Kovové branky do šrotu a dřevěné spálit

Místo nich okamžitě povinně pořídit lehké z umělé hmoty,  s výjimkou  např. pro pevně zapuštěné branky v betonu. Jistě každý z nás byl otřesen další zprávou o tragédii, kterou způsobila branková konstrukce. Jako již několikrát před tím, stal se obětí této smrtící pasti opět mladý život. Nemám tušení, jestli k těmto tragédiím dochází i v dalších zemích Unie, to by snad ale měli vědět zejména naši bruselští představitelé.

Jistě se na to svých kolegů při nějakém předchozím podobném neštěstí ptali, snad předpokládám správně, že se neomezují ve společných pracovních diskusích  jen na zakřivení banánů či odér syrečků. Musím ale  konstatovat, že mi jejich případné poznatky zatím žel unikají, o konkrétním a bezprostředním řešení, vedoucím k nápravě už ani nemluvě.

Už dávnou nesmí být na obalech přípravků na nádobí obrázky šťavnatého ovoce, jehož příchutí je výrobek opatřen. Právě proto, že by mohlo u dětí dojít k záměně a možnému požití.  Jenže u ještě většího nebezpečí v případě branek se to klidně toleruje. Přitom pro děti, zvyklé na pevně zakotvené prolézačky a houpačky je jen přirozené, když  na dalším hřišti začnou opět dovádět na podobné konstrukci. Ne každé dítě je schopno rozlišit rozdíl a možné nebezpečí. Stejně jako není v silách dozoru děti uhlídat, nehledě na to, že často se pohybují v takovém prostředí samy.

Čili v žádném případě se nejedná o selhání dětí a dospělých coby dozoru, ale těch dospělých, kteří jsou placeni i za to, aby vytvářeli a zabezpečovali takové podmínky k životu, které by smrtelná rizika významně omezovaly. Již dávno mělo tedy být zákonem zakázáno používání těžkých brankových konstrukcí. Copak je problém vyrábět branky z lehkých tyček, třeba z recyklovaných pet lahví?  A že by se mohly při větru posouvat? To by přeci spravilo nějaké kotvící účko. A i kdyby, co je to odfouknutá branka proti ztracenému lidskému životu.