Ať žije KSČM!

Ano, ať žije a to minimálně do doby, než se jí podaří uhradit přesně vyčíslitelné a případně i další škody.  Které vznikly během období, kdy byli pod hrozbou zastřelení drženi občané ve vymezeném teritoriu zvaném ČSSR, ze kterého nemohli bez rizika odejít. Museli se tak podrobovat různým omezením totalitního státu a mnozí byli poškozeni tím, že KSČ porušovala i tehdy platné zákony.

Proto buďme rádi, že KSČM pořád v prakticky nezměněné formě existuje a je tedy možné požadovat úhradu způsobených škod, které vznikly její vinou.
Na rozdíl od poválečného Německa, na které jako na nástupnický stát Německé říše přešla veškerá odpovědnost za způsobené škody máme my /my nekomunisté/ výhodu v tom, že odpovědnost za tyto škody se dá přesně vymezit a na náhradách se tedy nebude muset podílet celý národ ale pouze přímý a jediný viník, Komunistická strana Československa. Po změně názvu z důvodů geografických změn tedy KSČM. Aspoň jednou budeme moci ocenit i skutečnost, že KSČM se nezřekla svého jména a nebude se tedy muset ztrácet čas dokazováním jestli je či není nástupnickou organizací KSČ. Vina za tyto případy padá na KSČ jednoznačně, protože po vítězství ve zdánlivě svobodných volbách v r. 1948 vyhlásila a také pomocí nejhrubšího teroru neustále udržovala svou vedoucí úlohu včetně asi nejfrekventovanějšího ekonomického termínu celé totality - přerozdělování všeho druhu. Nic tedy KSČM nebrání v tom, aby si tohle kouzelné slůvko připomněla a něco ze svého majetku opět přerozdělila a tak alespoň částečně napravila některé škody. Navíc oproti Německu se na odškodnění budou moci podílet ještě přímí viníci způsobených škod.

 KSČM tak  např. bude muset doplatit zdravotní pojištění za osoby, které pro své potřeby věznila a přitom jim sice poskytovala lékařskou péči ovšem neoprávněně z plateb ostatních pracujících protože vězni, podobně jako lidé vyhození z práce, si na zdravotní pojištění přispívat nemohli. Podobně musí uhradit sociální pojištění lidem, kteří např. kvůli StB - tedy prodloužené ruce KSČ -  nemohli určitou dobu pracovat a teď jim chybí potřebné odpracované roky pro odchod do důchodu.

Je jistým paradoxem, že tehdejší soudruzi ve zbrani i ve funkcích zastávají i nyní důležité a finančně atraktivní posty, zvláště když jako elitní straníci a udavači měli ideální výchozí pozice pro privatizaci podniků, které ovládali již za totality.

Ale abychom nynějším i bývalým komunistům nekřivdili. Jsem přesvědčen, že drtivá většina z nich se již doslova těší na to, aby mohla na tohle odškodnění co nejvíc osobně přispět. Už kvůli odlehčení svého svědomí. Těžko si nezůčastněný dovede představit jak je musí jejich bývalé skutky trápit, poté co již 19 let prožívají každodenní kouzlo demokracie bez udavačů a stranických příkazů. A jak touží po možnosti všechno odčinit jak to jen bude možné. Ale znáte to. Kdyby s tím přišli sami tak mají hned doma oheň na střeše. "Táto, seš ty normální? Něco platit? Proč, když nemusíš?" Manželka, děti - to by byl těžký rodinný konflikt. Ale když to bude dáno zákonem, bude doma klid. Protože zákony a nařízení, ty se v rodinách soudruhů vždy dodržovaly. 

Takže zbývá už jen malý úkol pro naše zákonodárce. Stanovit zákonnou povinnost uhradit zdravotní pojištění za všechny osoby a období kdy nemohly pracovat z viny KSČ - tyto částky pochopitelně dodnes v systému zdravotního pojištění chybí. Stejně tak povinnost uhradit těmto poškozeným sociální pojištění za stejnou dobu.

Snad jen malá připomínka. Bylo by dobré, aby  příslušný zákon navrhli raději nestraníci. Jinak - však to znáte - "Táto, seš ty normální?"