Pohřeb Matušky je větší událostí než byl Krylův

Důvodem může být to, že zatímco Karel Kryl národ rozděloval, Waldemar Matuška jej naopak spojoval. Jak poznamenal právě na ČT 24 Jiří Černý, Matušku poslouchali všichni od dělníků až po lékaře. Mohlo by se ještě dodat, že jak disidenti tak i mlčící většina, která dle možností zkoušela za totality přežívat, odpracovat si své a pak o víkendu prchat před vším na chalupu. Oblíben byl pochopitelně i u soudruhů, estébáků a dalších, kteří naši totalitu aktivně udržovali při životě.

Svým způsobem dnešní pohřeb Waldemara Matušky národ spojil tak, jak se naposledy stalo v roce 1989. Bez výjimky v dobrém na něj před kamerami vzpomínají všichni, od disidentky Marty Kubišové až po osobnosti, jejichž totalitní rejstřík zdaleka tak čistý nebyl. Nic proti tomu, stejně jako snad není třeba vyčítat zpravodajské ČT 24 dnešní dlouhý blok, věnovaný rozloučení s Waldemarem Matuškou. Vždyť Matuška přece jen patří mezi ty z našich zpěváků, kteří úplně s režimem nesouzněli, měl např. i roční zákaz vystupování v televizi.

Při vší úctě k němu je ovšem třeba poznamenat, že patřil ke zpěvákům, kteří jen reprodukovali písně jiných autorů. Podobně jako Karel Gott nebo v cizině třeba Frank Sinatra. Není nutné dodávat, že tento typ zpěváků svou tvorbou spíš podporuje panující establishment, ať u nás nebo v USA či jinde. Tak jako Sinatra neměl nikdy píseň proti Vietnamu jako třeba Country Joe and the Fish, tak jsme nemohli ani my čekat od Matušky nebo Gotta písně, které skládal a zpíval třeba Karel Kryl.

Waldemar Matuška si jistě zaslouží důstojné rozloučení, vždyť  mnohým z nás pomáhal přečkávat obtížné roky, dopřával nám aspoň trochu radosti v totalitní šedi díky svému umění, tak jak mu to okolnosti dovolovaly.  Bylo by ale dobré, abychom si vedle něj stejně tak nadále připomínali i další velikány naší hudby, včetně Karla Kryla. Zatím to totiž vypadá tak, že většina rozhlasových stanic včetně veřejnoprávních snad ani žádný Krylův disk nemá k dispozici.