James Dean a naše bezpečnostní klipy za 160 mil.

Včerejší článek tohoto blogu na téma našich klipů vyvolal, věřím že podnětnou diskuzi. Některé komentáře byly inspirací k následujícím poznámkám. Herec James Dean /1931 - 1955/ natočil reklamu týkající se bezpečnosti na silnici /James Dean road safety Commercial/    pár týdnů předtím, než zahynul ve svém Porsche Spyder.  Moderátorem je v ní tázán: "Na náš pořad se teď dívá hodně mladých, co bys jim řekl o rychlé jízdě na dálnicích, myslíš že je to dobrý nápad?" James Dean: " Dřív jsem na dálnici dost lítal a párkrát zbytečně riskoval. Ale pak jsem začal závodit na okruzích a od té doby jsem na dálnici extra opatrný, protože nikdy nemůžeme vědět co udělá ten či onen řidič."

Dojemně i po letech vyznívá odpověď na závěrečnou otázku - co bys doporučil mladým řidičům? James Dean: "Berte to na dálnici zvolna. Život který tak třeba zachráníte může být můj!"  Je velkým paradoxem, že poslední slova Jamese Deana byla podle jeho přeživšího spolujezdce tato: "Vidí mě, musí mě vidět!" Ale protijedoucí řidič ocelový odlesk auta Jamese Deana v bronzových kopcích pod kalifornským sluncem přehlédl. Přitom jak se později potvrdilo, tak James Dean nejel rychleji než 100 km/hod.

Možná, že i u nás by se mohla zkusit podobná kampaň za účasti známých osobností, které mladí berou a kterým jsou ochotni naslouchat. Bez ohledu na to, že nemusí dosahovat tak velké popularity jakou měl tehdy James Dean. Byl to sice průšvihář ale současně křehký a citlivý člověk. Pianista Earl Poole Ball, který byl téměř třicet let vedoucím skupiny Johnnyho Cashe a sám hrál v několika filmech zejména v režii Petera Bogdanoviche,  nám před časem vyprávěl  historku jak se James Dean při natáčení filmu Giant vyčural před celým štábem asi dvou set lidí. Rozlobeného režiséra ale úplně odzbrojil: "Byl jsem tak nervózní z toho, že za chvíli začnu točit s Elizabeth Taylorovou a tak  jsem si řekl, že když se dokážu přede všemi vyčurat, tak potom už dokážu všechno - i hrát s Liz."  

Jistě by natočení takových spotů moc nestálo a kdoví, třeba by mnozí aktéři byli ochotni účinkovat i bez nároku na honorář. Včera jsme také hodně probírali cenu  160 mil., které má celá kampaň s klipy Filipa Renče stát. Rozdělení celé  částky je dost nejasné což vzbuzuje zbytečná podezření. Ale přímo šokující se zdá to, že 70% z ní má přijít na vysílací čas v televizích. Proč se nám neřekne, že ta a ta televize si účtuje za jedno uvedení klipu x Kč?

A co ČT? Ta taky? Proč, aby si mohla agentura přirazit své? To jsme se opravdu už všichni zbláznili, že musíme keťasit i na tom, co může někdy zachránit život každému z nás, bez výjimky? Nebo když sami nekeťasíme, že je nám to jedno? Co Rada pro reklamu, zahrnuje tyto klipy do povoleného množství reklam? Nebo ji napadlo udělat v tomto případě výjimku?

Neměli bychom si myslet, že řízení auta je nějaké právo. Je to především privilegium, které by si měl každý zasloužit. A udělat pro bezpečné řízení maximum. Třeba i tím, že si bude počínat aspoň trochu velkoryse při rozšiřování osvěty. Jako malej kluk jsem slýchával v různých kroužcích nebo na letních táborech pořád dokola např. to, že se mám před vstupem na silnici rozhlédnout - vlevo a pak vpravo. Třeba od zdravotníků, kteří to dělali úplně zadarmo. Jen tak.