Noblesní úplatkář prezidentem? To snad ne!

Všimné a úplatky byly nejrozšířenější volbou protekce po celých 40 let naší totality, spolu s protekcí na základě nejrůznějších protislužeb. Do obludných rozměrů se takové neoprávněné získávání výhod dostalo pak po sametové revoluci. Byť se tomu už buransky neříká úplatek, ale sofistikovaně se to skrývá třeba pod provize či poradenství. A jak nedávno odhalil kandidát na prezidenta pan Schwarzenberg, sám kdysi tento repertoár obohatil o  jednu novinku, spočívající v „prodeji“ svého pozemku úředníkovi, který mu pak za odměnu začal vycházet vstříc. Byl to bezesporu mnohem elegantnější způsob, než předávání ušmudlaných obálek, způsob přímo noblesní, podstata ovšem zůstává úplně stejná. 

Dá se říct, že právě v ten okamžik Karel Schwarzenberg navždy ztratil možnost stát se prezidentem České republiky. Může stokrát zdůvodňovat, že hlavním důvodem bylo, aby získal zpět svůj majetek, a že peníze nikomu nedal. Což nedávno v rozhlasovém pořadu konečně upřesnil s tím, že úředníkovi prodal svůj pozemek, aniž by ovšem dodal bližší podrobnosti včetně toho, o jaký pozemek a za jakou cenu se jednalo.

Pan Schwarzenberg si žel vůbec neuvědomuje, že tímto významně přispěl k polistopadovému korupčnímu marasmu, že pomohl vytvořit dalšího podvodného zbohatlíka z již demokraticky zvoleného úředníka, který bezpochyby nezůstal jen u přijmutí tohoto jediného úplatku. Místo aby se pan Schwarzenberg po 40 letech života v demokracii snažil získat své pozemky legálně a bez úplatku, a pomáhal tak zavádět demokracii a fair play i u nás, přizpůsobil se naopak tomu asi největšímu totalitnímu šmejdu a pomáhal jej dál rozvíjet. Jediný pochybný klad na této záležitosti spočívá v tom, že mu asi nikdo již nemůže vyčítat to, že tady 40 let nežil. V ten okamžik jednal prostě tak, jako by Československu vůbec nikdy neopustil.

Ono i to jeho opuštění Československa je pořád zahaleno tajemstvím. ´V prosinci 1948 musela rodina opustit republiku a uchýlit se do zahraničí. „Já bych vám snad dodnes většinu Gottwaldova tehdejšího kabinetu mohl vyjmenovat. Tak se ta doba do mě silně vtiskla…Pamatuji se, jak nás jednou krátce po únoru 1948 nějaká dětská tlupa ve Voršilské ulici poplivala. Tyto zkušenosti naučily člověka chápat, že každá mince má dvě strany. Ale většinou člověku neškodí, když to zažije během dětství.“´

Jak „musela“  rodina opustit republiku? A jak to udělala? Přes kopečky, nebo snad normálně s pasy přes hranice autem? Kdo sleduje třeba Příběhy 20. století, tak je i dnes zdrcen případy, kdy prchající rodinu prozradilo brečící mimino, po čemž následovalo vězení, kdy matka své dítě uviděla až po pěti letech. A tady si zřejmě i pro komunisty prominentní rodina odešla jen tak? Jestli  jim nakonec k emigraci nepomohl JUDr. Lubomír Štrougal, který již od roku 1948 pracoval v krajském vedení KSČ v Českých Budějovicích. To by se pak snad dalo pochopit určité tajnůstkářství, protože přiznání, že jim emigraci umožnil úplatek nějakému komunistovi, to by dnes asi velký dojem neudělalo. Jenže tady se jedná o možného budoucího prezidenta, v zemi kde se lidem 40 let jen lhalo. Také proto by to mohl a měl pan Schwarzenberg vysvětlit. Jakože už nikomu lhát nechce. Ještě mu zbývá pár dní času.