Brífink po návratu z Gazy - a Evropa ví, že teď předsedají amatéři!

Brífink pod vedením K. Schwarzenberga, vysílaný v úterý večer na ČT 24, přinesl řadu natolik otřesných zážitků, že nezbývá než se o nich zmínit aspoň tady. V naději, že to někoho z odpovědných činitelů vyburcuje k první pomoci pro naši vládu.

Ještě bychom mohli akceptovat ne úplně skvělou angličtinu pana ministra v porovnání s jeho kolegy. Ale co se nedá tolerovat je absolutní bezradnost pokud jde o jazyk brífinku. Ministr Schwarzenberg ve své  úvodní řeči střídal češtinu s vlastním anglickým překladem, aby nakonec zcela správně zůstal už jen u angličtiny.

  Těžko říct, co bylo důvodem jeho počátečního mixu obou jazyků. Možná až příliš velká slušnost či ohleduplnost k přítomným domácím novinářům, kteří jazykem Shakespeara nevládnou. Jenže to je zásadní chyba. Jako předsednická země musímu být rázní a důslední. Takže pokud se pořádá zásadní brífink po návratu z mise, kterou sleduje celý svět, a na kterém jsou přítomni novináři z celého světa, tak používám jen angličtinu.

Prokládáním projevu českými větami totiž velmi trpěla koncentrace pana ministra stejně jako posluchačů, což bylo neodpustitelné faux pas v době, kdy všichni čekali na každé slovo. Jazykový kabaret ale pokračoval, když po skončení projevů tří účastníků mise upozornila  moderátorka na to, že vzhledem k pokročilé době bude možné položit pouze tři otázky. Jako první se ozvala novinářka Anna Francová - česky. Možná to myslela dobře a protože zřejmě považuje svou angličtinu za příliš broken, tak zvolila plynulejší češtinu. Nedošlo jí, že v takovém případě na mezinárodní konferenci měla raději zůstat sedět v koutku. Po anglickém dotazu jedné slečny se opět blýskl perfektní češtinou pro změnu jeden muž, z nějaké mediální firmy kde se mi podařilo odchytit jen slovo "press".  

Dovolím si teď  apelovat z pozice prostého blogera jak na naše Zamini, tak na veškerá média.  Nařiďte po dobu našeho předsednictví, aby se všechny tiskovky a brífinky za účasti zahraničních novinářů konaly výhradně v angličtině. Stejně tak vyzývám všechna média, aby na takové akce posílala jen novináře, schopné tázat se v angličtině. Ostatní ať se tento půlrok věnují výhradně našim politikům a celebritám.

 Možná zní takový návrh tvrdě. Chápu, že dnešní novináři jsou proti generaci, která dospívala třeba v šedesátých letech ve velké nevýhodě. My jsme tehdy -aniž bychom byli novináři -:) - měli velkou motivaci učit se anglicky třeba proto, abychom rozuměli textům Beatles, Stounů nebo Dylana.  O takový impuls dnešní generace přišla, protože v technu či hop hopu se angličtina moc neobjeví. Také nemusí toužit po tom, aby rozuměli třeba cizímu rozhlasu, protože všechny objektivní zprávy mají pohodlně v češtině. Takže ani novináře vlastně nic nenutí, aby se anglicky učili. O.K., bereme na vědomí. Ale projevte aspoň tolik citu pro situaci a nechoďte půl roku na žádné tiskovky s mezinárodní účastí.