Ondřej Hejma svým Fejsbukem dráždí hady bosou nohou

Jak uvádí anotace, tak „Pražský muzikant a novinář podává výjimečný autobiografický pohled na tuto zemi v posledních čtyřiceti letech.“  Ondřej Hejma ovšem při psaní knihy hrubě podcenil silnou a vytrvalou ekipu jediných spravedlivých diskutérů na blogu iDNES. Tito strážci morálky si zatím užívají zimního polospánku v anonymním teploučku diskusí na iDNES. Ale běda Hejmovi jakmile se proberou a z knihy Fejsbuk zjistí třeba to, že i Hejma byl za totality v USA, či měl co do činění se svazky StB. Zvláště když to v knize místy poněkud obešel.

Pro mě samotného to bude ovšem znamenat jistou úlevu, protože tímto přijdu o jeden „primát“, když zásluhou diskutérů jako cojanato, echo3 či Ištván Vinnetou a dalších je již tři roky v téměř každé diskusi pod mým blogem připomínáno, že jsem byl za totality v USA.  Naposledy minulý týden, kdy jsem navrhoval pojmenovat něco po Danuši Muzikářové, která byla zastřelena svým spoluobčanem – milicionářem,  při výročí okupace v srpnu 1969- ZDE.

Takže mladší čtenáři blogu iDNES tak nutně musí mít dojem, že jsem byl asi jediným Čechoslovákem, který se za totality, kdy se přeci vůbec nemohlo cestovat, dostal na Západ, a ke všemu ještě rovnou do USA. Vždyť proč by to jinak museli někteří diskutéři pořád připomínat, bez ohledu na téma blogu, ke kterému se navíc téměř nikdy vůbec nevyjadřují.

Ondřej Hejma sice ještě popsal, jak se s kamarádem dostal počátkem 70. let do Nepálu, když jeho „otec Tibor byl ředitelem sportovního nakladatelství Olympia, zapojil do hry svůj vliv a pod příslibem napsání knihy nám zařídil pracovní výjezdní doložku na tři měsíce.“ Charakteristická je ovšem další poznámka k reakcím po vydání knihy: ´Dostali jsme stovky dopisů. Ty z Čech se soustředily na jedinou otázku: „Jak jste, vy kurvy, dostali tu výjezdní doložku?“´

Kniha Fejsbuk pak hned pokračuje kapitolkou „Poprvé v Americe“ s tím, že „uplynuly dva roky, v Praze už byla podepsaná Charta 77, v Americe zase natočili Saturday Night Fever  ty dva svět byly tou dobou už od sebe hodně vzdálený, asi jako Václav Havel a John Travolta. Náš neskutečnej sen nicméně pokračoval, a nebejt důkazů, měl bych dneska problémy uvěřit, že se to vůbec stalo.“

Těžko říct, proč tady Ondřej Hejma úplně vynechal to, jak se mu podařilo do USA vycestovat. Na tomto místě zase ale sám musím těm, co mi cestu do USA neustále vytýkají poděkovat v tom smyslu, že na jejich popud jsem důkladně popsal způsob, jakým jsem donutil bolševika  aby mě do USA pustil - ZDE

Jak ale snad potvrdí ti, kteří již Fejsbuk přečetli, knížka se nedá číst jinak než na jeden zátah, a je to dosud to nejlepší, co tady vzniklo o totalitě na pozadí prostředí rockerů či fandů hudby všeobecně. Hejma je taky jediným, kdo si mohl dovolit prokládat text citacemi své písně, neboť Sametová vyjádřila ve zkratce úplně všechno o tom, jak to tady vypadalo. Proto mi už přišla zbytečná snaha o další umělé vytváření autenticity již dávno otřepaným přepisem sms zpráv bez diakritiky.

To je ovšem drobnost, důležité a rozhodující bude,  jak se postaví tvrdé jádro diskutérů blogu iDNES  k tomu, že Hejma nepopsal způsob, který mu umožnil cestu do USA. Docela dobře by mohlo následovat to, že každý jeho koncert bude narušován transparenty, že byl za totality v USA, zatímco ostatní nemohli jet ani do Polska.  Být Ondřejem Hejmou, v Brně  bych ale raději už ani nevystupoval. Tady jej totiž před 15 lety atentátník bodnul do břicha jen proto, že ho údajně rušila hlasitá hudební produkce. A uznejme sami, že cestovat si za totality po Americe bylo hříchem mnohem větším.

Ale možná je všechno jinak, a Ondřej Hejma bude v pohodě, protože důvodem toho, proč mě někteří diskutéři pořád napadají je naopak to, že jako jediný tady pravidelně uveřejňuji dokumenty z archivu StB. A třeba je to hlavní příčinou toho, že to  někoho dráždí. Hejma se tomu vyhnul, když jeho svazek byl v listopadu 1989 skartován, a to co na něj psali udavači neuveřejnil, jen něco citoval, aniž by uvedl jejich jména. Takže nakonec třeba ty hady bosou nohou ani tolik nedráždí.