Jehovisté jsou zhoubná sekta

Jehovisté se považují za pozemskou část celkové organizace Nejvyššího. Něco jako boží frančíza pro smrtelníky. V Rusku je chtějí zakázat, v USA jsou považováni za šílené vrahy a násilníky. U nás se jim zatím daří lhát...

Podle odborníků čeká jehovisty to samé, co každou sektu nebo kult - postupný rozpad, nebo postupná denominalizace (začlenění do většího náboženského proudu, v tomto případě křesťanství).

Je ale nutné si uvědomit, že zatímco pomalu probíhají rozkladné a zmírňující procesy uvnitř jehovistů, jejich organizace tlačí na pilu a snaží se nabobtnat dřív, než zmizí.

Nejsou jediní - životy u nás ničí a na naivitě veřejnosti parazitují i scientologové, mormoni, společnost pro vědomí Kršny a další a další. Naše společnost totiž nedokáže vidět stovky mrtvých, zneužitých, finančně zničených a emocionálně zlomených lidí, které za sebou tyto organizace zanechávají.

Pokud neumíme čelit jim, jak chceme čelit sektám odvozeným od mnohem extrémnějších náboženství? Některé agresivní formy islámu a buddhismu se například už teď učí od jehovistů, jak přežít a šířit se mimo pozornost sekulárního státu a populace.

Podívejme se, jak se jehovistům podařilo získat uznání od ministerstva kultury jakožto náboženská společnost (lhaním):

Otázka: Učí NSSJ, že rodič - člen NSSJ má bránit poskytnutí transfúze krve svému nezletilému dítěti v případě, kdy neposkytnutí transfúze může podle vyjádření ošetřujícího lékaře způsobit dítěti poškození zdraví nebo smrt?

Odpověď: Ne, NSSJ to nevyučuje.

Odkaz na text najdete zde

Skutečně nám tato odpověď tváří v tvář důkazům stačí? Proč tedy nemocnice po celém světě neustále pořádají semináře o etice a legislativním rámci poskytování péče jehovistům?

A proč jehovisté ve své vnitřní šedé literatuře opěvují členy, kteří zemřeli (nebo jejichž dítě zemřelo), protože odmítli transfúzi krve? (vizte legendární článek ve Strážné věži jménem "Děti, které daly Boha na první místo").

V současnosti se jehovisté snaží přežít v Rusku a východní Evropě, kde jsou pravidelně napadáni fyzicky i právně. Mám pocit, že kdyby si u nás založil stánek na ulici někdo, kdo obhajuje činnost organizace ISIS, asi by na ulici dlouho nestál. Jehovisty (a další) ale tolerujeme, i když jsou v některých ohledech stejně nemilosrdní a nelidsky ortodoxní.

Na internetu najdeme doslova tisíce stránek důkazů a hodiny audiovizuálního materiálu, který ukazuje skutečnou tvář jehovistů: Vydírání, vynucování, kruté rozdělování rodin a partnerských vztahů, tiché schvalování zbytečného umírání a v neposlední řadě pedofilní skandály, proti kterým jsou ty katolické amatéská liga.

Je na čase se zeptat: "Jak náš stát zachází s nebezpečnou sektou a náboženstvím, o kterém ví, že může zabíjet?" Asi všichni tušíme, jak aktuální je to otázka, ať už vzhledem k celkové psychospirituální krizi, radikálnímu islámu nebo novým náboženstvím vzniklým hysterickou reakcí na technologie (radikální dataismus, technologický protheismus a další, čekající ve stínech).