Já bych jim ještě napočítal

... ty peníze, které se za Klémy vybraly z důchodového systému (za první republiky nebyl průběžný systém, ale osobní-spořící) a použily na "mírovou ocel". Plus úroky.

.

To by soudruhy zadlužilo na příštích pár století.

Re: Já bych jim ještě napočítal

A čemu říkáte nejhrubší teror,

A ¨opět se musím zeptat, jak to že po dvaceti letech toho nejhrubšího teroru dle sociologického výzkumu CVVM v červnu 1968  nadále tak 60% respondentů chtělo socialismus a jen 20% kapitalismus?

Pokud ti lidé prošli nečím tak hrozným, tak by to přece znovun nechtěli zažít, že ano? Přece když se  zachráníte před utopením, tak nebudete křičet, že to chcete ještě jednou zkusit?

Oprava

Ten výzkum se konal v polovině července: Podle něj 57% obyvatel důvěřovalo nové politice KSČ a jen 16% ji nedůvěřovalo. Jen 5% se vyslovilo pro znovuzavedení kapitalistického systému, zatímco 89 pro další vývoj socialistického systému. Viz časopis Politika č.5/1969. Citováno podle Ota Šik Jarní probuzení - skutečnost a iluze,s.204.

Celé tvrzení o nejhrubším teroru je tedy doslova absurdní, protože přece nebude chtít mít s někým něco společného, kdo vás proti vaší vůli hodí do vody, abyste se utopil.

Já bych je zrušila bez náhrady

Stejně nikdy nic nevrátěj.

nejlepších 40 let

Platit odšodnění by naopak měli paraziti, kteří po staletí okrádali pracující. Toto přerozdělování cizího bohatství jim zaručovalo po generace pohodlný život v nicnedělání. Teprve komunisti to změnili a změní to zas.

Re: nejlepších 40 let

Máte částečně pravdu, že materiálně komunisti kradli hlavně kolem r. 1948. Potom to bylo už nepřímo, kdy pracující okrádali např. proto aby se mohly zadarmo posílat zbraně do celého světa. Jinak toho už nezbylo k okrádání příliš moc protože se tak tak dařilo populaci zásobovat jen základními potřebami.  Tak se část národa okrádala jen o možnost vzdělání, svobodu vyznání, cestování, přístup k informacím atd. Opravdu změna jako hrom.

Jako pohádka...

...je to skvělé.

Jako realita by to bylo realizováno tak, že o nárocích by rozhodovali ti členové STB (hleďme, k čemu s hodí seznamy), kteří dříve šikanovali (však vědí nejlépe, jak to bylo) a výši náhrad by stanovoval ústřední výbor KSČM za radostného potlesku všech poslanců parlamentu. Snad jen několik senátorů by bylo formálně proti, ovšem po přidělení náročné (a dobře placené) funkce by už na další protesty neměli čas.

Svou šanci vyrovnat se se členy KSČ tak, jak si zasloužili, jsme prohráli na pomezí let 1989 a 1990...