Petr Kellner přišel o 30 miliard? Jistěže ne!

Podobně jako nepřišla o žádných 40 miliard belgická KBC, které u nás patří ČSOB. Stejně jako o závratné miliardy nepřišla žádná z dalších firem u nás či ve světě, jak je nám neustále mylně prezentováno.  Jediné co se u všech změnilo je to, že vzhledem k zákonům o účetnictví musí upravit počet žetonů, se kterými podnikají.

Petr Kellner to přímo geniálně vystihl již v úvodu rozhovoru pro MF Dnes: 

 "Přišli jste o peníze v těch zkrachovalých bankách?
O drobné. Normálním pohledem jsou to obrovské peníze, ale v podstatě drobné, protože to není nikde vidět, nemá to na nás žádný vliv."  

Protože se k tomu ale žel později již nevrátil, zkusme si jeho slova podrobněji vysvětlit tady. Např. Home Credit Petra Kellnera  půjčí 10 miliard na úrok 11%.  Dejme tomu, že sto milionů se použije na úhradu nákladů, mzdy, marketing atd. Zbude jedna milarda, kterou Petr Kellner investuje do akcií, jak nakonec i zmínil v rozhovoru. Do stejných akcií můžou investovat i další, kteří mají volné prostředky.  Např. advokáti, kteří berou za jeden často i jen půlhodinový úkon přes dva tisíce korun, nemluvě o procentech z vyhraných sporů. Notáři, kteří mají zákonem stanovená procenta z projednání dědictví a současně jistotu, že jim neunikne ani jediný zákazník. A mezi mnoha dalšími pochopitelně banky, které pracují na stejném principu jako zmíněný Home Credit. 

Odhlédneme-li od skutečnosti, že půjčky umožňují rozvoj ekonomiky a třeba advokáti přispívají k objektivnímu řešení sporů /byť všichni za poměrně velkou cenu, protože vzhledem k monopolu svých oborů mají nadsazené ceny/, platí pro zmíněné kupce akcií jedno společné - na nákup použili "peníze", které nebyly získány tak, že by výměnou za ně bylo něco vyrobeno, vytvořeno, uzdraveno, vymyšleno - nic takového! Tato podmínká přichází až v následné fázi, kdy musí vyrábět a vytvářet hodnoty dlužníci, aby mohli úvěr splatit.

 Mezitím ovšem majitelé těchto fiktivních prostředků koupí třeba akcie automobilky za momentálně tržní vysokou cenu. Ta ovšem vůbec neodráží skutečnost spočívající v tom, že akcie automobilky jsou vlastně koupeny za fiktivní prostředky budoucích hypotetických kupců aut. Ti mají ovšem právě plno problémů tyto prostředky splácet a z toho důvodu nákup auta odkládají. Další scénář je známý, automobilka krachuje a cena jejích akcií se propadá. Ztráty jdou do miliard. Ale jak jsme si právě ukázali, jedná se pouze o miliardy fiktivní, které nikdy nebyly získány výměnou za něco prospěšného, co bylo vyrobeno či vytvořeno.

Jsou to peníze, které zcela logicky nikdy nemohly být vidět, jak správně řekl Petr Kellner, jehož slova si dovolím pro úplnost ještě jednou zopakovat:

 "Normálním pohledem jsou to obrovské peníze, ale v podstatě drobné, protože to není nikde vidět." /Petr Kellner/