Strojová inteligence a singularita

Co můžeme čekat od pokroků ve vývoji umělých inteligencí a jim podobných systémů? I když se nám může taková úvaha zdát vzdálená každodenní přítomnosti, naše životy ovlivňuje stále silněji.

Pokusím se pro přehlednost shrnout několik možností vývoje strojové inteligence, od těch nejbližších po ty (pravděpodobně) nejvzdálenější:

1) Předvídání a ovládání lidské pozornosti - Žijeme v éře takzvané "attention economy" a "Big Data", ve které různé korporace a státní instituce využívají možností chytrých algoritmů a dalších nástrojů k tomu, aby nejen ovládly to, co nás zajímá a čemu dáváme ve světě kolem nás přednost, ale také k usměrnění společnosti jako celku. V kombinaci s klasickou mediální manipulací tak vzniká prostředí, ve kterém se stírá rozdíl mezi vnitřní a vnější motivací.

3) Automatizace složitých činností - Stroje postupně nahrazují nejen dělnická povolání, ale začínají šlapat na paty i službám, účetním, novinářům, právníkům a dokonce lékařům. Vyplácí se všude tam, kde je nutná schopnost konzultovat v jeden okamžik z lidského hlediska nekonečné množství zdrojů a přesně ovládat každý jednotlivý úkon pracovní činnosti. Stroj vyniká tam, kde člověk doposud hrál roli "zlidšťující" (osobní kontakt s lidmi), nebo chyběly ekonomicky efektivní cesty jeho nahrazení (nedostatečná artikulace strojů, například u automatických vozidel). Uzavírá se tak proces průmyslové revoluce, aniž by s ním držela tempo rekvalifikační a sociální politika.

4) Strojová empatie - Oblastí, ve které se nám stroje přibližují nejvíce, je paradoxně oblast citů a emocí. Stačí, aby měl přístroj přístup k databázi různých interakcí člověk-stroj a trochu času na upřesnění pro konkrétní případy. S takovým základem pak dokáže například i dnešní chytřejší mobil reagovat na pohyb, dech, výraz tváře a celkovou aktivitu svého majitele, takže každé pípnutí a kousek informace přijde přesně v tu chvíli, kdy se nám to nejvíce hodí, tónem a intenzitou odpovídající naší náladě (a skrytým přáním). Jakmile se tato schopnost rozšíří mezi více strojů, stanou se pro nás nejen nástroji myšlení a ulehčení některých úkonů, ale i hluboce zakořeněnými součástmi našeho emocionálního vývoje.

5) Artilekty (artificial intellect) - Už jsme si zvykli, že stroje dokáží porazit člověka ve složitých hrách jako je čínská go (případně skládat hudbu nebo produkovat výtvarné umění), ale jen málo zatím doceňujeme, kam tento proces směřuje. Artilekt není umělá inteligence, ale je to stroj, který se výkonem svého intelektu blíží člověku. Pro většinu myšlenkových funkcí (řešení problémů, řídící pozice, analýzy a rozhodování) tak budeme najednou mít tolik neúnavných a supervýkonných specialistů, kolik si jich dokážeme postavit. Na úrovni artilektu už se dá mluvit i o pokročilých kybernetických zbraních a možnostech prolomení takzvaných "velkých problémů", na které lidstvo čeká už téměř sto let - planetární ekonomika, geopolitika, logistika a energetika (na které roztroušené skupiny odborníků současnosti nemají odpověď a jen pomalu se nám daří na ně nasazovat kvantové a další superpočítače).

6) Neurální propojení člověk-stroj - K prolnutí lidské a strojové mysli může dojít i bez chirurgických zákroků, pouze za použití současných technologií. Díky objevům epigenetiky a neuroplasticity se ukazuje, že pro člověka je přirozené využít ke svému vývoji každý nástroj vhodný pro takzvanou "exteligenci" (vnější inteligenci, tedy myšlení mimo vlastní mozek). I dnešní stroje nás v této oblasti ovlivňují tak moc, že někteří autoři mluví o kybernetizaci člověka jako o procesu, který už dávno proběhl. Jakmile se naučíme s nimi lépe a plynuleji komunikovat, možná bude na čase mluvit o novém druhu hominida.

7) Kombinace strojové inteligence s NBIC komplexem - Nezávisle na vývoji strojové inteligence žijeme v historicky jedinečném období šíření a prolínání nanotechnologie, biotechnologie, informační technologie a kognitivní vědy. Bez strojové inteligence to znamená přístup k metamateriálům, novým vědeckotechnickým oborům, syntetickou přírodu, roztroušení industriální a logistické infrastruktury a v neposlední řadě i zásadní proměnu toho, co znamená být člověkem. V kombinaci se strojovou inteligencí to znamená vznik nového druhu života a inteligence obdařeného možnostmi, které si za současných podmínek umíme jen těžko představit. Díky NBIC by i jednodušší strojová inteligence mohla získat možnost ovlivňovat své okolí i sebe sama zcela nezávisle na lidstvu.

8) Singularita - V určitém bodě bude mít i více či méně inteligentní stroj dostatečně spolehlivý přístup ke zdrojům a nástrojům k tomu, aby začal měnit a vylepšovat sebe sama. Dnešní mladé strojové inteligence už jsou schopny se učit a zdokonalovat vnitřně, je tedy jen otázka času, kdy začnou stavět další (pokročilejší nebo specializovanější) stroje. Pokud tedy nedokážeme vytvořit nadlidskou inteligenci my sami, dokáží ji možná vytvořit někteří z jejích předchůdců. Jaký bude mít taková událost vliv na lidstvo nemáme, jak předpovídat - mluví se o zrušení rozdílu mezi živou-neživou-uvědomělou hmotou nebo o praktickém využití takzvané fyzické informace (teoretického základu reality na nejdrobnější úrovni).