velikostí svého zvonečku, podobně jako dívky s ňadry. Pochopitelně, že zmíněným pánům úplně unikla např. následující informace z jiného blogu, byť na něj byli upozorněni:

"Na úvod citace z Lidovek 16.8.2008: Adolescenti jsou problémová skupina, potvrzují i odborníci. „Nejsou děti, ale ještě nejsou dospělí. Odpadá kontrola vlastním rodičem, protože maminku v koupelně nesnesou, stydí se,“ vysvětluje přednosta kliniky dětské onkologie. Rostoucí varle dospívající chlapec tak vítá spíš jako potvrzení své mužnosti. „A pak přijde k nám s dvou- či tříkilovým nádorem,“ připomněl lékař odstrašující příklady. To snad ne, pomyslí si zřejmě každý čtenář při představě, že by  taková horrorová situace měla potkat třeba jeho potomka. Pak se ovšem zamyslí, vzpomene na vlastní dospívání, a už si zdaleka tak jistý není." Celý blog možne najít ZDE

Pochopitelně, že když zmínění diskutéři už měsíce jen hledají na každém blogu hůl  aby si bouchli, tak lze od nich jen těžko čekat něco jako empatii,  že by se vcítili do problémů některých z nás,  kteří třeba zmasírováni bulvární propagandou často riskují  své životy na plastických klinikách, nevybavených Jipkou, protože kvůli sem tam nějakému problému to klinice za investici nestojí. Více je možno přečíst si ZDE.

Zmínění pánové nyní vylepšili  křivá obvinění, že jsem byl spolupracovníkem StB s tím, že se předvádím na pornografických serverech. Záminkou jim je to, že jsem se občas  zmínil o knížce a vložil ukázku třeba na chatu, kde se nějaký mlaďoch trápil s rozměry své hůlky. Že by se nějako obtěžovali, třeba si diskusi přečíst, to ani náhodou. Podobně jako i přes upozornění jiných diskutujících vůbec nevnímají,  že i v seznamech důvěrníků mohl někdo být aniž by cokoliv podepsal, nebo něco tušil. Přestože i oni četli blog, kde jsem vše podrobně popsal a doložil dokumenty.   Přitom ten zlý diskutér - vyšetřovatel, který mě nejvíc údajnou spolupráci s StB vyčítá, sám dle svých slov měl za totality šéfa udavačem,  ale vůbec se o jeho svazek ani o svůj nezajímá, prý má na to čas.  O to podivnější je jeho každodenní péče o mě, když se přitom ani v nejmenším nezajímá o opravdové agenty StB, jako svého šéfa a další. .

Tady ho musím ale znovu upozornit na to, že je na špatné adrese. Jak je doloženo v blogu ZDE, StB na mě založila svazek už v r. 1958, mimo jiné i kvůli mému kmocháčkovi, odsouzenému za velezradu /komunistického teroru/, jak ukazuje nálsedující dokument.

Mmch. i kmocháček je smutným hrdinou kapitoly Zdechlina, která je součásti napadnutého blogu - kliknout prosím ZDE. Takže i u něj jsem se učil nepodléhat totalitě, podobně jako třeba od svých rodičů, na které často myslím i nyní s tím, že jejich Vánoce v koncentrácích taky nebyly z těch radostných. Začalo to zdánlivě nevině, nenápadným odbojem proti nacistické okupaci. kdy byl otec zásluhou našich udavačů internován v Kounicových kolejích v Brně. Ale i tam pokračoval v boji, i zásluhou mámy, které občas napsal koresponďák, a při návštěvách předával  motáky.

Máti na to vzpomínala, že vše dlouho procházelo i díky tomu, že jako 26letá holka se vždy usmívala na esesáky u vchodu, a tak ji nijak zvlášť neprohlíželi a motáky několik měsíců úspěšně vynášela. Uvádím to i přesto, že to jistě záhy nějaký zásadový člověk označí za kolaboraci. Jednou to ale nevyšlo, no a díky tomu máme celkem vzácné filatelistické předměty, jako tyto:

Pohled, který máma dostala do lágru v Ravensbrücku od rodiny našeho otce, který atmosférou Slovácka dodával sílu nejen jí ale i dalším kamarádkám, včetně známé Milady Horákové.

Z koncentráků se mohlo i psát, kupodivu mnohem častěji než třeba z jáchymovského pekla, tak na ukázku jak vypadaly dopisy z Ravensbrücku a z Dachau.

Tohle je shodou okolností dopis do místa děje kapitoly Zdechlina, který psal otec z Dachau kmocháčkovi.

Pěkné Vánoce všem!