Předvádí Tomáš Poláček žurnalistiku jako z 50. let?

Redaktor Magazínu MF DNES T. Poláček patřičně rozčeřil blogerské vody, když z blogerů nenechal zřejmě ani Nitku suchého. Udělal  to brainstormingově až recesisticky, prostě co mu přišlo na klávesnici, to jsme si přečetli. Podle toho vypadal výsledek, něco bylo vtipné i trefné, něco zase úplně mimo. Potud vše v pořádku. Kdyby ovšem... kdyby téměř vzápětí nepřišel rozhovor pana Poláčka s premiérem Fischerem v magazínu, vedený z jeho strany takovým  způsobem, že by za něj kdysi jistě dostal pochvalu i od samotného generalissima.

V této kombinaci vše dostává jiný rozměr, a nemůžu se ubránit dojmu, že tak nějak to vypadalo v naší žurnalistice po vítězném únoru v roce 1948. Pochopitelně jen s trochu jinými kulisami. Tehdy se průbojní nově zrození novináři potřebovali vymezit proti staré gardě,  a tak se pouštěli do Peroutky, Tigrida a dalších. To dnes pan Poláček udělat nemohl, přeci jen napadat etablované kolegy z konkurenčních listů z mnoha důvodů možné není, tak to prostě udělal s blogery. Ty to taky zase tolik nebolelo, pokud vím, tak zatím žádný bloger neemigroval a dokonce všichni i nadále můžou psát.  

Další výraznou  podobností s 50. léty se vyznačuje rozhovor T. Poláčka s premiérem Fischerem v Magazínu MF DNES, který si můžete přečíst po kliknutí ZDE. Jediný rozdíl proti tehdejší době je v tom, že žádný tehdejší totalitní vládce by k sobě novináře nepustil. Ale pokud jde o oddané vyznání obdivu k vrcholnému představiteli moci, v tom pan Poláček nezaostal ani trochu. Navíc přímo geniálně dokázal z jediné možné kaňky, či dnes už spíš jen z drobné pihy na kráse - z Fischerova dlouholetého členství v totalitní KSČ - udělat ještě přednost.  

 Pan premiér totiž napřed líčí jaký o něj měla KSČ zájem: " Prvně mě oslovili, když jsem skončil studia, a to jsem ještě odmítl... Pak jsem odmítl ještě několikrát, ale nakonec jsem odmítnout nedokázal, což mě mrzí."  Ovšem o kousek dál pan premiér poznamenává: "...těžko snáším kritiku od těch, kteří roku 1989 klepali na dveře stranických sekretariátů a dožadovali se vstupu, pak se to nestihlo a oni z toho dělají ctnost, ačkoli se pilně tužili v řadě společenských organizací nevábného typu, jakou byl třeba SČSP."  Takže celá naše totalita odbyta jen několika řádky, ze kterých navíc vyplývá, jaký už tehdy měla naše společnost o Jana Fischera zájem, zatímco většina ostatních musela o vstup mezi elitu žadonit.

  Na rozhovor jsem reagoval blogem, který si můžete přečíst po kliknutí ZDE. Když jsem v diskusi pod článkem Karla Drábka zahlédl reakci pana Poláčka, okamžitě jsem reagoval a upozornil jsem ho na svůj článek,  odpovědi jsem se žel už nedočkal. Kdoví, třeba už byl pan Poláček zaměstnán gratulacemi od buněk KSČM za první dokonalé vypořádání s naši totalitní minulostí. 

pěkně zdravím

·19.11.2009 12:56 ·tomáš poláček ·Re: pěkně zdravím

·19.11.2009 13:08 ·oldiess