Místo prvomájových se teď kádrují průvody smuteční

Hlavně naše média včetně politiků i ctěných kolegů blogerů neustále rozebírají, proč ten či onen nepřijel osobně do Polska, aby vyjádřil svou lítost nad ztrátou jak vrcholných představitelů, tak i mladých letušek nebo pilotů. Žádná cestovka by se nemusela stydět za perfektně zpracované itineráře třeba některých blogerů, které  dokládají, že do Polska se mohl bez problémů dostavit téměř každý.  Jen kdyby chtěl, a kdyby mu za to Polsko a potažmo další postkomunistické země stály.  

Každý takový rozbor pak obsahuje bezpočet zdůvodnění toho, co bylo příčinou absence mnoha politiků, údajně se jen vymlouvajících na islandskou sopku. Ať se aktéři těchto mnohdy divokých konstrukcí nezlobí, ale takové počínání má do piety opravdu daleko. S odřenýma ušima by se snad dalo ještě tolerovat po občanském obřadu, když by pak na smuteční hostině začal po nějaké sklence vykřikovat Pepa, že se Franta teda ukázal když nepřijel, a přitom to neměl vůbec daleko.

 To že se těmto hloupým rozborům  už několik dní  intenzivně věnujeme dokládá jediné, pořád mají někteří z nás v sobě to prvomájové dělání čárek za účast, včetně následného zvaní na kobereček. Dotyčným pak vůbec asi nedochází, že svým pavlačovým jednáním už dokonale zaretušovali jak samotnou leteckou tragédii tak i znovu připomenutou Katyň, když vše zredukovali jen na subjektivně vnímané výtky, proč někdo nepřijel. Podobně jako se komunistům podařilo vyzmizikovat skvělou tradici prvomájového svátku práce.