PizzaGate, část první: Ať už jde o pedofilii nebo ne, média selhala

První z článků o složitém tématu PizzaGate - co můžeme říct už teď je, že většina médií netuší, jak s podobně vážnými zprávami zacházet.

Co je to PizzaGate?
Fenomén posledních několika týdnů (pro některé "konspirační teoretiky" už mnoha let), který vznikl poté, co lidé začali pečlivě pročítat nedávné dávky e-mailů publikované na WikiLeaks. Zvláštní pozornost si v tomto dlouhém a úmorném procesu vysloužily především e-maily Johna Podesty, předsedy prezidentské kampaně Hillary Clintonové v roce 2016. Lidé, kteří jeho e-maily zkoumali, začali nacházet (a stále nacházejí) podezřelé spojitosti. Mezi důležitými konverzacemi o politické strategii a v debatách provázejících krvežíznivou kampaň proti Bernie Sandersovi a Donaldu Trumpovi se vyskytují podivné odkazy a fráze, připomínající kódový jazyk a jinotajná označení spojovaná s různými anglicky komunikujícími skupinami pedofilů.

Brzy se objevila spojení s dalšími mocnými politiky i mediálními osobnostmi a dodnes se každý den objevují další a další spojitosti, směřující ke stále silnějšímu všeobecnému znechucení a podezření. Zatím nezačalo žádné oficiální vyšetřování, ale už zběžný pohled na komunikaci a kontakty Johna Podesty poukazuje nejméně na velmi zvrácený vkus a špatně skrývanou sexuální uchylku (nemluvě o nedostatku soudnosti a sebekontroly).

Několik e-mailů, které jsou považovány za nejprovokativnější:

• https://wikileaks.org/podesta-emails/emailid/32795
• https://wikileaks.org/podesta-emails/emailid/49435
• https://wikileaks.org/podesta-emails/emailid/37971
• https://wikileaks.org/podesta-emails/emailid/50332

Reakce médií na PizzaGate:
Na PizzaGate se dá ukázat především jedna věc: Klasická média z dvacátého století nezadržitelně umírají a plní už pouze symbolickou funkci ideologických filtrů a psychologických clon. Ve skutečnosti se lidé dozvídají zprávy o světě z informačních platforem mnohem mladších, především internetových. Ačkoliv je většina z nich plná politické naivity a žurnalistického amaterismu, jako celek působí tato decentralizovaná síť jako mnohem spolehlivější přísun informací, než cokoliv, co nabízí "oficiální" produkce mediálních korporací. Lidé si začínají nespolehlivost a zaujetí uvědomovat: Podle výzkumů věří tradičním médiím v Americe pouhých 40% populace, zájem o velké televizní stanice a kabelové služby pak klesá o desítky procent.

Nerad bych v tomto článku podsouval nepodložené závěry, proto se chci nejdříve zaměřit na způsob, jakým s touto začínající aférou zacházejí média. Krátce poté, co začalo neoficiální a amatérské vyšetřování míst a osob spojených s PizzaGate, strhla se smršť cenzury a téměř arogantního zpochybňování, která zachvátila jak diskusní fóra u článků publikovaných na klasických médiích, tak sociální sítě a další informační zdroje (například Wikipedia celou věc považovala za uzavřenou dříve, než se objevily nejdůležitější náznaky). Lidé snažící se vůbec poprvé pochopit, o co v případě PizzaGate vlastně jde, se tak místo nezúčastněných analýz a střízlivých faktických informací setkali rovnou s vyjádřeními, že jde o jednoznačně falešnou konspirační teorii, přemrštěné hledání vzorců, neoprávněný lov na čarodějnice a podobně. Téměř jednohlasná a podezřele koordinovaná slepota médií je vzhledem k silnému znepokojení veřejnosti nejen pokrytecká, ale především nezodpovědná.