Nechutný Michal David v magazínu DNES

Přesněji řečeno,  naprosto nechutným způsobem se v satiricko – zábavné rubrice OBJEV DNES aktuálního magazínu DNES pustil do Michala Davida Jakub Kohák. Snad aby toho nebylo málo, tak si k jeho zesměšnění vzal jako berličku tragédii italské lodě Costa Concordia. Tady je třeba podotknout, že něčeho takového by se nedopustily snad ani totalitní satiričtí předchůdci zmíněné rubriky, jak náš Dikobraz, tak ani sovětský Krokodýl.

Kohák postavil svou řachandu na fiktivní hlavní účetní jedné italské banky, která s kolegyněmi dostala pobyt na lodi Concordia jako odměnu, a teprve Objevu Dnes exkluzívně pověděla, co tam prožily. Po prvních nákupech, peelingu a masážích konečně pochopily, proč byla loď už rok dopředu vyprodaná. Přišel totiž ten nejlepší mejdan, klávesy – a tehdy měla účetní poprvé pocit, že se loď trochu naklonila.

A jak už ctěný čtenář asi tuší, poté co zpěvák zahalený v mlze „spustil Nonstop a Decibely lásky a s kapitánem Schettinem zazpívali duet Správnej tým, všichni včetně diváků se houpali ze strany na stranu… A tam byla podle mě příčina katastrofy. Bylo to tak mohutné lidské souznění…“

Elaborát pak končí tím, že když účetní opouštěla loď na záchranném člunu, bylo z útrob slyšet libozvučné Zas bude oukej. „On stále hrál. Mám o něj strach.“

Svým způsobem klobouk dolů před Jakubem Kohákem, protože takhle si udělat bžundu z Italů a pár mrtvých by nedokázalo ani Rudé právo v nejdrsnějších totalitních 50. letech. Když se totiž v roce 1956 potopila u amerických břehů luxusní loď Andrea Doria, tak se totiž zmohlo jen na titulek Námořní katastrofa v Atlantiku a mezititulek Přes 1 100 cestujících zachráněno. A při zmínce, že příčinou katastrofy bylo zřejmě selhání radarů v husté mlze, si dokonce RP odpustilo jinak běžný dodatek o nenasytných kapitalistech, vyrábějících aušusové výrobky.

Kdežto Jakub Kohák teď využil opravdu každého utopeného k tomu, aby vtipně ale rozhodně jednou provždy nám všem sdělil, co je to Michal David za hudebního šmejda. A protože Davida vyrobila totalita, tak to udělal těmi nejúdernějšími totalitními prostředky včetně humorně satirických šlehů.

 Má to ovšem několik vad na kráse. Michal David jistě není žádným zpívajícím Cohenem, podobně ovšem jako jím není až na pár výjimek ani třeba Karel Gott. Na rozdíl od Gotta, nebo třeba i jednoznačně uznávané Hany Hegerové ovšem není jen pouhým reprodukčním zpěvákem, ale je schopen i skladby složit. Což ho už v tomto směru řadí o stupeň výš.  Nehledě na to, že na svatbě či oslavě by se ani ti největší filozofové nedokázali bavit jen při Haně Hegerové.

Jistěže Davidovi hodně pomohl v kariéře hudební socialistický mafián František Janeček, jenže takových kaněk by se pár našlo u většiny našich zpěváků, včetně nedávno dojemně se loučící Marie Rottrové, jejíž Antichartu si dovolil připomenout jen jako obvykle drzý Jan Rejžek. Navíc Rottrová či Gott podepsali Antichartu již jako dospělí, kdežto David se dostal do soukolí socialistického popu ve svých snad šestnácti letech, kdy se mohl pokoušet měnit zavedené pořádky opravdu jen těžko.

Tento výplod Jakuba Koháka mi připomenul fóry co kolovaly, když nám bylo deset či dvanáct, a končila 50. léta. Typu černého humoru z koncentráků, kdy vzal Horst heftlingy v kamenolomu nahoru, vytvořil dvojice a řekl jim, že se musí snažit shodit jeden druhého dolů. A kdo zvítězí, postoupí do dalšího kola. To nám přišlo pochopitelně vtipné, taková vyřazovačka,  ve které se nedá vyhrát, a ani nám tehdy nedocházelo, že rodiče mnohých z nás v těch koncentrácích sami byli. Přitom tento vtip měl žel i racionální jádro v tom, že k těmto soubojům docházelo mezi vězni i bez přičinění fašistů.

Jak popisuje Margarete Buber-Neumann v knize V zajetí Stalina a Hitlera, tak nejtvrdší stalinistky mezi českými komunistickými vězeňkyněmi v Ravensbrücku doslova terorizovaly jako trockistku Milenu Jesenskou, novinářku a mj. i přítelkyni Franze Kafky, když prohlídla a od Stalina se distancovala. Takže ne bachařky ale hlavně české komunistky se zasloužily o smrt Mileny Jesenské.

Takže s vtipem a humorem jistě ano, ale aby to mělo hlavu a patu a hlavně nevybírat si pořád jednu černou ovci, ale když už, tak klidně celé stádo. A zesnulým spíš ponechat úctu a na jejich účet raději nevtipkovat. Je zbytečné, aby pak kvůli takovým článkům čtenář zalitoval, že se nechal zlákat na předplatné.