Toto úterý v Brně asi potřetí v letošní zimě padal sníh. Poprvé ovšem téměř z ničeho nic. Je sice pravda, že meteorologové hlásili už pár dní dopředu, že celou republiku čeká vichřice se sněžením. To, že se nemýlili, potvrzovaly i úterní ranní zprávy, ohlašující již probíhající padání sněhu třeba v Praze. Ovšem co si budeme povídat, ne vždy se dá Pražákům věřit, zvláště když v Brnisku už kvetou sněženky a toho úterního rána svítilo na první posly jara dokonce sluníčko. Jenže pak už to šlo ráz na ráz, jeden děsivý úder krutého počasí za druhým.
Obloha se pozvolna zatáhla a kolem poledne to začalo. Napřed spadlo pár kapek vody a pak už padaly vločky. Samé vločky, sníh! Několik desítek minut. A než se člověk nadál, bylo ho všude plno, nejméně jeden až dva centimetry. Pak sice sněžení přestalo a nastal opět klid, zdálo se že bude vše v pořádku. Šaliny jezdily v naprosté pohodě a člověku nezbylo než v duchu smeknout před tím, jak brněnská MHD, tedy Dopravní podnik města Brna, má vše pod kontrolou.
Jenže byl to klid před bouří. Naštěstí jen obrazně, protože žádná vichřice do Brna nakonec nedorazila. O to větší úder si ale připravilo sněžení, Kolem třetí začalo totiž opět sněžit, tentokrát již vytrvale, téměř dvě hodiny. Takže kolem páté už bylo místy až pět centimetrů sněhu. Důsledkem byl totální dopravní kolaps, jak dokládá také zpráva na IDnes, kde je mj. prohlášení:
´Velké problémy měla městská hromadná doprava například na "Svoboďáku", ten ucpaly stojící tramvaje. "Stálo skoro celé Brno. Provoz brzdilo velké množství nehod, ať už s vozidly MHD nebo tím, že sražená auta blokovala koleje," uvedla pro ČTK mluvčí brněnského Dopravního
podniku Hana Pohanová.´
To jen na okraj, protože zbytek si většina z nás dokáže představit sama podle vlastních zkušeností a stále mokrých bot či přicházející chřipky, ať v Brně či kdekoliv jinde. Z toho pohledu by tento článek byl naprosto zbytečný. Kdyby se ovšem brněnský Dopravní podnik nezapsal právě do dějin, podobně jako kapitán Chesley Sullenberger se svým přistáním na řece Hudson. Na kterého si jistě muselo vzpomenout pár Brňáků z těch několika stovek, čekajících přes hodinu na roli /hlavním nádraží/ na svou šalinu do Starého Lískovce. Je nutno předeslat, že v Brně to ale bylo v obráceném gardu.
Fotodokumentace s vysvětlením následuje:
Po první čtvrthodince čekání si někteří nedočkavci začali testovat, jestli by zvládli cestu sice na kolejích ale pěšky.
Zanedlouho je už na nástupišti brněnského tramvajového uzlu narváno, ještěže se aspoň pořád drží třícentimetrová vrstva sněhu a dá se tak vzpomínat třeba na Vánoce.Vtom se z ničeho nic, po asi půlhodině čekání, objevila jako dárek tramvaj č. 10, jezdící taky do Starého Lískovce podobně jako osmička, na kterou všichni čekají. Malý problém je to, že desítka tam jezdí jen do 17.00 hod, potom už otáčí 200 metrů za nádražím na smyčce a vrací se do vozovny. Ale proč by teď při tom kolapsu nemohla udělat ještě jedno kolo do Lískovce, zvláště když se do vozovny stejně přes zasekané Brno nedostane? Asi nemohla, pan řidič si v klidu odjel sólo odpočívat o kus dál, zjevně pobaven našimi prosbami i výčitkami. Nikde žádný dispečer, nikdo. Musíme tedy čekat dál.
Po další čtvrthodince zase svitla naděje, opět přijíždí prázdná desítka. Řidič už je sdílnější, masa čekajících nešťastníků je vskutku impozantní a dožaduje se jízdy do Lískovce. Zkouší tedy volat na dispečink, ovšem nikdo mu to nebere, takže nám sděluje, že to sám riskovat nemůže a chystá se odjet, což vzápětí i udělá.
Mladá dívka v modrém šátku moc nechápe a už to vzdává, zatímco někdo se ještě pokouší řidiče zlomit, marně.
Taky další foto s nevěřícím výrazem mladé slečny a kluka nad odjíždějící prázdnou šalinou dokládá, že mladým přeci jen asi chybí ten totalitní výcvik. I když zrovna u brněnského dopravního podniku by se za totáče jistě nestalo, že v takové krizové situaci by na nádraží nebyl žádný dispečer. To jsme konstatovali my pamětníci, a snažili se o trošku veselí připomenutím starýho fóru, jak borec sedl na Ruzyni do linky Praha - Brno a po startu vlítl do kabiny s pistolí a zakřičel: "A teď poletíte do Brna!" Pilot na to: "Ale vždyť letíme do Brna." Načež borec zahlásí: "Letos jsem letěl do Brna už třikrát, a vždycky jste přistáli v Mnichově!" Kdoví, kdyby byl mezi čekajícími někdo aspoň s maketou pistole, tak by dost možná řidiče do toho Lískovce donutil změnit směr.
Po asi hodině čekání jsme se dočkali, aspoň ti co vydrželi, konečně vytoužené osmičky. Objevila se jako zjevení, bohužel jen jedna. Ale aspoň ti nejpotřebnější mohli odjet. Zasloužili si to všichni, bez výjimky.
Ale nebylo to zadarmo, jak je vidět na pár nastupujících, kteří se ještě zkouší vměstnat do již vzpínajícího se tramvajového airbusu.
Snad ještě malé shrnutí. Nevíme nic o všech problémech, které právě řešilo ředitelství Dopravního podniku ve svém království 300 metrů od nádraží. Možná všichni vařili čaj řidičům a cestujícím, uvíznutým na trati, možná se pan ředitel z toho sněhu zhroutil, nebo odklízel chodník od sněhu aby někdo neuklouznul a DPMB třeba nezažaloval, a na řízení mu už nezbyl čas. Tak či onak, asi můžou být pasažéři Sullenbergerova Airbusu moc rádi, že jejich hrdina na rozdíl od brněnských řidičů neváhal směr letu i cílové místo změnit. Byť nutno přiznat, že v Brně nešlo snad o život, doufejme, ale jen o pár chřipek nebo angín.
