Nechci slevu zadarmo, aneb šetření nejen ve zdravotnictví.

V současnosti se mohutně probírá problém vadných prsních implantátů, jejich praskání a jiných život ohrožujících rizik http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/254863-mezi-zenami-s-vadnymi-prsnimi-implantaty-je-uz-20-pripadu-rakoviny.html . Nehloubavý čtenář by si mohl říci - to je problém žen co honí krásu za každou cenu a nemají peníze na solidní implantát. Kdyby to tak bylo, je to na článek do blesku nebo do ženských časopisů. Ale jak už to bývá, tento problém je jen špička ledovce, která je vidět a je mediálně zajímavá, problém je naprosto jiných rozměrů a netýká se ve své podstatě jenom zdravotnictví.

Máme tady období boje proti korupci, zamezení plýtvání a rozpočtové odpovědnosti. Tedy zatím spíš verbálně než fakticky, ale šetřit se bude. Ať to stojí co to stojí. Vždycky se mi vynoří slova našich babiček. Nejsme tak bohatí, abychom mohli kupovat  špatnou kvalitu.... Budu sice psát o zdravotnictví, ale ono to platí nakonec pro všechny obory. Čím sofistikovanější, tím více.

Logická snaha ekonomů je nakoupit co nejlevněji. Problém je, že téměř u všech komodit minimální cena při nákupu zdaleka nemusí znamenat ušetření  v reálném provozu. Když vezmu takovou banalitu, jako jsou třeba náplasti, je nutné  konstatovat, že finančně v ročním provozu nemocnice to úplně banální náklad není. Uvažme dva extrémy- špičkově lepící, nealergizující, dobře prodyšná elastická náplast nedráždící kůži a dobře držící i třeba na procvičovaných kloubech, každý tuší, že musí být dražší než náplast z běžného materiálu s průměrným nebo špatným lepidlem. Ta ale bude také levná při nákupu. Ale nedrží, odpadá, musí se přelepovat, častěji dělat převazy, při převazech použijete ještě desinfekci a krytí, bere čas personálu a to vše také není zadarmo. Obtěžuje pacienty místními  reakcemi, v důsledku  vám kazí dobré jméno, v extrému může vést i ke zdravotním katastrofám (odpadnuté krytí, infekce rány...).  Z tohoto pohledu je nákupní cena jenom část problému a je otázka, jestli vlastně ta drahá ale kvalitní varianta není v reálném provozu levnější při dopočítání všech nákladů.

U složitějších  komodit je to ještě výraznější problém, prsní implantáty jsou dobrý příklad. Když pominu lidské trápení a medicínské katastrofy jde o velký ekonomický problém, pokud nemocnice použily vědomě neoptimální materiál, měly by zaplatit reoperace a finančně uhradit pacientkám  jejich  bolestné a eventuální  refundace za  medicínské katastrofy. Pokud je to problém výrobce, zaplatí to on.  Podobně je to v podstatě u všech implantátů v medicíně, ale také u přístrojů a zařízení, také u léků.....

Nehoruji za plýtvání. Nepřimlouvám se za nakupování nejdražšího možného. Nestraním tunelářům ani odkláněčům. Jenom mi vadí na jedné straně  nesmyslná  kampaň za šetření za každou cenu a na druhé straně senzacechtivost tisku, když se něco stane. Vadí mi novináři, kteří nejsou schopni ve svých článcích udělat duševně a logicky alespoň krok dál, do dohledání důsledků toho, co píší nebo o čem píší.  Vadí  mi hysterická nálada občanů, kdy předpis dražšího léku nebo zvažování ne nejlevnějšího přístroje je okamžitě nesmyslně odsouzeno jako kradení či jiné podobné aktivity. Když ale jde o jejich ctěné tělo, tělo konkrétního občana, ten konkrétní občan chce to nejlepší (nejdražší) dosažitelné, samozřejmě  zadarmo z veřejného pojištění. A to i v případech, kdy bohatě účel splní věc ve střední cenové hladině se solidní odzkoušenou kvalitou.

Chystají se změny ve zdravotnictví. Hledá se standard (nárok z pojištění), který by měl být ekonomicky nejšetrnější pro kasu pojišťovny. U zdravotní péče, pokud se to má udělat dobře, je třeba dopočítat všechny náklady na léčení, nejenom ten "první" náklad na hospitalizaci. Taky nejenom zdravotní náklady, ale i sociální a jiné.