Špičkoví politici, špičkové průšvihy, společnost a media

Když jsem byl  mlád, byl jsem přesvědčen, že takové levoty, co vidím v naší společnosti mohou dělat jenom v ČR a v ehm. hodně rozvojových státech. Od mládí jsem měl naštěstí možnost cestovat a bavit se s lidmi různých států v Evropě i jinde a postupně jsem měnil názor. Průšvihy jsou asi všude.    

Takže jsme banánová republika uprostřed Evropy? Jak se vlastně lišíme v tomto aspektu? Nebo se ani nejsme jiní? Co pořádkumilovní Němci nebo Švýcaři? Že by se tam nepravosti neděly?

Přátelé, dějí se všude. Je tady ale dost podstatný rozdíl mezi ČR a dobře  fungujícími tradičními evropskými státy.Vyspělost státu ukáže právě taková zátěžová situace. Špičkový politik je přichycen při nějaké nepravosti. U nás, když se to zjistí (těžko říct jaké je procento nezjištěných nepravostí, osobně si myslím že podstatné), vytroubí to noviny nebo televize, dozvíme se mraky výmluv a zdůvodnění a dost často nic. Žádné vyloučení z rodné strany (abych nekřivdil, nějaké už bylo, ale je to zřejmě zlomeček případů), žádné došetření policií, žádné zabavení majetku prokazatelně získaného levotou, žádný kriminál a povinné tepláky. Vlastně jeden či dva kriminály za 20 let už byly, ale není to nijak ohromující číslo. Přitom všechny tyto kroky dohledáte ve vyspělých státech. Rozdíl je fakt v tom, že u nás  většinou po úvodním poprasku nenásleduje nic a jinde se jde za mříže a zabaví se majetek. Zločinu by měl z mnoha důvodů následovat trest, v česku se to nějak nedaří.

Každého napadne otázka, jak je to možné. Občané, je to naše dílo. Jsme ve své většině ochotni volit strany, které prokázané levoty přikryly. Nejsme ochotní se ptát ani novinářů, ani politiků. Nezajímají nás sem tam vycházející články s lehoučkými pokusy našich novinářů o investigativní žurnalistiku. Hledáme pořád nové senzace a ukázkou toho je sledovanost bulváru v tisku i jiných mediích. Jsme ochotni nadávat u piva, ale neuděláme našim lokálním i centrálním politikům jejich bytí nesnesitelným, pokud víme, co se stalo. Nemá cenu nadávat, nemá cenu pomlouvat, nemá cenu věřit pomlouvačným kampaním. Na druhou stranu to mají naši zástupci docela lehký. Stačí pěkný exteriér a vystupování, k ničemu se moc nevyjadřovat, usmívat se, mlžit a šance je vysoká. Volby ale nejsou soutěž krásy ani soutěž o největší sex appeal. Neprodávejme svoje hlasy levně. Pak bude pro naše nejvyšší neúnosné, aby něco takového tolerovali, protože tolerance by je v dalších volbách měla sundat z  politiky. Kamarád nekamarád, jak jde zvláště politikovi o vlastní karieru, dovede se rychle zorientovat.