Jakou budoucnost vytváříme? Debata 21. století
Proč je vlastně kritická nerovnost tak velké nebezpečí? Stačí myslím poukázat na to, jak silnou roli v globalizovaném světě hrají chudé státy, ohrožené už dlouhou dobu téměř neřešitelnými problémy jako jsou epidemie nemocí a první projevy globálního oteplování. Doposud jsme kladli důraz hlavně na viditelné a mediálně vděčné okrajové projevy, jako různé migrantské krize, růst náboženského extremismu, prolínání organizovaného zločinu napříč státy a tak dále. Dostává se k nám jen to, z čeho jde mrazivý pocit bezmoci nebo naopak spravedlivého hněvu, čímž si ale nepřiznáváme, že probíhá něco nejen mnohem složitějšího a děsivějšího, ale pravděpodobně i řešitelnějšího, než si přiznáváme. Tyto otázky jsou stále aktuálnější, vzhledem k tomu že například plány OSN pro začátek 21. století (UN Post-2015 Development Agenda) vypadají tváří v tvář různým krizím a jejich vzájemným souhrám (a vzhledem k výsledkům poslední velké snahy, tedy Millennium Development Goals) směšně a bezzubě.
V chudých zemích především probíhá obrovské plýtvání lidským potenciálem a nepředstavitelná morálně-etická katastrofa, jejíž následky ovlivní budoucnost lidstva ze všech hledisek. Inteligence a životní síla lidí v chudých zemích se ztrácí v boji o přežití ze dne na den, zatímco inteligenci a životní sílu lidí v rozvinutých zemích rozpouštíme do prázdné kultury a zacykleného spotřebitelského šílenství. Místo abychom hledali způsoby, jak zvyšovat kvalitu života pro všechny (včetně nás samotných), slepou setrvačností trváme na způsobech pomoci založených na neefektivních charitách nebo netransparentních a politicky motivovaných humanitárních operacích, jejichž snahy začínají připomínat nejen zavírání očí a snahu nevidět, co se k nám blíží, ale především vykalkulované zavírání hranic a budování dalších a dalších zdí kolem stále křehčích a absurdnějších "zón pokroku".
Stále častěji se mluví o nutnosti vnímat, že dnes vzniká něco jako "hluboká budoucnost". Žijeme v éře antropocénu, plánujeme jak směřovat vývoj lidstva už ne na staletí, ale tisíciletí, daří se nám léčit rakovinu, zpomalovat stárnutí, pronikat do kvantových rozměrů reality, tisknout organické tkáně a přicházejí další a další zázraky, které "jednoho dne budou něco znamenat". Mezitím se ale lidstvo zároveň dostává do situace, ve které má smysl se zamýšlet nad tím, jaké základy pro budoucnost vlastně vytváříme za následujících podmínek:
Hlad
- Téměř 1 miliarda lidí trpí podvýživou a hladem tak silným, že omezuje jejich základní kvalitu života a nedovoluje ani jednoduché každodenní činnosti. O těchto lidech se mluví jako o "živých mrtvých", takže už předem odepisujeme 1/7 všech lidí na planetě. V tomto světě vyrůstá generace, která má nejhorší startovní podmínky v dějinách lidstva: Polovina všech dětských úmrtí je způsobena hladem (4 miliony dětí za rok), každé šesté dítě je kriticky podvyživené a vývin každého čtvrtého dítěte je do konce života negativně ovlivněn hladomorem.
Chudoba
- Kromě hladu je nutné považovat za kritickou i úroveň chudoby, kterou většina z nás chápe jako mnohem omezenější fenomén, než jakým ve skutečnosti je. Chudoba se totiž nevyhýbá chudým společnostem, ale díky stále se zvyšující nejistotě příjmů a omezenému přístupu k příležitostem a zdrojům začíná doléhat i na státy, které většinou považujeme za rozvinuté a bohaté.
Téměř třetina Američanů například žije na úrovni, která by pro člověka ze západní Evropy byla hraniční chudobou. Ačkoliv tedy chudoba celosvětově klesá (z 52% na 25% za poslední dvě desetiletí), dochází k poklesu nerovnoměrně a nebezpečně pomalu vzhledem k tomu, jak rychle roste počet obyvatel a jak rychle se zvedá kvalita života v některých oblastech. Navíc mnoho komentátorů stále častěji dochází k názoru, že v kombinaci s dalšími problémy je situace neudržitelná a dojem planetárního zmírnění chudoby vzniká uměle s tím, jak si stále více začínáme uvědomovat, že chudoba je téměř neřešitelný problém pro téměř polovinu lidstva (a tím pádem ji racionalizujeme a snažíme se ji ignorovat).
Je nutné přestat chudobu vnímat tak, jak jsme ji vnímali ve 20. století, protože naše názory začínají připomínat pozice rozvinutého světa v 19. století, kdy nikomu nepřišlo divné, že děti pracují v továrnách 12 hodin denně. Tomuto novému chápání chudoby z hlediska kontrastu s technologicko-společenským pokrokem a s důrazem na její setrvačný vliv na hlubokou budoucnost se přikláním i já a myslím si, že ve 21. století by vzhledem k našim technologickým možnostem a pokrokům v ekonomickém myšlení měl být za kriticky chudého považován každý, pro koho platí alespoň jeden z těchto bodů:
- nemá každodenní přístup k nezávadnému zdroji vody
- nemá každodenní přístup k základním lékům a lékařské péči
- nemá každodenní přísun k základním zdrojům potravy
- nemá přístup k základnímu vzdělání a rekvalifikaci
- nemá přístup k základním zdrojům a příležitostem pro zvýšení kvality života
- nemá přístup k základní energetické a informační infrastruktuře
- nemá možnost účastnit se místní samosprávy
- je pravidelně a nedobrovolně ohrožován na životě předvídatelnými živelnými pohromami a druhotnými vlivy podvýživy a chudoby
Zapomínáme na druhotné efekty každodenního kontaktu s hladem a chudobou
Drtivá většina lidstva žije v oblastech, kde jsou s následky podvýživy a chudoby v každodenním kontaktu, což vytváří druhotnou zátěž a nová nebezpečí. Všechny problémy chudých zemí se tak stávají podstatnou částí jejich dalšího vývoje a pokud dítě narozené v takovém prostředí přežije, má minimální šanci dostat se z chudoby a je vystaveno všem temným stránkám supermoderní globalizované společnosti: nové drogy, nové druhy escapismu, nové metody cenzury, nové způsoby manipulace lidským chováním a tak dále.
Není náhoda, že právě v chudých zemích neuvěřitelně rostou následky nevzdělanosti a bezvýchodnosti, jako jsou znásilnění, vraždy, únosy, korupce, závislosti, sebevraždy, otrokářství, negramotnost, infekční choroby, zbytečná úmrtí na řešitelné vady a léčitelné nemoci, ozbrojené nepokoje, zneužívání místního obyvatelstva bezohlednými nadnárodními koncerny, rozpad veřejné infrastruktury, neschopnost udržet jakoukoliv politickou strukturu bez závislosti na vnějších mocnostech, nevýhodné mezinárodní smlouvy a další a další návazné problémy.
Hlad a chudoba ovlivňují, co pro lidstvo znamená pokrok a co očekává od budoucnosti
- Vedlejší následky hladu a chudoby jsme dlouho ignorovali, ale v současné době už si to nemůžeme dovolit. Kombinace globalizace s nízkou kvalitou života dává děsivý ráz všemu, co nás v budoucnosti čeká. Různé klíčové oblasti (jako je Afrika, Asie, jižní a střední Amerika) zažívají nebývalý technologický a ekonomický rozkvět současně s nebývale nízkou a nejistou kvalitou života. Tyto dva fenomény se prolínají a navzájem ovlivňují, což znamená že drtivá většina lidstva je do budoucna bude vnímat jako samozřejmost. Tím se nezvratně vytrácí jakákoliv humanitní a osvícenská podstata technického a ekonomického rozvoje
Klesající kvalita života společně s rozkvětem si také žádá nové způsoby státní správy a kontroly toku informací, jak vidíme stále častěji (nejen) v asijských zemích, kde se vlády snaží všemi prostředky udržet populaci v nevědomosti. Tímto chladnokrevným pragmatismem ztrácí většina lidstva důvěru v emancipační a etickou funkci společenského pokroku, protože žije ve světě, kde nejen že bohatí staví luxusně gentrifikované a pečlivě izolované superstavby hned vedle slumů plných umírajících dětí a nepotřebných dospělých, ale postupně se ztrácí i jakákoliv spojující střední vrstva.
Moje otázka tedy zní:
Jak bude vypadat civilizace, která dnes vzniká za výše zmíněných podmínek?
Mnoho z nás se přiklání k vizi budoucnosti, která říká, že se nám díky technologii a postupné změně přístupu k celoplanetární situaci podaří všechny tyto problémy vyřešit a jednoho dne pro nás budou jen "temnou vzpomínkou na 21. století"... S tímto názorem zásadně nesouhlasím, protože nebere v potaz hlubokou setrvačnost současných problémů, natož možné následky jejich dalšího zhoršení. Technooptimismus a naivní humanismus jsou pro mě osobně přístupy, jejichž nesmyslnost už dávno a za obrovskou cenu prokázaly události minulého století. Nadále se slepě vztahovat k technice a humanismu je urážlivé a nedůstojné.
Věta totiž naopak stále častěji říká, že situace je mnohem horší, než si myslíme. Je totiž nutné uvažovat nejen pokroky v medicíně, biotechnologii, kybernetice, informatice, výrobní a materiálové vědě. Musíme brát v potaz i obrovské a pro společnost dalekosáhlé výsledky v kognitivních vědách a neurologii, které poodhalují skutečný stav člověka na planetě.
Za posledních dvacet let nám výsledky v neuroetice, epigenetice a neuroplasticitě jednoznačně ukazují, že kvalita života ovlivňuje člověka (a tudíž celé lidstvo) víc, než jsme si doposud mysleli. Kvalitu života ohrožuje jak chudoba a hlad, tak i luxus a nadbytek: Mozky extrémně chudých i extrémně bohatých lidí jsou po dlouhé době nezdravého způsobu života zásadně poškozeny, protože nás na tyto extrémy evoluce nepřipravila a civilizace je neumí řešit.
Dochází k metabolickým a neurologickým změnám, které jsou nevratné a pravděpodobně dědičné. Tyto změny se projevují v psychických a emocionálních stavech miliard lidí, čímž ovlivňují kulturní a memetické struktury i vzorce chování. Z hlediska těchto výzkumů vyplývá, že z následků 21. století se bude lidstvo jako živočišný druh pomalu a těžce vzpamatovávat stovky let.
Podceňujeme také otázku morálně-etickou: Jak budou naši potomci vnímat sebe sama, pokud budou potomky lidí, kteří hrůzy 21. století nedokázali řešit? V tomto ohledu se možná i z ostrůvků vyšší kvality života stanou jen izolované skanzeny, v mnoha případech nuceny aktivně se bránit tlaku méně rozvinutých, méně funkčních, méně šťastných a méně stabilních společností v okolí. Už dnes vnímáme v bohatých společnostech stále nové rozměry krize identity a stále nové civilizační choroby. Za posledních 20 let se tento trend neustále zhoršuje a zatím se neobjevilo žádné řešení. Směřujeme stále rychleji k určitému kulturnímu horizontu události - kam až může zajít a jak velké dopady může mít na kvalitu života bohatých společností je nepříjemná otázka.
Ze všech těchto úvah vyplývá jedno: Dění v chudých zemích se nás začíná týkat více, než jsme kdy tušili a naše dosavadní snahy se ukázaly jako zoufale nedostatečné. Stále se snažíme situaci řešit způsoby z konce 20. století, ačkoliv jsme v podstatě za posledních 50 let nedosáhli žádných skutečných zlepšení.
Obscénní a urážlivá skutečnost, že nejbohatší 1% lidí v takové situaci vlastní 50% všeho bohatství, by pro nás měla být zásadním bodem obratu a výzvou zamyslet se nad situací z nových úhlů pohledu.
Debata 21. století
Cesta ke zpomalení nebezpečně rychlého nárůstu nerovnosti bude vyžadovat trpělivou práci a pečlivý výzkum. Především je nutné udržet si komplexní pohled postavený z co nejvíce zdrojů a schopný racionálního dialogu se všemi stranami.
Důrazná otevřenost a demokratičnost jakéhokoliv řešení je nutná, protože hrozí, že by jakoukoliv snahu o změnu mohly zneužít politické strany a obchodní zájmy řízené přímočarým a zjednodušujícím viděním světa. Předevšíém je potřeba průběžně bránit rozvíjení primitivních motivací vycházejících z populismu a/nebo neomezeného zisku.
Na prvních dvou navrhovaných krocích se shodne většina komentátorů a akademiků, které jsem v kontextu rostoucí nerovnosti studoval. Jde o kroky, které nabízejí výborný poměr své kontroverznosti (jsou přijatelné pro většinu lidí nezávisle na politickém a ekonomickém názoru) a realizovatelnosti (nevyžadují prozatím zásadní změnu současných politických a ekonomických systémů).
1) Omezení vlivu korporací na vlády za účelem snížení korupce a daňových úniků
2) Obnova investic do infrastruktury, vzdělávání, zdravotnictví a rekvalifikace
Každý z těchto bodů lze realizovat různými způsoby a každý člověk na ně má jiný názor, proto je nutné provést nejdříve pečlivou a opatrnou debatu jejímž účelem je co nejlépe připravit co nejvíce lidí na to, aby vůbec nad budoucností dokázali přemýšlet a dokázali se jí účastnit. Jakožto lidé žijící v podmínkách, kde máme naději mít alespoň nějakou kvalitu života, bychom měli nad těmito tématy alespoň věcně uvažovat, debatovat a vzdělávat se - a to dříve, než se pokusíme je řešit. Bylo by arogantní myslet si, že komplexní situaci může řešit malá skupina lidí, proto je nutné nejdříve přizvat co nejvíce účastníků a co nejvíce se do debaty zapojit.
Taková debata musí vycházet z podložených zdrojů, studií a výzkumů, neustálého vzdělávání v širokém spektru oborů a dodržování pravidel konstruktivní a racionální debaty. Taková debata samozřejmě neprobíhá a veřejný prostor ovládá populismus a zisk.
Sebastian Chum
Sovětolog Kotkin o světovém řádu: „Nebuďme jako oni“
Tento text je založen na přednášce amerického sovětologa Stephena Kotkina, historika s doktorátem z univerzity v Berkeley a autora mimo jiné Magnetic Mountain: Stalinism as a Civilization.
Sebastian Chum
Radostná zpráva o konci křesťanství a dalších výjimečnostech naší doby
Tento text je: Konspirační hypotéza, teleologická poznámka, ontologická fikce a rituál magického naturalismu.
Sebastian Chum
Jehovisté jsou zhoubná sekta
Jehovisté se považují za pozemskou část celkové organizace Nejvyššího. Něco jako boží frančíza pro smrtelníky. V Rusku je chtějí zakázat, v USA jsou považováni za šílené vrahy a násilníky. U nás se jim zatím daří lhát...
Sebastian Chum
Strojová inteligence a singularita
Co můžeme čekat od pokroků ve vývoji umělých inteligencí a jim podobných systémů? I když se nám může taková úvaha zdát vzdálená každodenní přítomnosti, naše životy ovlivňuje stále silněji.
Sebastian Chum
Zásadní změny planety v roce 2016
Zatímco na ČR dopadá globální oteplování (a snaha přírody na něj reagovat) především v podobě posunů vysychavých oblastí a srážek, zbytek planety (globální Jih především) už zažívá to, před čím vědci varují už alespoň 50 let.
Další články autora |
Patrik Hartl odstupuje ze StarDance, vrátí se Lucie Vondráčková
Po důkladném zvážení a na doporučení lékařů se spisovatel Patrik Hartl rozhodl ukončit svoje...
Velký test másla: Nejlahodnější vzorek nebyl ani bio, ani z alpského mléka
Premium Lahodné máslo, které chutná a voní po smetaně, nemusí stát majlant. Jenže napěchovat jím mrazák,...
Chaos, protesty a vojáci v parlamentu. V Jižní Koreji hodiny platilo stanné právo
Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...
Kvůli agresivitě Romy neregistruji, vyhlásila pediatrička po konfliktu s nimi
S neurvalostí, agresivitou a urážkami se setkala v čekárně své ordinace dětská lékařka z Aše. Podle...
Řidiči zkoušejí novou fintu, jak neplatit za parkování. Přestupek, varuje policie
Na internetu se v poslední době značně rozšířila nabídka automatických parkovacích hodin, které...
Bašár Asad
Šestnáctý syrský prezident byl ve funkci od 17. července 2000. V prosinci 2024 opustil Sýrii poté,...
Zima nepoleví. Na horách bude sněžit, meteorologové varují i před ledovkou
Přímý přenos Chladné a podmračené počasí bude pokračovat i v dalších dnech. Na horách bude sněžit, místy hrozí...
Regiojet je třetím nejlepším železničním dopravcem v Evropě, České dráhy šesté
Česká firma Regiojet je třetím nejlepším osobním železničním dopravcem v Evropě. Tvrdí to...
StarDance 2024
Česká televize vysílá třináctou řadu soutěže StarDance. O titul Král a Královna tanečního parketu...
Jak oblékat děti na podzim? Kvalitní softshellové kalhoty jsou základ
Podzimní počasí je nevyzpytatelné, proto redaktorky eMimina otestovaly dětské softshellové kalhoty Wolf, které nabízí e-shop Olšákovi.cz. Jak si...