Karla Gotta nemůže soudit nikdo!

Gottovi je neustále vytýkáno, že se zapletl z prospěchářských důvodů s totalitním režimem. Jsou to výtky ve stylu nejhorší komunistické propagandy.  Tito kritici vytýkají Gottovi, že se nepostavil komunistům /s StB a Sovětskou armádou v zádech/ a přitom se nyní sami klidně s komunisty /kteří už nemají donucovací prostředky/ všeho druhu paktují. Možná se  nepaktují  všichni, ale v každém případě nebylo zatím vidět ani jednoho Gottova kritika, který by i po Listopadu aktivně a důsledně komunisty napadal.

Takže když skoro nikomu z nás  nevadí zatím bezbranní komunisti dnes, proč měli vadit zrovna Gottovi za totality? Jistěže jako světa znalý člověk věděl o totalitě své, možná ale jen respektoval své spoluobčany a jejich právo na život v souladu s tím, jak jej chtěla většina. Zvláště když se v televizi  podíval každý rok na rozjásané davy v prvomájových průvodech pod tribunou s Husákem a Biľakem, mohl si jen stěží myslet něco jiného. To si snad měl dělat soukromý průzkum veřejného mínění a zjišťovat, jestli to ti manifestanti myslí upřímně? Sice byl jen zpěvákem, ale protože profesi dělal poctivě, tak zase tolik času na tyto experimenty neměl.

A když byl požádán, aby s většinou umělecké fronty podepsal Antichartu, protože pracující chtějí jásat a zpívat nejen na prvního Máje, tak to s kolegy podepsal. Proč ne? Měl se snad stát disidentem? Nezapomeňme, že během jeho cvičné emigrace nařídil Brežněv Husákovi, ať Gottovi jako nejoblíbenějšímu zpěvákovi socialistického tábora nechá pas a nijak ho neblokuje. Co by ale asi Gotta čekalo, kdyby přece jen začal zlobit? S největší pravděpodobností tragická autonehoda, klidně i v Německu, aby to bylo co nejméně nápadné /připomeňme podivné utonuti Deana Reeda/. A kvůli komu to měl Gott riskovat? Kvůli národu, kterému vůbec nevadí dnešní úřednická polokomunistická vláda? Ale hospodské komentáře by jistě byly zajímavé, od "Neměl se cpát do politiky" po  "Dobře mu tak, pálilo ho dobré bydlo." Jistě i od těch, co z něj pořád dělají prorežimního zpěváka.

Jako ušitý je na nás výrok Johna Lennona: "Potřeba otcovských figur je chybou generace před námi. Myslet si, že za nás něco udělá otec, Bůh nebo prezident. Ale my všichni jsme moc, musíme spoléhat sami na sebe, sami vše dokázat". Jistě ani v r. 1948 zdaleka ne všichni souhlasili s převzetím moci komunisty. Ale až na výjimky většina jen čekala, že je někdo svrhne za ně. Podobně za totality měl být pro mnohé zřejmě také Karel Gott jedním z těch, kdo způsobí pád totalitního režimu.

Gottovi je mj. vytýkáno, že se zaprodal aby mohl zpívat v televizi, prodávat desky, vydělávat v Německu, ke všemu většinou jen pomocí do češtiny přeložených světových hitů. To je další pokrytectví. Možná jen díky devizovým příjmům za Gottovy desky na Západě bolševik uvolnil drobek aspoň na to, že i u nás vyšla Abbey Road s Beatles, Simon a Garfunkel nebo třeba The dark side of the moon s Pink Floyd. V době kdy mladí všemožně sháněli něco jiného než domácí produkci. Na vysílání cizích písní byly omezující kvóty jak v rozhlase, tak i na diskotékách - tam se už obcházely snáz. Bylo to svým způsobem zakázané ovoce, jedno z mála intenzivních spojení se světem svobody. I pod tím dojmem se spousta děcek začala věnovat angličtině, a tak se stávala vůči totalitnímu režimu méně závislá.

A dnes? Rádia lákají posluchače na "české písničky, které máte rádi" a ujišťují, že budou hrát hezky česky. Bez žádných nařízení, bez žádných kvót. Asi to tak má být, když už není cizí písnička nedostatkovým zbožím,  tak se všechno vrátí do pohodlných kolejí, kdy textu vždy rozumíme.

Svým způsobem jsou postoje Karla Gotta férovější než jednání chartistů či signatářů  "Několika vět". Chartisté bývají někdy obviňováni z toho, že byli v opozici jen proto, že jim po prohře v r. 1968 nic jiného nezbylo. Také že mezi sebe nevzali zdaleka každého, aby se podpora ze Západu nemusela dělit mezi víc lidí. Signatářům  "Několika vět" se zase vyčítá snaha o zviditelnění v době, kdy už v celé Evropě padaly totalitní režimy jako domino. O tom by se jistě dalo diskutovat, ale věřme v upřímnost konání všech protagonistů.

Zajímavé je však to, že téměř všem přestali komunisti vadit ještě v listopadu 1989,  a nejen to, často se stali jejich věrnými spolupracovníky.  Jak si vysvětlit tuto změnu postoje? Možná je příčinou to, že když získali dřívější oponenti režimu po revoluci konečně dobré zaměstnání a začali slušně vydělávat, tak přehodnotili své priority. Chtějí prostě taky trochu žít. Ale liší se potom nějak od "totalitního" Karla Gotta?

   Podnětem k tomuto článku byla diskuse ke včerejší úvaze o publicistickém zneužití Gottova jména v souvislosti s výročím "Několika vět."

http://sestak.blog.idnes.cz/c/90934/Vyroci-Nekolika-vet-a-dalsi-kopanec-do-Karla-Gotta.html