Odvolání proti rozsudku MS Brno- platba za parking vraku

Krajský soud v Brně,

prostřednictvím Městského soudu v Brně

Rooseveltova 16

601 62 Brno   

                                                                                                                            30. září  2009

Věc:  č.j. 108 C 14/2009 - 52 /Odvolání proti rozsudku/               

Odvolání  proti Rozsudku č.j. 108 C 14/2009 - 52  a žádost o jeho zrušení v plném rozsahu a to z následujících důvodů:

V rozsudku byla pominuta některá zásadní fakta, která dokazují naprosto chybné postupy jak Policie ČR, tak i magistrátu statutárního města Brna, zejména v následujících bodech, které žel Soud vůbec nebral v úvahu:

1/ Magistrát statutárního města Brna neměl žádné právo parkovat vozidlo paní Trenčanské, protože k tomu nebyl právní titul - což je pravomocné rozhodnutí o přestupku. Přestupek navíc nespáchala paní Trenčanská ale zloděj, který auto po jeho zcizení z parkoviště, poté co byl zřejmě vyrušen, zanechal na vozovce, čímž na ní vytvořil překážku silničního provozu. Takže vozidlo mělo být zajištěno a odtaženo jako kradené, neboť se nejednalo o špatně zaparkované či majitelem na komunikaci ponechané vozidlo, ale vozidlo zcizené, jak dokládají i všechna vyjádření jak strany žalobce, tak i žalované.  Za ukradené vozidlo ovšem nelze v žádném případě účtovat parkovné. Z protiprávního jednání na postiženém totiž není možné jakkoliv profitovat.  

2/ Dále i kdyby se hypoteticky připustilo, že přestupek mohla udělat paní Trenčanská, i tak byl po jednom roce promlčen. Z toho by vyplývalo, že vozidlo bylo parkováno svévolně Magistrátem na jeho území, když k tomu nebyl právní důvod (přestupek promlčen). Tudíž náklady parkování by šly k tíži toho, kdo protiprávně jednal - tedy k tíži Magistrátu.

Samotné Odůvodnění rozsudku je sice z pohledu  předchozích bodů 1 a 2 již irelevantní, přesto stojí za zmínku, že i když  částečně vychází z objektivně popsaných skutečností, tyto jsou ovšem  zdůvodněny v neprospěch paní Trenčanské.

V posledním odstavci na straně 3 Rozsudku  je uvedeno, že "Podle ustanovení §45 odst.1 zákona  č.361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit, neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace."

Jak jednoznačně vyplývá ze všech dosud získaných důkazů, i v rozsudku uvedených, zmíněnou "překážku provozu na pozemních komunikacích" nezpůsobila totiž v žádném případě paní Trenčanská, ale dosud neznámý pachatel, který s vozidlem pravděpodobně při pokusu o krádež manipuloval,  a tak jej dostal mimo parkoviště do vozovky.

Kdyby Policie ČR jednala v souladu s čl. 11 odst.(1) Listiny základních práv a svobod  "Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. " a také v rámci svých služebních postupů - musela by při tomto zjevném pokusu o krádež okamžitě informovat majitelku vozidla paní Trenčanskou /a tak poskytnout ochranu jejímu majetku/, která by tak mohla neprodleně překážku - kterou sice nezpůsobila, ale jejíž příčinou bylo její vozidlo - sama odstranit, třeba zatlačením zpět na parkoviště. Současně by svou okamžitou výpovědí mohla přispět k dopadení pachatele či pachatelů tohoto pokusu o krádež.

K tomu ovšem kvůli zjevnému pochybení policisty paní Trenčanská vůbec nedostala příležitost, stejně jako se nedostalo ochrany jejímu majetku. Soud přitom nevzal tuto skutečnost na vědomí i když věděl, že paní Trenčanská tam vozidlo parkovala již několik týdnů předtím, v naprostém souladu se Zákonem  o pozemních komunikacích. Je tedy naprosto zřejmé, že neměla žádný důvod umístit sama z ničeho nic vozidlo do vozovky tak, aby se stalo překážkou provozu.

V této věci byl učiněn dotaz na Policii ČR /příloha č. 1/ kde byla mj. požadována následující vysvětlení:

1/ Bylo při kontrole vozidla před odtahem prověřeno, jestli nedošlo k násilnému vniknutí?

    Paní Trenčanská měla totiž vozidlo zaparkováno v souladu s předpisy a tak musel někdo s

    vozidlem manipulovat a tím jej dostat do vozovky.

2/ Proč nebyla Pani Trenčanská okamžitě informována, že s jejím vozidlem někdo při pokusu

    o krádež manipuloval.

Jak vyplývá z přílohy č. 2, Policie ČR se odpovědi vyhnula s tím, že "paní Trenčanská nepodala žádné trestní oznámení kvůli krádeži vozidla."

Z toho vyplývají následující skutečnosti:

1/ Službu konající policista vůbec neprověřil stav vozidla, např. jestli jevilo známky násilného vniknutí a to přesto, že mu muselo být jasné, že se nejednalo o případ kdy někdo z nouze zaparkuje na vozovce kvůli nedostatku místa, protože v tomto případě zůstal na parkovšti volný prostor poté, když někdo při nedokonané krádeži vjel vozidlem paní Trenčanské do vozovky.

2/ Policie ČR se rovněž vyhnula odpovědi na dotaz, proč nebyla paní Trenčanská okamžitě informována o tom, že s jejím vozidlem někdo při pokusu o krádež manipuloval. Navíc by podle registru řidičů bylo možné si ověřit, že paní Trenčanské nikdy předtím vozidlo nebylo odtaženo, ani se nedopustila přestupku z důvodu nesprávného parkování, což by jen potvrdilo předpoklad, že viníkem který překážku na komunikaci vozidlem paní Trenčanské způsobil nebyla paní Trenčanská ale neznámý pachatel.

3/ Policista, který rozhodl o odtahu vozidla rovněž neprovedl vytěžení případných svědků  ani nevyhodnotil technický stav vozidla, které bylo již předtím lehce havarované. Což mělo jen zvýšit jeho ostražitost a přimět ho ke všem náležitostem, zmíněných v těchto bodech 1-3, protože právě u havarovaného vozidla měl předpokládat souvislost s dalším možným trestným činem. Tím spíš měl v zájmu dalšího vyšetřování kontaktovat okamžitě majitelku vozidla paní Trenčanskou a nespokojit se s pouhým nařízením odtahu a tak vlastně se zahlazením stop. Rovněž nebyla pořízena žádná fotodokumentace, která by zachycovalo situaci, kdy vozidlo bylo překážkou silničního provozu.

Z těchto faktů vyplývá, že Policie ČR hrubě porušila následující ustanovení zákona o pozemních komunikacích:

"Překážka provozu na pozemních komunikacích

§45 (1) Kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace." -

a to tím, že se vůbec ani nepokusila vypátrat viníka, který překážku provozu na pozemních komunikacích způsobil, zřejmě při pokusu o krádež vozidla paní Trenčanské, ani okamžitě paní Trenčanskou o zjevném pokusu o krádež jejího vozidla neinformovala.

Tím byla paní Trenčanská hrubě poškozena ve svých právech, která by měla zaručovat Listina základních práv a svobod zejména  čl. 11 odst.(1) "Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu."

Soud dále argumentuje tím, že paní Trenčanská byla jako "vlastnice vozidla povinna se o toto vozidlo starat a zajišťovat jeho odstranění, pokud tvoří překážku silničního provozu kterážto povinnost vyplývá z ustanovení čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod."  Toto tvrzení soudu není opodstatněné, protože není přece možné, aby občan kontroloval své zaparkované auto pravidelně celou noc a sledoval, jestli mu z něj někdo při pokusu o krádež neudělal překážku silničního provozu. Právě proto daňoví poplatníci přispívají mj. i na provoz Policie ČR,  která má tohle v náplni práce, zvláště v problémových částech měst a obcí.

Dále soud vytýká paní Trenčanské, že jediným úkonem, který provedla po zjištění zmizení vozidla bylo to, že  nahlásila jeho krádež. A to přesto, že byla upozorněna na možnost odtahu vozidla. V odůvodnění rozsudku už ale Soud nezmiňuje i jemu známou a zaprotokolovanou skutečnost, že Policie ČR paní Trenčanskou při nahlášení krádeže  informovala o tom, že v současné době má spojení registru odtažených vozidel poruchu, a že ji okamžitě vyrozumí, jakmile to bude možné. Proč tedy Soud paní Trenčanské v Odůvodnění vytýká, že "neučinila v tomto směru žádné další kroky"?  Je snad její chybou, že měla plnou důvěru k tomuto ujištění Policie ČR? Vždyť ke komu jinému v našem státě by měli mít občané potom důvěru, když ne k Policii ČR?

Z těchto důvodů žádáme o zrušení Rozsudku v plném rozsahu s tím, že případné nároky na úhradu za více než sedmileté parkování vraku může Magistrát statutárního města Brna vyžadovat po Policii ČR, případně po svých zaměstnancích, kteří přímo zavinili to, že v případě vozidla paní Trenčanské došlo k zanedbání správy cizího majetku, a dále že Magistrát statutárního města Brna neprokázal,  že vyrozuměl bez zbytečného odkladu majitele vozidla o odtahu a umístění vozidla na parkoviště. Rozhodně za to nelze považovat první oznámení více než rok a půl po odtahu, které navíc nebylo doručeno, ani nebyl učiněn pokus o opakované doručení či o vyhledání paní Trenčanské, která v té době musela ze sociálních důvodů přespávat podle toho, kde ji někdo mohl ubytovat či tam, kde jí dočasné přístřeší nabídnul zaměstnavatel

Ing. Jan Šesták