Kauza Vítkov je už produktem celé společnosti

Komunistickému extremismu, který beztrestně ničil naši vlast přes 40 let, většina z nás nijak bránit nemohla, a u voleb už vůbec ne. Bylo to proto, že komunističtí extremisti byli ozbrojeni, a navíc se těšili rovněž vojenské podpoře největší totalitní mocnosti - Sovětského svazu. Takže tehdejší Československo bylo doslova rájem pro všechny přivržence levicového extremismu, kteří se tak po svém začlenění do nejrůznějších extremistických skupin typu KSČ, StB, Vězeňské služby, Lidových milicí a dalších, mohli zdánlivě legálně naplno věnovat svým zvráceným choutkám, včetně sadistických. Všichni slušní lidé tak museli hrát na náhodu a doufat, že se těmto extremistům nepřipletou do cesty. Jinak byly jejich možnosti změnit tento neutěšený stavu značně omezené.

To ovšem už téměř 21 let neplatí, protože nyní má už i slušný člověk možnost ovlivňovat působení nejrůznějších extremistických skupin, včetně hlasu ve volbách. Přesto i nadále dochází např. k tomu, že je volena extremistická KSČM. Je už jedno, jestli bývalými extremisty, či jen těmi, kterým nedochází, že komunisti se v nouzi umí chovat zdánlivě slušně, podobně jako třeba těsně po válce, což se ovšem přes noc změní, pokud se dostanou k moci.

Komunističtí extremisti takto rovněž dávají špatný příklad, či dobrý - záleží na úhlu pohledu - v tom smyslu, že jsou živoucím důkazem toho, že až 62 let zůstávají v této zemi nepotrestány i ty nejhrůznější extremistické činy, které byly často ještě horší, než tragédie ve Vítkově. Tím, že naše společnost naprosto toleruje levicový extremismus, a vlastně již dávno vyhlásila, byť potichu, generální pardon všem jeho zločinům z doby, kdy měl neomezené pole působnosti, tak dává najevo, že s extremismem se tady tak nějak počítá.

Sice se zdánlivě bráníme třeba neonacismu, ale spíš jen na oko, abychom si nějak nepohněvali Německo, které se na rozdíl od nás se svou totalitní minulostí dávno rozloučilo. Ale když přijde na věc, klidně tady povolíme vydání nacistické relikvie Adolfa Hitlera - Mein Kampf. Sice v češtině, protože každý nácek není natolik vzdělán, aby si svého miláčka mohl číst v originále, ale obálka je perfektní faksimilií Hitlerova klenotu.

Jen malá ukázka z rozhovoru redaktora ČRo H. Bryndy s politologem Zdeňkem Zbořilem v r.2003: ´Hlavním a novým svědkem obžaloby se stal politolog Zdeněk Zbořil, který vypracoval odborný posudek, zda jsou v Česku aktivní neofašistická nebo rasistická hnutí a vycházejí-li případně z Hitlerovy knihy. Právě doktora Zbořila jsem se zeptal, zda podle jeho názoru může být Hitlerova kniha stále nebezpečná.

"Slovo není revolver a kniha není revolver. Jakmile se o jedné knize řekne, že je nebezpečná, tak se to vzápětí musí říci i o druhé a o třetí. A tím začne nekonečný řetěz."

Co podle názoru svědka obžaloby vedlo Michala Zítka k vydání Mein Kampfu?

"Domnívám se, že šlo především o zištnost, ale bůhví, zda nemá také nějakou subjektivní motivaci. To já nevím, to má zjistit ten vyšetřovatel,"

...říká Zdeněk Zbořil a dodává, že je na druhou stranu dobře, že kniha vůbec vyšla:

"Hned jsem si ji musel koupit, vždyť jsem ji v životě neměl v ruce. Mám ji jen v němčině, jak bych si ji tedy přečetl. Spíše mi na ní vadí, že je špatně přeložená a také že nevíme, z jakého vydání je přeložená, což je podle mého názoru důležité." ´

Pochopitelně, že politolog Zbořil už komentoval jako jeden z našich největších expertů na extremismus i včerejší rozsudek, zastavme se ovšem ještě u jeho odbornosti pokud jde o Mein Kampf. Až neskutečně zní jeho výrok: " Hned jsem si ji musel koupit, vždyť jsem ji v životě neměl v ruce. Mám ji jen v němčině, jak bych si ji tedy přečetl." To je značně kuriózní přiznání, když člověk, který rozhoduje o tak zásadní věci jakou je vydání nacistické relikvie číslo jedna, vůbec neví, že Mein Kampf u nás vyšel již v roce 1993! Vydalo jej nakladatelství Dialog, s komentářem Jiřího Hájka, Čili přesně v intencích demokratického státu, jako studijní materál, nikoliv jako amulet pro nácky. Čili tady politolog Zbořil naprosto zklamal, a vůbec nebyl za odborníka. Jinak by ho snad napadlo naprosto logické řešení - Zítkovo vydání Mein Kampfu povolit, ovšem když už v černém se zlatým či střibrným lemováním, tak včetně toho, že i na obálce bude český název, tedy Můj boj. Pak by stačilo, aby soud nařídil všechny knihy vybavit nesmazatelným přelepem s českým názvem - když už je kniha v češtině, a náckové by měli po radosti.

To se ovšem nestalo, takže se po republice rozběhlo na sto tisíc výtisků přesně v té podobě, jako kdysi za Hitlera. Nějaký výtisk se jistě dostal i ke žhářům z Vítkova, které tak mohlo napadnout třeba tohle. Žijeme ve fajn zemi, a i když po nás občas někdo jako po krajní pravici štěkne, zase tady vychází klidně Mein Kampf, což třeba v Německu nebo v Anglie či USA možné není, takže se můžeme svému programu klidně věnovat. Tak jako komunisti. Ti nám sice nesednou, protože jsou teď málo akční, ale zase jsou dobrým důkazem toho, že se tady nikomu nic nestane, když se trošku přitvrdí.

Zbytek známe, žháři z Vítkova opravdu přitvrdili, a to hodně.  Jejich čin se nedá ani v nejmenším jakkoliv omluvit. Ale svůj podíl na něm má zcela jistě i celá naše společnost.  Tím, že více než 60 let buď přímo podporuje nebo aspoň  toleruje nejrůznější formy extremismu, nutně musela vzbudit u některých jedinců dojem, že na tom zase nic až tak špatného být nemusí. Takže si prostě mladí žháři jednou troufli.   Těžko říct, jestli si toho byl vědom i soudní senát. Zvláště když jeho specializací asi není pouze extremismus, jako tomu je třeba u politologa Zbořila. Který si i přes svou erudici a proslulost také někdy počíná vyloženě chybně, jak bylo dokladováno ve zmíněné kauze Mein Kampf.